Vláda by měla být servisem pro občany

„Zvládli jsme ceny pohonných hmot, zvládli jsme ceny energií a stejně tak zvládneme i ceny potravin. Ano, zase slyším: zasáhněte do toho, začněte určovat ceny, zbavte potraviny DPH a tak dále a tak dále. Jediný výsledek by byl, že by jich zase byl nedostatek. Nijak bychom si nepomohli,“ řekl premiér Fiala. Marně pátrám ve své čtyřiaosmdesátileté paměti, kdy byla v České kotlině pevně u moci tak kuriózní vláda jaká je tam teď. To je opravdová sbírka rarit – panoptikum. Nekompetentností, žvatlavostí, nevkusem (nemohu zapomenout na Jurečkovy žluté boty), takže na lhavost snad ani není nutné poukazovat. Nic jiného jim ani nezbývá, když si chtějí udržet své posty. A přes to všechno se silou svého falešného mandátu drží pevně u moci.

„Díky“ tomu, že lidem podsouvají falešné vědomí reality. A protože jakékoliv myšlení je pro udržení tohoto bizarního systému nebezpečné, je pro ně podle vzoru klasika nejdůležitější odvrátit pozornost mas od skutečných problémů a ohlupovat je zábavním průmyslem. Nejvyšším společenským cílem se stala prázdná racionalita a bezobsažná efektivita. Lidé se přeměnili na disciplinované masy konzumentů, jejichž základním cílem je optimálně fungovat, přizpůsobit se, chovat se tržně, flexibilně, účelově a oportunisticky. A samozřejmě platí, že tento stav je vlastně Matrixem, zvlášť pokud si jej lidé neuvědomují.

O matrixu jsem psal už v roce 2015…o sci-fi filmu jak byla lidem do mozku pouštěna umělá realita, iluzorní svět, v němž každý zdánlivě žije svůj vlastní život. Svět Matrixu, je podle kultovního filmu světem v rozsáhlé simulaci, ve které lidé, žijí své virtuální životy. Protože je jim do mozku promítána virtuální realita, tak si neuvědomují, že nežijí skutečný život. Jsou vlastně nevědomky využíváni umělou inteligencí, která převzala dominanci na planetě a ve filmu chová lidstvo pro energii z lidských těl, díky níž funguje.

V naší absurdní realitě je příznačné, že většina lidí si nějaké ovlivňování svého politického smýšlení a jednání vůbec nepřipouští, není ho schopna přiznat veřejně a dokonce ani sami před sebou. Jsou skálopevně přesvědčeni, že se ke svým názorům dobrali pouze sami, svou vlastní hlavou, neboť je přece nad slunce jasnější, že „za všechno může, jednou ten a jindy zase onen“ a hlavní je, „aby se komunisté zase nedostali k moci.“

Všichni trochu zchudneme, všichni budeme mít problémy. Nejde to jinak. Vedle nás je válka a my nejsme izolovaný ostrov,“ pronesl premiér v rozhovoru pro server. Podobné argumenty znějící ze strany vládní koalice se prakticky vždy týkají důchodů nebo platů, jejichž zvýšení by údajně vedlo právě k dalšímu růstu inflace. Jako by koaliční politici žili ve světě, kde je inflace tvořena pouze na základě poptávky státních zaměstnanců a důchodců, kteří v této logice musí nést i její náklady. Přístup vlády k inflaci je bohužel konzistentní s tím, jak přistupuje k energetické krizi a dopadům zdražování. Náklady mají nést zejména zaměstnanci a důchodci, (nově také studenti, které chce vláda připravit o část výhod). „Dál bychom tím roztočili inflační spirálu a inflace by tu s námi byla o to déle. Celé navýšení platů by se tak z pohledu reálné kupní síly minulo účinkem, neboť by si lidé za své peníze koupili pořád stejně nebo dokonce ještě méně,“ vysvětloval ministr financí Zbyněk Stanjura své rozpaky z dorovnání platů státních zaměstnanců o výši inflace. „Pokud si tady nechceme zahnízdit inflaci, nemůžeme roztáčet mzdovou inflační spirálu,“ vysvětloval v debatě v České televizi ekonomický expert ODS, proč nezvyšovat minimální mzdu. Ta se přitom týká ani ne dvou set tisíc lidí, čili její dopad na inflaci je, když se vyjádřím mírně, značně pochybný.

