Martina Bednářová: Mohutná podpora veřejnosti mě dojala. Jste skvělí!

Martinu Bednářovou, propuštěnou učitelku z Prahy 6, není třeba představovat. Její kauza proběhla všemi médii a vzbudila silné emoce. Zatímco první soudní při vyhrála strana žalovaná (Základní škola Na Dlouhém lánu), druhá soudní pře teprve proběhne. Tentokrát je obžalovanou Martina Bednářová. Proti této soudní žalobě se paní učitelky zastala řada osobností, mezi nimiž byl například i bývalý prezident Václav Klaus nebo Karel Schwarzenberg. O podrobnostech případu, ale také o tom, jak se nyní paní Bednářové žije, jsme si povídaly v našem rozhovoru.

Paní učitelko, společenství PRAK pro Vás otevřelo transparentní účet, kam Vám mohou lidé zasílat drobnou finanční podporu. Během několika prvních dní se tam již nashromáždilo přes sto padesát tisíc korun. Lidé ke svým darům často také připojují osobní vzkazy. Jaký je to pocit, cítit tak velkou podporu?

Je to pocit povznášející, současně dojemný a nesmírně zavazující. Myslím tím zavazující v tom smyslu, že svými názory a postoji reprezentuji smýšlení velkého množství lidí, nyní to vím bezpečně, a v žádném případě z nich neustoupím. Ráda bych zde zveřejnila e-mail, který jsem napsala PRAKu a současně lidem-dárcům po té, co jsem se dozvěděla o zřízení transparentního účtu. Obvykle jsem výřečná, ale v tomhle případě jsem postrádala slova, protože se ve mně mísily a mísí všechny možné emoce od dojetí, přes vděk až po pocit zodpovědnosti.

Vážená paní Procházková, vážený pane Schneidere, vážený pane Kalendo, vážení členové Praku (práčata, jak jsem onehdy četla a velmi se mi to líbilo),
snažím se najít nějaká příhodná a výstižná slova pro poděkování, ale příliš se mi to nedaří, je těžké verbálně vyjádřit vděk a emoce. Takže jen obrovské DÍKY. Nesmírně si vážím Vaší podpory i nasazení, s nímž pracujete a pomáháte. Když řeknu, že mé prosby či přání vyplníte dřív, než je stihnu zformulovat, není to nadsázka, ale prosté konstatování. Jste skvělí!

Zároveň můj hluboký vděk patří všem, kteří se rozhodli pomoci:

Milí přátelé,
Vaší pomoci si vážím jako hluboce lidského gesta. Pomáháte mi důstojně přežít nelehkou životní etapu. Zároveň Vaši podporu chápu jako ostrý nesouhlas a příkré odmítnutí návratu novodobých totalitních praktik, které se snaží lidi s neprorežimním názorem a smýšlením zbavit zaměstnání, životních a existenčních jistot a ekonomicky i sociálně je eliminovat na okraj společnosti. 
DĚKUJI VÁM.

Srdečně a s úctou Martina Bednářová

V jakém stádiu je nyní Váš případ a kdy budete mít další stání u soudu?

Tak tento dotaz musím rozdělit na dvě části, protože soudy probíhají dva: První je ten pracovní, který jsem prvoinstančně prohrála, paní soudkyně Horáková rozsudek zdůvodnila (ústně) tak, že jsem popřela demokratické principy českého školství. Je to naprosto skandální a alarmující zdůvodnění. Když chce učitel po žácích, aby si vyhledávali dostupné informace, tak je to (nejen) dle naší justice popření demokratických principů. Přímo před očima se nám tu v přímém přenosu odehrává cosi zvráceného. Písemné vyhotovení rozsudku dosud nemám, třebaže jsem ho měla obdržet do 27. března. Tím mě samozřejmě drží z hlediska pracovního v šachu, neboť se nemohu odvolat a mám dost svázané ruce, co se týče hledání nového zaměstnání.

