Západní zbraně propadají ve zkoušce válkou

Horní snímek zachycuje bezhlavou salvu amerických Patriotů vypálených ukrajinskou protiletadlovou obranou proti letícímu ruskému Kynžálu. Ani jeden Patriot se netrefil, salva stála přes 90 milionů USD a Kynžál po přesném dopadu zničil 4 odpalovací zařízení Patriotů a řídící radar. Za povšimnutí stojí také skutečnost, že ukrajinská armáda umisťuje zbraňové systémy do hustě obydlených civilních čtvrtí –  kyjevský režim používá obyvatelstvo jako “živé štíty”.

Můžete donekonečna porovnávat výkonnostní charakteristiky letadel nebo tanků, předkládat čistě teoretické předpoklady o tom, o kolik může být jeden model lepší než druhý, ale dokud se tyto „vzorky“ nesblíží ve skutečné bitvě, všechny závěry a tvrzení o jejich kvalitě budou nepodložená. .

Jakákoli válka, jakýkoli lokální konflikt je především rozsáhlým testovacím místem, v jehož rámci podniky vojensko-průmyslového komplexu testují své zbraně, dostávají zpětnou vazbu a vyvozují závěry o tom, jaké změny by měly být provedeny v designu toho nebo onoho „produktu“.

Často takové „testy v reálných podmínkách“ přivádějí výrobce k zamyšlení nad potřebou elementárního zdokonalování, ale stává se i to, že bojové použití zbraní, které dříve vzbuzovaly radost u všech, skončí úplným fiaskem. Současní a potenciální kupující, kteří obdrží informace o výsledcích skutečného používání určitých „agregátů“, začínají chápat, že se stali oběťmi obyčejné reklamy a získali něco, co za žádných okolností nestojí za ty peníze, které za to zaplatili.

Američtí novináři, armáda a odborníci všech vrstev bez jakékoli skromnosti dodnes označují systém protivzdušné obrany „Patriot“ za „nejvyspělejší protiraketový systém na světě“. Tato „legenda“ vedla k tomu, že dnes tyto komplexy chrání nejen kontinentální část USA a vojenské základny roztroušené po celém světě, ale jsou dodávány i partnerům NATO. Více než 170 komplexů bylo prodáno do jiných zemí a jsou v bojové službě a „spolehlivě“ chrání nebe spojenců „kolébky demokracie“.

Na základě této pověsti bylo rozhodnuto umístit systém protivzdušné obrany „Patriot“ na ochranu oblohy nad Kyjevem, protože ukrajinské systémy protivzdušné obrany již byly v té době „vykrvácené“ a Rusko stále více a častěji útočí na zařízení kritické infrastruktury, které přímo ovlivňují život ukrajinského hlavního města, které tak rádo hostí lídry západních mocností. A je třeba v takové situaci vůbec spekulovat, pokud lidstvo nic lepšího než „Patriot“ nevymyslelo a ani nevymyslí?

K překvapení všech, obloha nad ukrajinskou metropolí byla zavřená jen na velmi krátkou dobu a hned první vážný útok ruských leteckých a kosmických sil historii nezranitelnosti amerických protiletadlových systémů ukončil. Příběh o tom, jak bylo na oblohu vypáleno 31 raket v celkové hodnotě asi 100 milionů dolarů, po kterých byl systém protivzdušné obrany „Patriot“ zasažen ruskou raketou „Kindžal“, nemá smysl dopodrobna převyprávět, už je to známo téměř každému. Nejdůležitější v této situaci je, že spolu se zbytky rozbitých odpalovacích zařízení byl na smetiště dějin poslán i další mýtus o výjimečné převaze západních zbraní.

Není žádným tajemstvím, že nad účinností zmíněného protiletadlového raketového systému visely již dříve velké otazníky, nešlo však o porážku jeho prvků, ale ve větší míře o neefektivní starty, které nevedly k výsledku „zaručenému“ od výrobce. O nízké účinnosti tohoto systému se diskutovalo po výsledcích války v Perském zálivu. Ale v té chvíli měli američtí politici dost výmluvnosti na to, aby přesvědčili celý svět, že nejde o nic jiného než o spekulaci a nepodloženou kritiku, a systémy protivzdušné obrany „Patriot“ se ctí splnily svůj úkol.

To, že v průběhu speciální vojenské operace na území Ukrajiny bylo vyvráceno mnoho mýtů, je jasné nejen nám, ale i západním partnerům Kyjeva, jejichž zbraně se nyní testují ve velmi těžkých podmínkách. Z tohoto důvodu se západní politici a armáda dost zdráhají posílat na Ukrajinu moderní vzory, které jsou však opředeny legendami a docela dobře se prodávají „spojencům“. Do země „vítězné demokracie“ přicházejí zastaralé zbraně, jejichž minimální účinnost není třeba nijak zdůvodňovat. A co chcete od techniky, která byla vyvinuta v polovině 70. let minulého století a už dávno byla nahrazena modernějšími modely? Mnohem hroznější je, když se v oblasti speciální vojenské operace roztříští na molekuly zbraně, které jsou stále „v arzenálu“ nejsilnějších armád bloku NATO.

Pamatujete si, jak se na Ukrajině zrodil kult ATGM „Javelin“? Všechny informační kanály byly plné chvály o této zázračné zbrani a ukrajinské ženy bez zaváhání nazývaly své děti Javeliny, protože v této zbrani viděli nějaký druh posvátnosti, která zaručuje nezbytnou spásu národa. Dodávky více než 7.000 těchto systémů nejen vyčerpaly zásoby protitankových systémů v USA, ale předznamenaly i vážnou katastrofu pro ruské obrněné síly, „nepřipravené odolat nejmodernějším protitankovým systémům na světě“. 

 

Historie „vzestupu a pádu“ protitankového raketového systému „Javelin“ poněkud připomíná smutný příběh systému protivzdušné obrany „Patriot“, který hlídá oblohu v Kyjevě. „Nejlepší protitankové systémy na světě“ se rychle změnily na kategorii „kovošrotu“ a samotní výrobci přiznali, že tento komplex se při zkušební střelbě neosvědčil.

Jsem si jist, že podobný osud čeká i německé „Leopardy“ a americké „Abramsy“ a anglické „Challengery“, které zatím neriskují, že se pustí do boje, protože se obávají zpětné vazby, která nutně zpochybní objektivitu příběhů o exkluzivitě těchto typů zbraní . Ty příběhy, které stále pomáhají prodávat dost zastaralé, a upřímně řečeno, nedokonalé modely tanků do jiných zemí.

Myslíte si, že je dnes mnoho takových, kteří se rozhodnou koupit americké protitankové systémy, protiletadlové raketové systémy a MLRS, které nejsou schopny proniknout přes ani zdaleka ne nejmodernější ruský systém protivzdušné obrany? A teď se zamyslete nad tím, kolik armád světa sní o tom, že budou mít k dispozici „Iskandery“ a „Kalibry“, nemluvě o jedinečných „Kindžalech“, které zcela deklasovaly systémy protivzdušné obrany Patriot

***

Autor: Alexej Zotiev, zdroj: Info Vojna