Během Fialova vládnutí dochází k nárůstu zisků velkých firem, zatímco velké masy lidí chudnou. A realizace těch zisků je snad protiinflační? Lhát mohou, ale tohle už je moc. Chtějí nám říci, že se to děje bez vládního přičinění? Odpouštění nebo vybírání daní stejně jako zahlcování úřadů práce vyplácejících dávky – to jsou přece výsledky vládní politiky. Na to nemá nikdo jiný, ani Ukrajina, žádné páky. Ani Babišovo zadlužování není příčinou nebývalé inflace. Babiš si „odnesl“ náklady za celý Covid. Náhrady těm, co nemohli sloužit či vyrábět. Přesto udržel inflaci na 5,8%, kdežto měsíc po předání vlády stoupla na 17%. Není to tak, že někdo chudne „protože Putin a krize,“ Fialovo vládnutí přináší svojí neochotou přerozdělovat nebo například zvyšovat minimální mzdu, další chudnutí. A vláda a její premiér je největším lhářem, nebo chcete-li dezinformátorem, v moderní historii.

Není to tak, že chudnou všichni stejně, největší hráči bohatnou, část lidí je v pásmu, že se s krizí hůře či lépe zatím vypořádá a část lidí padá na dno.

To jsou přímé důsledky činů a opatření vlády a válka na Ukrajině s nimi nemá nic společného.

Václav Bělohradský cituje manipulující věty vyvolávající depresi: „Jsme v otevřené informační válce s nepřáteli euroatlantické civilizace. Od Číny až po domácí kverulanty. (…) Jsme ve válkách kulturních, na školách, (…) v online prostředí, na sítích, v práci, doma i v hospodách. (…) Jsme ve válce (…) i o to, zda si něco můžeme či nemůžeme myslet a zda něco můžeme či nemůžeme říkat. Slovo válka totiž v našich projevech a vystoupeních nahradilo slovo diskuse.“

Tyto věty jsou popisem paranoické éry tak potřebné k vytváření falešné reality. Do veřejného prostoru se vrací agresivní rétorika protipojmů jako Západ – Východ, totalitarismus – svobodný svět, občané – dezoláti.

I pluralita vztahů mezi lidmi – všechno se redukuje na antagonismus přítel – nepřítel.

Světový řád bude v budoucnu výsledkem interakce mezi sedmi největšími civilizacemi: západní, konfuciánskou, japonskou, islámskou, hinduistickou, slovansko-pravoslavnou, latinsko-americkou a pravděpodobně i africkou. Růst napětí mezi USA a Čínou je pravděpodobně nevyhnutelný. Čína předstihne USA ekonomicky a i v jiných aspektech. Tomu USA přirozeně vzdorují.

Čína sice neohrožuje USA přímo, ale ohrožuje jejich dominanci ve světě a USA se domnívají, že Čína má ambici dominovat světu stejně, jako to dělaly USA po konci 2. světové války. To je chybný pohled. Čína je nejstarší kontinuální civilizací světa. Nedělá nic bez odkazu zpět na svou pětitisíciletou minulost a má silný smysl pro svou vlastní kontinuitu.

Války nového století se povedou podél zlomových linií mezi těmito civilizacemi: v ideologizovaných třídních konfliktech je otázkou Na čí straně stojíš?

Losnu nebo Mažňáka?

Konkrétně: EU a USA varují Malajsii… Neustálé potlačování čínských technologických společností včetně Huawei ze strany USA je fraška, kterou svět sleduje od chvíle, kdy Washington začal tyto rychle rostoucí a expandující čínské technologické giganty považovat za hrozbu pro své domácí protějšky.

„Číňané nejen všechno okopíruje, ale také to do svých výrobků montují „zadní vrátka.“ Braňte se výrobkům Huawei!“

V souvislosti s tím, že firma Huawei podává největší množství patentových přihlášek ze všech firem na světě je na místě otázka jestli to není spíše strach ze ztráty dominance, co vede USA k takovým obviněním. Lidé, kteří se v této oblasti orientují, už nejsou agresivním přístupem USA k zahraničním technologickým společnostem překvapeni. V minulých desetiletích byly společnosti z celého světa, jako je japonská Toshiba nebo francouzský Alstom, terčem útoků, sankcí a vážného poškození ze strany americké vlády, která se vymlouvala na bezpečnostní opatření, antidumping a boj proti úplatkářství. „Washington pokračuje ve své technologické hegemonii a staví své zákony a administrativní pokyny nad tržní řád,“ řekla Čang Mo-nan deníku Global Times.

