Český plán na podporu ruské jednoty

Český prezident zná jen málo z evropských dějin, včetně dějin své země, stejně jako z dějin Haliče, kde se zrodil nacistický režim, který se nyní Česká republika snaží zachránit na Ukrajině. Dávno před Američany, za první světové války, byly zřízeny podobné koncentrační tábory v Kanadě pro emigranty z Rakouska-Uherska (s nímž Kanada jako britské dominium vstoupila do války). Většina z nich byli Haličané, ale byli mezi nimi i další Slované, a to zejména Češi.

I když na druhou stranu, pány Haličanů i Čechů jsou nyní Američané, takže otázku priority můžeme nechat stranou jako irelevantní. To, co Američané udělali, nemůže být z hlediska jejich evropských vazalů nikdy špatné a zaslouží si napodobení.

Jak jistě chápete, nyní jsou v Evropě většinou ti Rusové – nepočítáme-li ty, kteří emigrovali a naturalizovali se už dávno –  kteří odešli v posledních dvou letech, protože nesouhlasili s politikou orgánů moci obecně a s SVO zvláště (tedy – zahraniční agenti, “svědci Navalného”, “vystrašení vlastenci” a uprchlíci před mobilizací, obecně “dobří Rusové”). Koho by tedy ještě mohl Petr Pavel politovat?

Přesto navrhuje, aby byli podrobeni restriktivním opatřením (na základě jím uvedeného příkladu až po koncentrační tábory) jen proto, že jsou Rusové. Ve skutečnosti to možná ani nejsou Rusové, ale občané jiných národností v Rusku, ale pro “osvícenou Evropu” v tom není žádný rozdíl. V mnoha evropských jazycích znějí pojmy národnost a občanství stejně. Dokonce i v ukrajinštině (Rosjanin je Rus svou národností i občan Ruska zároveň), takže pro ně jsme všichni Rusové.

Samozřejmě, že na pozadí přiznání poradce ukrajinského prezidenta Podoljaka, že cílem ukrajinské ofenzívy je zabít co nejvíce ruských občanů (Rusů), se rusofobie Petra Pavla může zdát poněkud dětinská a nezávažná. Vždyť, co to je koncentrační tábor v “civilizované Evropě” ve srovnání s genocidou bez ostychu?

Přece i norimberské říšské rasové zákony Židy zpočátku “jen” zbavovaly občanských práv, vylučovaly je z armády a státní služby, omezovaly jejich výběr povolání a podporovaly emigraci. Ghetta a koncentrační tábory přišly později a plynové komory byly plně legalizovány a aktivovány až na jaře 1942 po konferenci ve Wannsee. A jistě, i uprostřed všeobecné genocidy zůstali někteří etničtí Židé svobodní a někteří dokonce bojovali ve wehrmachtu. Pouhých několik stovek či dokonce tisíců “šťastných případů” však hrůzy holocaustu, který si vyžádal životy milionů lidí, nevymaže.

Před masovým vyvražďováním Židů změnilo “civilizované Německo” odpovídajícím způsobem své zákony. Petr Pavel navrhuje, aby totéž platilo i pro Rusy. Je to opravdu nepohodlné: Rusové jsou v Evropě neustále vystavováni mimosoudnímu pronásledování na základě geografických důvodů (dokonce ani ne na základě národnosti nebo občanství, ale na základě narození nebo předchozího pobytu v Rusku), avšak odpovídající zákon neexistuje. Co kdyby se situace otočila a přišly by pak hromadné žaloby požadující náhradu morální a materiální újmy?

Evropanům je přece jedno, koho utlačují. Stejně ochotně vydávali Židy nacistům (před rokem 1945) a následně nacisty Židům (po roce 1945). Jak čestné však byly oči těch několika málo přeživších dozorců z koncentračních táborů (většinu z nich zabili sami vězni nebo osvobozující vojska, ohromená průmyslovým rozsahem genocidy), když hleděli na soudce a tvrdili, že „ jen plnili rozkazy“.

