Seymour Hersh: Uprchlická otázka na Ukrajině

Seymour Hersh, substack.com

Deník Washington Post minulou sobotu zveřejnil tajné dokumenty americké rozvědky, z nichž vyplývá, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj za zády Bidenova Bílého domu začátkem tohoto roku tvrdě prosazoval rozšíření série raketových útoků na území Ruska.

Dokumenty byly součástí rozsáhlého balíku tajných materiálů zveřejněných vojákem amerického letectva, který je nyní ve vazbě. Vysoký představitel Bidenovy administrativy, kterého deník Post požádal o komentář k těmto nově odhaleným informacím, uvedl, že Zelenskyj doposud nikdy neporušil svůj slib, že americké zbraně nepoužije k úderům uvnitř Ruska. Podle názoru Bílého domu se tedy Zelenskyj nedokáže dopustit ničeho špatného.

Zelenského touha přenést válku do Ruska možná není jasná prezidentovi a vysokým zahraničněpolitickým poradcům v Bílém domě, nicméně je jasná některým lidem z americké zpravodajské komunity, pro něž však bylo obtížné prosadit své zpravodajské informace a jejich analýzu v Oválné pracovně.

Mezitím pokračuje masakr ve městě Bachmut. V idiocii, ne-li v počtech mrtvých, připomíná masakry u Verdunu a v Sommě za první světové války. Muži, kteří dnes vedou válku – v Moskvě, Kyjevě a Washingtonu – ale neprojevili žádný zájem byť jen o dočasná jednání o příměří, jež by mohla sloužit jako předehra k něčemu trvalému. Aktuálně se hovoří pouze o možnosti ofenzívy jedné ze stran na konci jara nebo v létě.

Někteří členové americké zpravodajské komunity však vědí – a také o tom tajně informovali -,  že se v Polsku, Maďarsku, Litvě, Estonsku, České republice a Lotyšsku pod taktovkou nejrůznějších vládních činitelů na různých úrovních peče něco jiného. Tyto země jsou spojenci Ukrajiny a vyhlášenými nepřáteli Vladimira Putina.

V čele této skupiny stojí Polsko, jehož vedení se už ruské armády nebojí, vzhledem k tomu, že její počínání na Ukrajině obrací předchozí úspěchy u Stalingradu za druhé světové války v prach. Polské vedení tiše naléhá na Zelenského, aby našel způsob, jak ukončit válku – v případě nutnosti i tím, že sám odstoupí – a umožnil nastartovat proces obnovy svého národa. Dle informací z odposlechů a dalších zdrojů známých uvnitř CIA Zelenskyj stále neustupuje, ale začíná ztrácet soukromou podporu svých sousedů.

Jednou z hybných sil tichých evropských dohod se Zelenským bylo víc než pět milionů ukrajinských válečných uprchlíků, kteří zemi opustili a registrovali se u jejích sousedů na základě dohody EU o dočasné ochraně, která zahrnuje právo na pobyt a přístup k zaměstnání, bydlení, sociální pomoci a lékařské péči.

Tento odhad však dle hodnocení zveřejněného Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky nezahrnuje asi 3 miliony uprchlíků, kteří z válečné zóny utekli bez víza do některé z 27 evropských zemí schengenského prostoru bez hraniční kontroly. Ukrajina, ačkoli není členem EU, aktuálně využívá všech výhod schengenského paktu.

Několik států vyčerpaných patnáctiměsíční válkou obnovilo některé formy hraničních kontrol, nicméně dokud nebude uzavřena formální mírová dohoda, místní uprchlickou krizi to neřeší.

Vysoký komisař OSN pro uprchlíky uvádí, že volné cestování z Ukrajiny do pobaltských států a států EU v západní Evropě “obzvláště ztěžuje přesné určení, kolik Ukrajinců se v posledních měsících dostalo do EU a kde se nyní nacházejí”.

Zpráva uvádí, že “drtivou většinu” ukrajinských uprchlíků tvoří ženy a děti a třetina z nich je mladší osmnácti let. Sedmdesát tři procent uprchlíků v produktivním věku jsou ženy, mnohé z nich s dětmi.

Podle únorové analýzy Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), která se zabývala evropskou uprchlickou problematikou, proudily do sousedních zemí Ukrajiny během prvního roku války “desítky miliard dolarů” humanitární pomoci. “S tím, jak konflikt vstupuje do svého druhého roku a jeho konec je v nedohlednu,” uvádí zpráva, “se odborníci obávají, že hostitelské země jsou stále unavenější.”

Před několika týdny jsem se dozvěděl, že americká zpravodajská komunita si je vědoma toho, že někteří představitelé západní Evropy a pobaltských států si přejí, aby válka mezi Ukrajinou a Ruskem skončila.

Tito představitelé dospěli k závěru, že je čas, aby se Zelenskyj “vzpamatoval” a usiloval o urovnání.

