Vše je tak skvělé…

Už i v Evropě si všimnuli, že máme nejdražší plyn i elektřinu, respektive navýšení pořizovacích cen je nejrazantnější v EU. Inflace s tím logicky spojená patří k rekordmanům na našem kontinentu a světe div se, jedou v tom s námi maximálně tak dvě až tři postsocialistické země. Nikoliv Německo, Francie či třeba Belgie. Z ještě nedávno minimálně zadluženého státu jsme se za poslední tři roky přemístili do úzké skupiny zemí, jímž hrozí ekonomický kolaps. Směřujeme tam, kde se nachází Řecko, o němž víme, že je postupně vylupováno především Němci. Česká republika prošla obdobím rabování počínajícím prvními roky po tzv. Sametové revoluci. Nejdříve přišly často sporné restituce, u kterých by bylo zajímavé zjistit, kdo a jak se pěkně a neoprávněně napakoval. A to nemluvíme o prolomení Benešových dekretů týkajícím se rodiny Havlových a Schwarzenberga.

Restituovaný majetek často záhy za pár drobných skončil v zahraničních rukách, aby se později vrátil částečně za mnohonásobně vyšší cenu zpět do těch českých. V dalším kole přišly privatizace a historie se opakovala. Rozprodej státního majetku nabral na rychlosti a přispěl k pádu našeho hospodářství i průmyslu. Václavem Klausem preferované krátké zhasnutí a přimhouření oka při převodech všeho hodnotného se změnilo v dlouhodobou tmu. Kmotři nelenili a vyčistili prostor od všeho, co mohli později s obrovským ziskem zpeněžit. Původní myšlenka byla možná dobrá, ovšem velmi rychle se zvrhnula. Nikdo tu nechtěl nic budovat, byla to soutěž zvaná Rychlé prachy. Postupně se zprivatizovalo vše a za utržené peníze se podplácelo, aby se tito mistři oboru dostali k dalšímu, co bylo ještě k dispozici. Podíváme li se na to, co stát nyní vlastní, zjistíme, že mu téměř zbývají už jen daně od občanů. Ono to totiž privatizacemi neskončilo, na řadu přišly církevní restituce. Miroslav Kalousek dostal k dispozici 5mld. korun, kterými měl přesvědčit ostatní kolegy politiky k tomu, aby uvolnili církvím jejich bývalé majetky. O ty se záhy přihlásily řády, které už fakticky ani nebyly funkční a rozjelo se další kolo výprodeje České republiky, které bude ještě plno let trvat.

Obchodníkům s čímkoliv už toho moc nezbylo, ovšem takové dotace se daly zneužít znamenitě. Solární elektrárny a biopaliva vytvořily další novou šlechtu. Poté přišel covid a rázem bylo možno zneužívat dříve naprosto nemyslitelné schodky státních rozpočtů. Miliarda sem, miliarda tam. U moci se držel jestřáb z Agrofertu, najednou nebyly hranice vládní ekonomiky nijak oplocené. Těch možností přemísťovat bylo tolik, že si opozice mohla ukousat nehty. A také udělala vše proto, aby se dostala ke korytu. Ústavní soud změnil zákony, náhle vzniklé koalice, byť nevyhrály volby, se spojily v jednu a získali Strakovku i obě komory Parlamentu. Babiš navíc nebyl schopen rozprášit vedení České televize a převzít v ní iniciativu, přestože na to měl 8 dlouhých let. Udělal tím zásadní chybu, na kterou doplatil jak v parlamentních, tak i v prezidentských volbách.

Pětikoalice tak převzala vládu v situaci, kdy se státní dluh navýšil a v podstatě už nebylo co ukrást. Pekarová Adamová si sice povšimnula státního podniku Budvar, který by ráda zpeněžila, jenže peníze za něj získané jsou v porovnání s dluhy bakšišem, jehož část by jistě někdo strčil do vlastního měšce. Jinak už tu není skoro nic. Ruská speciální vojenská operace na Ukrajině je pro Pětikoalici požehnáním. Díky ní je možno opět defraudovat bez ohledu na mizernou budoucnost České republiky další miliardy. Výmluvy na to, že za vše může Putin, také na nutnou solidaritu s Ukrajinci jsou tak jen nástrojem k dalším krádežím. Stejně je zneužíván i Green Deal a ekofanatismus. Výsledkem vlády Pětikoalice bude další hlubší zapadnutí státu do dluhů. Na těch se postupně podepsaly Občanské fórum vedené Havlem, ODS se svými předsedy, ČSSD, též KDU-ČSL, která nechyběla skoro nikde, nakonec se přidalo ANO, STAN, Piráti a Top09. Nenávidění komunisté předali zemi nezadluženou, relativně soběstačnou a od té doby se do vlády nedostali, přestože v poslední dekádě působí mnohem realističtěji a konstruktivněji než stávající vládní elita.

Fiala či Pekarová Adamová a jejich pohůnci ve vládě, obou komorách Parlamentu a mediální klauni snad doufají v zázrak a své schopnosti. Odborníci již v záchranu nevěří, přesto někdy ještě nabádají k dalšímu ždímání obyvatelstva. Hlavním problémem jsou však státní výdaje a utržení ze řetězu při utrácení. Pětikoalice se drží hesla:,,Urvi, co ještě můžeš.“ A maximálně se činí. Velmi úzká skupina zfanatizovaných ideologů si vzala ČR za rukojmí a dělá si, co chce. Přestože likvidace naší ekonomiky trvá již 30 let, v posledním období jsou zatloukány poslední hřeby do její rakve. A to tak vehementně, že se tomu v zahraničí diví. Přesto velká část naivních občanů stále věří, že je tu dobře. Co musí přijít, aby se probudili? Není jim dokonce ani divné, že si vláda přivádí securiťáky až z USA a dovolí jim se u nás uhnízdit? Četli jste smlouvu o obraně schválenou vládou? Oni už se tak bojí, že si pořizují za naše peníze na svou ochranu cizí armádu. Nevěříte? Tak mi to vše zkuste vyvrátit.

*

Autor: Jindřich Kulhavý, zdroj včetně grafiky: iNadhled