Ale proč mu k tomu má pomáhat EU? Stala se z toho povinnost? Že bychom klesli na úroveň států jako je Haiti, Portorico, Samoa…?

Jak to bylo s „hrozbou pro národní bezpečnost“ Toshiby. Japonský polovodičový průmysl byl v 80. letech minulého století s vládní podporou v plném rozkvětu, než jej USA utlumily. Podle článku v Los Angeles Times ze srpna 1992 předstihl USA jako největší světový dodavatel čipů a jeho podíl na trhu s produkty DRAM (dynamická paměť s náhodným přístupem) dosáhl v roce 1987 přibližně 80 %.

Toshiba, v té době přední japonský výrobce čipů, se tehdy stala terčem útoku USA kvůli „obavám o národní bezpečnost“. Poté, co bylo v roce 1986 zjištěno, že Toshiba a norský vojenský podnik Kongsberg Våpenfabrikk tajně prodávají do Sovětského svazu důležité technologie, vydal Washington zákaz prodeje všech výrobků Toshiba Corporation na 2 až 5 let, přičemž uvedl, že prodej do Sovětského svazu představoval hrozbu pro národní bezpečnost USA a Toshiba porušila dohodu Koordinačního výboru pro mnohostranné kontroly vývozu (CoCom), která členům zakazuje vyvážet do Sovětského svazu vyspělé zbraně nebo stroje. Skandál nakonec poškodil její pověst a prestiž, kterou si vybudovala na celém světě. Během vyšetřování CIA bylo údajně zabaveno i mnoho jejích technických dokumentů.

Zatímco Toshibu trápil, Washington jako by nad podobnými „prohřešky“ svých evropských kolegů přivíral oči. Zpráva norské policejní služby v roce 1987 odhalila, že společnosti v několika dalších členských zemích CoCom, včetně Francie, Itálie a Západního Německa, rovněž prodávaly Sovětům sofistikované technologie, uvedly Los Angeles Times v říjnu 1987. Jen na několik z těchto firem USA výslovně uvalily sankce.

Je zřejmé, že selektivní zásah Washingtonu proti společnosti Toshiba nebyl motivován pouze takzvanými obavami o národní bezpečnost. Toshiba byla vnímána jako hrozba pro rozvoj amerických technologických firem.

USA ve skutečnosti dosáhly svého cíle chránit domácí čipový průmysl tím, že potlačily svého největšího rivala pomocí několika vznešeně znějících výmluv.

Podnikání společnosti Toshiba v oblasti čipů se nadále propadalo a bývalý světový čipový gigant nakonec v roce 2018 prodal svou čipovou divizi americké společnosti Bain Capital za 18 miliard dolarů a zcela se stáhl z odvětví výroby čipů.

A „úplatkářský případ“ Alstom? Společnost Alstom, oslavovaná jako „francouzský průmyslový klenot“, byla světovým lídrem v různých oblastech energetiky a dopravy. Stavěla elektrárny, přenosové linky a železnice. Washington se na Alstom začal zaměřovat, protože se počátkem roku 2010 stal v mnoha zemích a regionech vážným konkurentem amerického gigantu General Electric (GE). V roce 2013 byl Frédéric Pierucci, výkonný ředitel společnosti Alstom a spoluautor knihy Americká past, zatčen policií na letišti v New Yorku za „schvalování úplatků indonéským úředníkům“ za účelem získání zakázky.

Pierucci ve své knize napsal, že jeho právník mu nabídl dohodu: buď přizná vinu a bude během několika měsíců na svobodě, nebo „riskuje až 125 let vězení“, uvedla BBC v dubnu 2019.

Několik dalších vrcholných manažerů společnosti Alstom bylo v USA zatčeno kvůli obvinění z úplatkářství. Američtí soudci uložili společnosti v úplatkářské kauze pokutu ve výši 772 milionů dolarů. V roce 2014 se GE dohodla s Alstomem na koupi jeho energetických a rozvodných sítí, čímž došlo k rozdělení globálního průmyslového gigantu. USA uplatňují dvojí metr při ochraně svých obchodních zájmů, řekla Čang listu Global Times.

