Článek 5 Smlouvy NATO nepřevažuje nad válečnými pravomocemi Kongresu

Vzhledem k tomu, že NATO pokračuje ve své expanzi po Studené válce, stojí za to zdůraznit, že smlouva NATO svými vlastními podmínkami nezavazuje Američany k vojenské obraně našich spojenců. Za tímto účelem jsem představil rezoluci potvrzující, že Článek 5 Smlouvy NATO nenahrazuje odpovědnost Kongresu vyhlásit válku nebo povolit vojenskou sílu před zahájením nepřátelských akcí.

Po celá desetiletí mnoho zákonodárců nesprávně interpretovalo Článek 5 jako povinnost, která nepochybně zavazuje Spojené státy poskytovat vojenskou podporu v případě útoku na spojence NATO. Aby podpořili své tvrzení, ti, kteří usilují o věčný Pax Americana, parafrázují Článek 5 Smlouvy NATO prohlášením, že „útok proti jednomu je útokem proti všem.” Ale to není přesně to, co Článek 5 uvádí. Tam stojí toto:

Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jednomu nebo více z nich … bude považován za útok proti nim všem a … každý z nich při výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu … bude pomáhat straně nebo stranám tak napadeným okamžitým přijetím…

Jinými slovy, spojenci NATO jsou zavázáni vzájemně si pomáhat v případě útoku, ale vojenská akce není nařízena a Spojené státy si zachovávají svou svrchovanou pravomoc určit, jaký druh reakce je oprávněný. Článek 11 Smlouvy o NATO dále stanoví, že ustanovení smlouvy mají být prováděna v souladu s příslušnými ústavními procesy každé země.

Ústava uděluje Kongresu výhradní pravomoc určovat, kam a kdy posíláme své syny a dcery bojovat. Tuto odpovědnost nemůžeme delegovat na prezidenta, soudy, mezinárodní orgán nebo naše spojence. Je to ústavní odpovědnost, kterou všichni členové Kongresu svobodně přijali a americký lid očekává, že ji také budeme plnit.

Stejný text usnesení jsem navrhl, když Senát zvažoval zařazení Švédska a Finska do NATO. V té době někteří moji kolegové zpochybňovali můj přístup a jeden z nich tvrdil, že můj návrh by našim spojencům ukázal, že Spojené státy se ohledně článku 5 „rozkolísaly“. Moje odpověď byla, že naši muži a ženy ve zbrani určitě nechtějí, aby Kongres rozkolísal Ústavu.

V průběhu let došlo k znepokojivému trendu nadměrného využívání pravomocí státní exekutivy. To podkopává systém kontroly a rovnováhy, který naši zakladatelé zavedli, aby zabránili podobnému zneužívání moci. Kolektivní obrana by neměla být používána jako záminka k obcházení ústavního požadavku, kdy je nutný souhlas Kongresu. Je třeba jasně říci, že Smlouva NATO nenahrazuje Ústavu USA. Tak je možné reagovat na ty, kteří by klamali veřejnost o tom, jaké jsou americké závazky. Také je třeba obnovit náš závazek k nejvyššímu zákonu státu. Respektování válečných pravomocí Kongresu nebrání naší národní bezpečnosti ani neznamená nerespektování smluv. Naopak, zajišťuje, aby rozhodnutí použít vojenskou sílu bylo podrobeno přísné kontrole a debatě zástupců lidu, jak to zamýšleli naši otcové zakladatelé.

Musíme i nadále ukazovat svou věrnost ústavě a povýšit diplomacii do popředí zahraničních vztahů Spojených států. Po celá léta jsem vedl boj o návrat válečných pravomocí Kongresu do jeho rukou a jsem hrdý na to, že mohu v tomto úsilí pokračovat zavedením tohoto usnesení s podporou Senátu a Sněmovny reprezentantů. Už je opravdu na čase, abychom respektovali rovnováhu sil a znovu nechali zaznít hlas Kongresu.

*

Autor Rand Paul je senátor z Kentucky, člen Republikánské strany. Je členem senátního Výboru pro zahraniční vztahy. Jeho projev pod názvem NATO’s Article 5 does not override Congress’s war powers je přeložen z webu Responsible Statecraft, publikováno 22. 6. 2023.

*

Související články:

• Patnáct let poté
• Americké impérium se zničí samo. Ale nikdo si nemyslel, že to půjde tak rychle
• Neslavný konec prezidenta Obamy
• Odepsaná Amerika
• Jak hospodařil prezident Obama
• Vzpomínka na budoucnost
• Zabití Usámy a CIA
• Američané většinově neschvalují fízlovací program vlády
• Bude v USA nová revoluce?
• Americký Majdan ukončil volební podvod v USA aneb Konec první etapy korporátního fašismu

Převzato z e-republika.ch