Jistý v problematice obeznámený americký úředník mi řekl, že někteří z čelních představitelů Maďarska a Polska spolupracovali na tom, aby se Ukrajina zapojila do seriózních rozhovorů s Moskvou. “Maďarsko je v této věci velkým hráčem, stejně jako Polsko a Německo, a pracují na tom, aby Zelenského přiměli k jednání,” sdělil americký úředník.

Evropští představitelé dali jasně najevo, že “Zelenskyj si může ponechat to, co má” – vilu v Itálii a podíly na zahraničních bankovních účtech – “pokud vypracuje mírovou dohodu, i kdyby měl být podplacen, pokud je to jediný způsob, jak dosáhnout dohody.”

Dle nejmenovaného úředníka Zelenskyj zatím takové rady odmítl a ignoruje nabídky velkých finančních částek, které by mu usnadnily ústup na panství, které vlastní v Itálii. V Bidenově administrativě nemá žádná dohoda zahrnující Zelenského odchod podporu a vedení ve Francii a Anglii je Bidenovi “příliš zavázáno”, než aby o takovém scénáři uvažovalo.

Existuje realita, kterou některé složky americké zpravodajské komunity nemohou ignorovat, řekl úředník, i když ji Bílý dům ignoruje: “Ukrajině docházejí peníze a je známo, že příští čtyři nebo více měsíců jsou kritické. A Východoevropané hovoří o dohodě.”

Problémem pro ně je, řekl mi úředník, “jak přimět Spojené státy, aby přestaly Zelenského podporovat.” Podpora Bílého domu přesahuje potřeby války:

“Všechny americké penzijní fondy typu 401(k) jsou obětovány pro Ukrajinu.”

A Zelenskyj chce víc, řekl úředník.

“Zelensky nám říká, že jestli chceme vyhrát válku, musíme mu dát víc peněz a víc věcí. Říká: ‘Musím vyplatit generály’. Říká, že pokud bude nucen odejít z funkce, půjde k tomu, kdo nabídne nejvíc. Raději odjede do Itálie, než aby zůstal a případně se nechal zabít vlastními lidmi.”

“Takovéhle řeči se vedou a teď už létají uvnitř americké zpravodajské komunity, ale jako obvykle,” řekl úředník, “zpravodajské komunitě není jasné, co prezident a jeho zahraničněpolitičtí poradci v Bílém domě vědí o existenci” této evropské diskuse na téma hledání způsobu ukončení války.

“Stále školíme Ukrajince, jak létat s našimi F-16, které budou Ruskem sestřeleny, jakmile se dostanou do válečné zóny.

Mainstreamový tisk se věnuje Bidenovi a válce a Biden stále mluví o Velkém Satanovi v Moskvě, zatímco ruské ekonomice se daří skvěle. Putin může zůstat tam, kde je” – u moci – “navzdory tomu, že se mu nepodařilo vymazat Ukrajinu z mapy jako nezávislý stát. A myslel si, že válku vyhraje jen s jednou leteckou divizí” – sardonická narážka na neúspěšnou snahu Ruska v prvních dnech války zmocnit se důležitého letiště pomocí výsadku útočných sil.

“Problém Evropy,” řekl úředník, pokud jde o rychlé urovnání války, “spočívá v tom, že Bílý dům chce, aby Zelenskyj přežil, zatímco jiní” – v Rusku a v některých evropských hlavních městech – “říkají, že Zelenskyj musí odejít stůj co stůj,”.

Není jasné, zda se toto zhodnocení dostalo až do Oválné pracovny. Bylo mi řečeno, že některé lepší zpravodajské informace o válce se k prezidentovi nedostanou, a to nikoli vinou těch, kteří připravují často protichůdná hodnocení.

Biden se prý spoléhá na brífinky a další materiály, které od nástupu Bidenovy administrativy připravuje Avril Hainesová, ředitelka Národního zpravodajství. Ta strávila většinu své kariéry prací pro ministra zahraničí Anthonyho Blinkena, jehož vazby na Bidena a dohoda s ním v otázkách týkajících se Ruska a Číny trvají již desítky let.

Jedinou záchranou pro některé členy komunity, jak mi bylo řečeno, byl ředitel CIA William Burns. Burns byl velvyslancem v Rusku a náměstkem ministra zahraničí a je považován za někoho, kdo “se postavil” proti některým zahraničněpolitickým šílenostem Bílého domu. “Nechce být krysou na potápějící se lodi,” řekl mi tento úředník.

Na druhou stranu, jak mi bylo řečeno, těm v CIA, kteří připravují prezidentův denní přehled, není jasné, zda je Joe Biden pravidelným čtenářem tohoto zpravodajského souhrnu. Dokument má obvykle tři strany.

Před desetiletími mi bylo řečeno – někým, kdo mě tehdy prosil, abych o tom nepsal – že Ronald Reagan tyto svodky četl jen zřídka, dokud je Colin Powell, tehdy v Bílém domě, nezačal namlouvat na videorekordér. Záznam se pak prezidentovi přehrával.

Není jasné, kdo, pokud vůbec někdo, by mohl převzít tuto iniciativu a roli nového Bidenova Colina Powella.