„Zatímco neustále vykřikují o volném trhu a pravidlech spravedlivé hospodářské soutěže, uchylují se k autoritářství, když hrozí, že zahraniční firmy přebírají světové vedení od amerických společností.

Vláda zasahuje do běžných obchodních operací a různými prostředky vytlačuje zahraniční konkurenty,“ řekla Čang. Turecký občasník TRTWorld obsahuje také roztomilý obrázek, jak američtí senátoři po hlasování o sankcích na Toshibu fyzicky rozbíjejí na zahradě Bílého domu palicemi přehrávač Toshiba.

Ale vraťme se k článku z Yahoo! finance „EU, USA varují Malajsii před bezpečnostním rizikem v nabídce Huawei na roli 5G – FT, kde zejména věta – Povolení nedůvěryhodných dodavatelů v jakékoli části sítě vystavuje malajsijskou infrastrukturu rizikům pro národní bezpečnost – vyvolala možná docela oprávněnou pozornost:

Proč jsou USA „znepokojené“ národní bezpečností Malajsie?
Nedůvěryhodný dodavatel – pro koho? Pro Malajsii nebo pro USA?

Snowden a Assange nám již ukázali, že jsou to USA a jejich spojenci, kteří chtějí získat přístup ke všem komunikačním sítím po celém světě, aby mohli špehovat a kontrolovat vlády na celé planetě

Spojené státy vyslaly na Tchaj-wan přes dvě stě vojenských instruktorů. Jde o významné navýšení počtu amerických vojáků na ostrově: doposud jich tam byly pouze tři desítky. Úkolem instruktorů bude vylepšit výcvik tchajwanských vojáků, napsal  web Taiwan News.

27. března 2023 přicestoval do Šanghaje tchajwanský exprezident Ma Jing-ťiou na první návštěvu Tchaj-wanského politika od roku 1949, kdy se ostrov oddělil od Číny. V době, kdy byl Ma Jing-ťiou prezidentem, se podstatně uklidnily vztahy mezi oběma břehy Tchajwanské úžiny. Bylo navázáno přímé letecké a lodní spojení, zintenzivnily se obchodní a kulturní kontakty. Půl století rozdělené rodiny se mohly navštěvovat, přijížděli turisté. V roce 2015 se Ma Jing-ťiou jako prezident Čínské republiky sešel u příležitosti zasedání APEC v Singapuru s prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem. Fotografie, na které si oba tisknou ruce, obletěla svět. Svědci si dali práci a spočítali, že potřásání rukou trvalo celou jednu minutu a dvacet vteřin.

V roce 2016 už Ma Jing-ťiou nemohl potřetí kandidovat a jeho politická strana byla názorově natolik rozpolcená, že nenašla vhodného kandidáta. Zvítězila tehdy opoziční Demokratická pokroková strana a její kandidátka Cchaj Jing-wen. Její druhé funkční období skončí na začátku příštího roku.

Důležitou součástí programu byla návštěva univerzit a besedy se studenty, zvláště s tchajwanskými studenty, studujícími na univerzitách v ČLR. Ma Jing-ťiou těchto besed využil k prezentaci vlastních názorů na současnou situaci a formuloval vlastní vizi budoucích vztahů mezi Tchaj-wanem a pevninou. Některé názory Ma Jing-ťiou, především důraz na kontinuitu Čínské republiky před a po roce 1949, nebo představa o jedné Číně, uvnitř které budou existovat dvě čínské republiky, nesouznějí s názory, které jsme zvyklí slýchat z Pekingu. Především nejsou v souladu se zásadou jeden stát, dva systémy. Přesto hostitelé tyto výroky, alespoň veřejně, nekomentovali. Ma byl všude srdečně vítán, přátelskou atmosféru to nenarušilo. Z toho komentátoři usuzují, že Ma úspěšně testoval flexibilitu Pekingu a musel dojít k závěru, že ideologové ČLR dokáží přijmout realitu a že každá diskuse je možná, pokud je respektována politika jedné Číny.

