Úvodník dnešní Kosy – k výročí masakru v Domě odborů v Oděse

Na snímku jeden z nacistických gaunerů z Pravého sektoru, který 2.5.2014ve spolupráci s místní policií zaústočil na Dům odborů

napsal JR

Vlkův úvod:

Netuším, co zažívá člověk zasypaný lavinou. A vůbec netoužím po tom to snad někdy nějak zjišťovat. Ale nějaký takový šmak, jak to může vypadat, mi přeci jenom na patře sedí. Ochutnávám totiž už hodně dlouho každý den znovu zával laviny informační! Která mne vždycky ráno zavalí a nejsem schopen se z ní vyhrabat a dnes už dokonce ani vybrat to nejdůležitější. Jen s sebou bezmocně plácám v tom informačním závalu v bláhové naději, že najdu nejkratší cestu na povrch. Zhusta je ovšem pravý opak pravdou a já naopak zabředávám do ještě větší informační tmy.

Konkrétně mi to připomenul kosíř JR, který mi poslal článek týkající se 9. výročí „Oděské grilovačky“ tedy vypálení tamního Domu odborů a upálení těch, kteří se tam utekli schovat. Neuvěřitelně brutální čin proti lidskosti. Za který nikdo nebyl postaven před soud. Ani ukrajinský a a už vůbec ne ten mezinárodní z Haagu. Kolektivní Západ dělá, že nic takového neexistuje. Ti upálení totiž měli totiž o svobodné a demokratické Ukrajině a jejím směřování poněkud jiné představy než ti co Dům odborů i s nimi podpálili, jiné než tehdejší prezident Porošenko a dnešní Zelenský. A jejich kurátoři. Zkrátka do dnešního chápání demokracie se zřejmě vejde i upálení několika desítek lidí. Když je to pro „vznešený“ účel. Tohle už tady v Evropě bylo….

Na tuhle šílenou dvojkolejnost v oblasti lidských práv si nelze zvyknout. Nicméně lze k ní zlhostejnět. Ale když na Seznamu.cz vyjde paličský redakční článek, že jako se celkem nic nestalo, že kdo na to poukáže vede vlastně hybridní válku proti našim hodnotám, atd.atd.?

Nicméně – já ten článek zaregistroval a chtěl na něj zareagovat, leč zůstalo jen u úmyslu. Naštěstí si ho povšiml také JR a reagoval. Tímto mu za sebe i Kosu velmi děkuji. Že ta supersprosťárna nezůstane ve zdejším prostoru nepovšimnuta. Ovšem fascinuje mne míra hnusu a hloubka žumpy, kterou akceptují nájemní režimní psáči…. To je nad moje chápání.

Ale je čas pustit na sklo JR a jeho text.

Prorežimní zpochybňovači genocidia

Dne 21.4. se na prorežimním serveru Seznam objevil článek, jehož účel je patrný už ze samotného nápisu:

Masakr v Oděse v roce 2014. Jaká známe fakta a kdo nese odpovědnost?

Autorem je jistý Martin Skácel, o němž se kromě nadnesených údajů, že se jedná o “šprýmaře ze severozápadu Čech s nekorektním humorem, historickými zájmy a pozoruhodným politickým okem ” a také “trochu svérázným pohledem na svět”, jež jsou zde pod jeho jménem uvedeny, nedozvíme z článku prakticky nic. Ostatně tohle není ani tak podstatné, neboť jak je patrné hned z prvních odstavců, článek se objevil v souvislosti s nadcházejícím výročím oděského masakru a jeho cílem je doslova křečovitě a za každou cenu zpochybnit, nebo minimálně zamlžit, co se vlastně v Oděse stalo.

Podívejme se hned na první odstavce článku, které jasně dokazují, proč byl článek sepsán (tučně zvýrazněné pasáže článku jsem ponechal):

„Masakr v domě odborů, který se odehrál v Oděse, používají manipulátoři jako nejčastější argument, který má poukázat na odvrácenou tvář Ukrajiny. Co tedy víme o tomto neštěstí?

Proruské hlasy jsou ohledně masakru z roku 2014 nesmlouvavé a považují ho za jasný válečný zločin, ve kterém zemřelo více než sto osob. Mnohdy jej také předkládají jako jednu z hlavních příčin, kvůli které nakonec došlo k vojenské intervenci ze strany Ruské federace. S pravidelnou obměnou je masakr v Oděse předhazován zastánci ruské agrese ve všech možných internetových diskuzích a na sociálních sítích, kde je vykreslován jako upalování nevinných lidí.

Jak se tedy jednotlivé události odvíjely?

Nemá smysl se rozepisovat úplně dopodrobna, ale pokusím se obsah shrnout na podložená a strohá fakta. Veškeré informace k masakru jsou lehce dohledatelné, a kdo chce, ten si je najde. Druhou variantou samozřejmě je slepě věřit jednoduchým titulkům: „Ukrajinští fašisté upálili zaživa mírumilovné Rusy“. Je to každého svobodná volba. Zdroje, ze kterých čerpám informace pro tento článek, samozřejmě také přiložím v jednotlivých odkazech.“