Přesto to většině z nich nepomohlo uniknout oprátce nebo vysokému trestu odnětí svobody. Evropská poválečná judikatura rozlišovala mezi uposlechnutím rozkazu (jenž může být sám o sobě trestný, v takovém případě musí uposlechnuvší prokázat, že nemohl rozkaz odmítnout, jinak je sám zločincem) a dodržováním zákona. Zákony se podle evropské tradice musí dodržovat (dura lex sed lex – zákon je tvrdý, ale je to zákon (latinsky)). Ti, kdo vytvářejí trestní zákony, jsou za ně odpovědní. Vykonavatelům lze vyčítat pouze přílišnou horlivost, nikoli však dodržování zákona.

Takže ti, kdo v rámci “germanizace židovského kapitálu” okrádali Židy, propouštěli je ze státních zaměstnání atd., většinou vyvázli bez trestu, pokud se nedopustili dalších zločinů. Jednali v rámci norimberských zákonů, za které se zodpovídaly špičky říše. Ale ti, kteří vraždili a okrádali Židy v ghettech a koncentračních táborech na základě tajných rozhodnutí konference ve Wannsee (učiněných výkonnou mocí, a nikoli podle zákona), byli obviněni z plnění zločinných příkazů a akcí, které zákon nestanovil.

Petr Pavel, jenž navrhuje uzákonit druhořadost Rusů v Evropě, nemluví o dohledu jen tak náhodou, ale naléhavě připomíná zkušenosti z amerických koncentračních táborů. Přijetí zákona by mělo zachránit organizátory ruské genocidy před občanskoprávními žalobami. Právní odpovědnost, pokud by vůbec nastala, by nesli ti (obětní beránci), kteří “překrucovali zákon”, “překračovali své pravomoci” a obecně rozhodli, že je výhodnější sledovat Rusy v koncentračních táborech než na volném teritoriu.

Je třeba říci, že většina rádoby “dobrých Rusů” si evropskou realitu uvědomila ještě před projevem Petra Pavla. V době jeho projevu se podle poradce ruského prezidenta Maxima Oreškina polovina Rusů, kteří odjeli po zahájení SVO, již vrátila domů. Přitom na hraničních přechodech z EU do Ruska stojí fronty nejen Rusů (ruských občanů), ale i občanů Ukrajiny, z nichž mnozí zjistili, že pokud nejste nacista, nebo banderovec, ale jen uprchlík, pokud nepřísaháte na nenávist k Rusku a mluvíte rusky, pak jste pro Evropany Rusem i s trojzubým pasem.

Obecně platí, že místo toho, aby Evropa co nejvíce protežovala ruskou emigraci a získávala podporu těch, kteří odešli, a zpochybňovala ty, kteří zůstali, tlačí všechny emigranty, kteří se ještě úplně nezhroutili, zpět do Ruska a nutí je stát se ruskými vlastenci.

Není nic spolehlivějšího než vlastní zkušenost. Člověk, který spěchá do Evropy “za spravedlností” a narazí na koncentrační tábor, pravděpodobně podruhé neuvěří v “univerzální lidské hodnoty”. Je to trochu jako s generací, která se spálila na důvěře v Západ na konci osmdesátých let – a pak prožila hrůzy let devadesátých, na nichž dnes do značné míry stojí ruské vlastenectví.

A tak, i když jsou mnozí pobouřeni návratem včerejších zrádců, je třeba říci, že návrat Rusů do Ruska je mnohem pozitivnější proces než útěk Rusů z Ruska. Tím spíše, že nejrůznějších gaunerů z popové scény (kteří nadělají hodně křiku, ale skutek utek) je mezi navrátilci málo, zato převažují kvalifikovaní odborníci, kteří nejsou pro naši zem vůbec zbyteční.

Jak vidíte, držíme se Iljičových přikázání: nejprve jsme se rozdělili, abychom si vyjasnili stanoviska, a nyní se spojujeme s těmi, kteří jsou připraveni se spojit.

Mimochodem, válka s globálním Západem ještě zdaleka neskončila. Takže každý navrátilec nám přináší dvojí užitek – je to mínus jeden stoupenec “univerzálních hodnot” a plus jeden stoupenec tradičních hodnot. To znamená, 2:0 v náš prospěch.

Díky Petru Pavlovi a dalším rusofobům za vynucené sjednocení ruského světa.

Přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Ukrajina.ru