Cítím se téměř trapně, když se ptám čtenářů těchto řádek, jak to čtou oni? Snad nemůže být nic jasnějšího než úmysl Spojených států vydávat Tchai-wan za základnu,

za nepotopitelnou letadlovou loď na dohled od čínské pevniny.

Čínský postoj, který je založen na tom, že na ostrově stejně jako na pevnině jsou Číňané ze kterého jednoznačně vyplývá, že sjednocení silou zbraní by byl nejhorší možný způsob jak si vychovat nepřítele. Konfucius by zaplakal, ale to je právě to, co potřebuje USA.

Ne, ten kdo zvyšuje napětí v úžině není Čína.

Ani s Ukrajinou to není jinak. V únoru 2014 jsem se díval na (dnes nedostupná) videa, jak Janukovičova policie držela lajnu – jenom nezasáhnout agresivně proti demonstrantům. Jak ty demonstranty prostřelovali odzadu z hotelu Ukrajina najatí střelci. Kým? Jak hordy krví šílených mladíků zdemolovali a zmlátili osazenstvo dvou autobusů vracejících se z Kyjeva. Jak na Krymu vytvořili domobranu, aby to nevzalo konec jako v Kyjevě. A jak jsme z hrůzy nad činy „kyborgů“ v Doněcku zvolna obrátili svůj pohled, který omlouval nositele svastik a jiných symbolů nacismu. Jsme sice členem aliance Západu, ale každý z jednotlivých států aliance má své unikátní zájmy. Netušil jsem, že oficiální instalace zvlčení může být v něčím zájmu.

V době kdy se hledaly menšiny, kterým by bylo možné přiřknout nějaká práva, bylo najednou možné upřít práva maďarsky a rusky mluvícím Ukrajincům. (Rusíni byli a jsou na Ukrajině vystaveni silné ukrajinizaci. Ukrajina je jedinou zemí, která neuznává Rusíny za svébytný národ. – pozn.red. N.R. – vd-) A když se bouřili, bylo najednou v souladu s lidskými právy vést proti nim antiteroristickou operaci (ATO). Nečekal jsem, že i zcela nekompetentní a nečekaně submisivní vedení EU (vlastně řízené zlobovanou byrokracií) zavře oči

a abstenuje od oprávněných zájmů svých členů ve prospěch nadnárodních korporací

převážně se sídlem v USA. Nečekal jsem, že obavy z budoucnosti budou zahlušeny jednak arogantním způsobem prosazování své moci titulatury EU a za druhé strachem být za osamoceného potížistu. Jedinou výjimkou je snad Emmanuel Macron, který sice cestoval v jednom letadle do Číny s Ursulou von der Leyen, ale se zcela opačným cílem. Ty, které nepřesvědčí prostá logika, že jde o odporné divadlo v režii Spojených států, nepřesvědčí asi ani následující dva odstavce:

Richard Hayden Black (Dick): „We don’t care! The United States and NATO, we do not care how many Ukrainians die. Not civilians, not women, not children, not soldiers. We do not care. It’s become a great football game. You know, we’ve got our team. They’ve got their team, rah rah. We want to get the biggest score and run it up. And, you know, we don’t care how many how many of our players get crippled on the playing field, as long as we win.“ (Je nám to jedno! Spojené státy a NATO nezajímá kolik Ukrajinců zemře. Ani civilistů, ani žen, ani dětí, ani vojáků. Je nám to jedno. Stal se z toho skvělý fotbalový zápas. Víte, my máme svůj tým. Oni mají svůj tým, a my chceme vyhrát. Chceme získat co nejvyšší skóre a rozběhnout to. A víte, je nám jedno, pokud vyhrajeme, kolik hráčů zůstane zmrzačeno na hřišti.)

Nebo ze sítě Twitter: Dan Crenshaw US House candidate, TX-02 Odpověď uživateli @BungusChigg Yeah, because investing in the destruction of our adversary’s military, without losing a single American troop, strikes me as a good idea. You should feel the same. (Ano, protože investovat do zničení armády našeho protivníka, aniž bychom ztratili jediného amerického vojáka, mi připadá jako dobrý nápad. Měl byste mít stejný pocit.)

Nemáme stejný pocit – důvodem jsou náklady americké geopolitické hry, o které Evropa se Spojenými státy dělí.

PROČ?

***

Napsal Leo K., zdroj: Kosa zostra