Zdroje, které pan Skácel přikládá, jsou tři, a pokud se na ně podíváte, zjistíte, že se dvěma z nich autor ve svém článku vůbec nepracoval. Zatímco dotaz Mattea Salviniho na postoj EU k masakru v Oděse ze 7.11.2014 a kritickou zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o zcela pasivním a nedbalém vyšetření ze strany ukrajinských orgánů z roku 2021 přešel Skácel úplně bez povšimnutí (jen je “aby se neřeklo” přikládá někde na konci článku), tak třetí zdroj skutečně využil. Bodejť by také ne, když jde o devět let starý odkaz z Guardian, psaný bezprostředně po celém incidentu prakticky v proukrajinském duchu! Pro jistotu a pro lepší prorežimní efekt si však Skácel i z tohoto článku vybral, co se mu hodilo, a informaci o tom, že budova Domu odborů byla zapálena “proukrajinskými aktivisty” včetně svědectví ukrajinského “bojovníka” z Pravého sektoru o tom, že “prorazili boční vchod a hlavním vchodem vnikli do budovy”, raději neuvedl vůbec. Zcela jistě z toho důvodu, že si uvědomuje, že právě vniknutí ukrajinských extrémistů do budovy je korunním důkazem celého masakru, kdy v Domě odborů byla nalezena těla lidí, kteří v budově neuhořeli, nýbrž byli následně ubiti ukrajinskými fanatiky. Stejně tak se Skácel nevěnuje tvrzení dalšího z ukrofanatiků z Pravého sektoru Dmitrije Rogovského, který pro Guardian uvedl, že cílem bylo “zcela vyčistit Oděsu [od proruských lidí]“. Ve skutečnosti však ti, kteří jsou zde líčeni jako proruští, byli tehdejší aktivisté bojující za federalizaci Ukrajiny, tedy nikoliv “proruští lidé”, ale ruští obyvatelé Oděsy, bojující za federalní status východních ruskojazyčných oblastí země. Celý požár je v článku Skácelem bagatelizován, vina je přičítána těm, kteří nakonec v Domě odborů uhořeli, když jsou zde lživě slučováni s policejními provokatéry, tedy s těmi, kteří celý incident a potyčky ve městě vyvolali, resp. se je snažili vyostřovat a ještě více vyprovokovat (o tom není v článku ani slovo). Zcela nad rámec článku v Guardian se pak Skácel dopouští doslova nehorázného tvrzení o tom, že v budově byl nepořádek, který tam zanechali “proruští aktivisté”, a tento nepořádek jen přispěl k ničivým důsledkům celého požáru. Ani slovem se tento propagandista nezmiňuje o jednotlivých obětech, z jejichž seznamu a z fotografií je zřejmé, že se nejednalo o nějaké fotbalové chuligány, jak se dlouhodobě pokouší naznačit ukrajinská nacistická propaganda a tento její domácí prorežimní vyznavač. V neposlední řadě pak autor v podstatě omlouvá zmaření celého vyšetřování ze strany ukrajinských vyšetřovacích orgánů, když naznačuje praktickou nemožnost vyšetření případu, ačkoliv zdroj z roku 2021, na který Skácel pro forma odkazuje, vidí celou situaci úplně jinak.

V době, kdy jsou lidé z alternativy umlčováni na základě paragrafu 405 trestního zákoníku pod vymyšlenou záminkou zpochybňování genocidia, je v tomto článku na zcela jasnou prorežimní objednávku zpochybňován úmyslný trestný čin ukrajinských žhářů související se zapálením budovy Domu odborů dne 2.5.2014.

Neupírám autorovi článku právo na názor, byť je zjevné, že jde o snahu zcela bagatelizovat a umlčet oprávněnou kritiku toho, co se v Oděse 2.května 2014 stalo. Pouze se ptám, jak je možné, že za svůj názor, v němž debatující odsoudí svinstvo, které se událo (mám na mysli masakr v Katyni), jen vyjádří pochybnost, zda to udělala strana, jíž je to dáváno k tíži, a ne druhá strana, o níž se to až donedávna tvrdilo, dostanou u soudu pětiletou podmínku, a někdo jiný, kdo zcela otevřeně bagatelizuje násilný trestný čin, při němž zahynulo skoro 50 lidí a zcela záměrně a účelově dehonestuje oběti tohoto tohoto trestného činu, není za svá slova hnán k odpovědnosti?! Opravdu tady platí rovná práva a povinnosti pro každého, anebo ten, kdo má “jedině správný” prorežimní názor může hlásat, co si jen zamane, zatímco jakékoliv, byť jen nepatrně opoziční názory jsou zde tvrdě popírány??! Nechť si na to odpoví každý sám.

Oba ty devět let staré texty věnuji mašíblovi jménem Martin Skácel a všem jemu podobným! Jistě jim přinesou hodně a hodně radosti. Když demokraté kácí nedemokratický les, tak se přece nebudeme bavit o třískách!

Tolik JR. Jeho článek jsem použil dnes jako úvodník. Který uvozuje mé dva materiály, které jsem tehdy v souvislosti s tímhle hrůznýma zrůdným činem tehdy vydal. Jsem názoru, že je, vzhledem k hnusu, který šíří různí Skácelové, pustit na Kosu dnes znovu. A dovoluji si upozornit slabší povahy, že je to jen pro silné nervy. Berte prosím to varování vážně. Jsme si jistý, že časový odstup devíti let na autencitě a naléhavosti obou recyklovaných textů nic nezměnil. Na naopak!!! Bez Oděské grilovačky by totiž nejspíše dnes žádná válka na Ukrajině nebyla!

Moc děkuji JR za to, že on pro nás všechny nezapomněl.

Na Kose také vyšlo:

Když budoucí ukrajinský prezident lže aneb co vlk dodatečně zjistil na už známých fotografiích