Druhý soud, který proběhne, je trestní. Byla jsem obžalována podle § 405 za popírání, schvalování, obhajování a zpochybňování genocidia a současně za spáchání zločinu proti míru. Vím, že situace je vážná, přesto to ve mně vyvolává úsměv. Myslím, že patřím k těm nejmírumilovnějším lidem, dokonce i v té hodině několikrát zaznělo z mých úst odsouzení jakékoliv války, jakéhokoliv násilí, což je samozřejmě zachyceno i na té nahrávce. Ale samozřejmě tuto část naše „objektivní a nezaujatá“ mainstream média nezveřejnila, to se jim tzv. nehodilo do krámu.

„Samozřejmě účelem celé kauzy je zastrašit a umlčet kohokoliv režimně nepohodlného.“

A do krámu se to nehodilo ani panu žalobci, neboť i on tuto část nahrávky velkoryse přehlédl. Nicméně obvinit zapřisáhlého pacifistu ze zločinu proti míru, to už chce opravdu žaludek a hroší kůži. Samozřejmě účelem celé kauzy je zastrašit a umlčet kohokoliv režimně nepohodlného, ale na mé (na naší) straně jsou fakta a pravda, a ty si vždy najdou cestu na povrch, ať už se je někdo snaží pohřbít hodně hluboko.

No a co se týče té genocidy, tak tomu také nerozumím. Vždyť jsem hovořila o 14 tisících zavražděných rusky mluvících obětech genocidy na východní Ukrajině od roku 2014, rozhodně jsem nic nepopírala, ani nezpochybňovala, natož pak schvalovala či obhajovala. Naopak, velmi ostře jsem to odsoudila. Zvláštní.

Momentálně jste z politických důvodů ve školství nezaměstnatelná, protože nikdo nemá odvahu Vás zaměstnat. Jak trávíte volný čas? A uvažujete o, byť třeba jen přechodné, změně profese?

Volný čas trávím sháněním zaměstnání. Zatím však bezúspěšně. Mám pocit, že můj životopis už zná tři čtvrtě republiky. O změně profese zřejmě budu nucena uvažovat, neboť pan státní zástupce mimo jiné trvá na zákazu pedagogické činnosti, čímž mě řadí do kategorie zvrhlíků, násilníků, pedofilů, alkoholiků, aj. Dosud jsem totiž neslyšela o jediném případu, kdy by byla pedagogická činnost zakázána někomu z důvodu, že požadoval po žácích, aby si obstarávali informace z vícerých zdrojů a současně se nad nimi zamýšleli. Aby se poohlédli i po zahraničních médiích a konfrontovali, co se píše tam a co zde. Aby kriticky mysleli, aby četli i mezi řádky. A pokud toto je skutečně důvod, proč se dnes vyhazují pedagogové ze zaměstnání, nechali jsme si jako národ něco velmi důležitého utéct pod rukama a je třeba to bezprostředně napravit.

Jaký máte názor na plánovanou školskou reformu 2030+?

S návrhem této reformy jsem se seznámila jen zběžně, jedno však říci mohu. Ať už za mé třicetileté pedagogické praxe proběhla jakákoliv školská reforma, vždy to byl akorát krok zpět. Výsledkem jsou přeplněné třídy, integrace žáků, kteří brzdí ve vzdělávání ty schopnější a kterým bylo ve speciálních školách/třídách lépe, protože tam měli možnost dosáhnout alespoň dílčích úspěchů. Administrativně přetížení kantoři a na druhou stranu nevytížení žáci, neboť objem učiva a nároků se neustále snižuje.

Dlouze bych mohla hovořit o nezvládnutých kapacitách škol, viz letošní zápisy dětí do prvních tříd, umístění na střední školy. Už vůbec nemluvím o mrzačení dětských duší neustálým omíláním genderu, LGBT,aj. To jsou akorát snahy děti vykořenit, vyrvat je ze sociálních jistot, neustále je nutit zabývat se samy sebou, znejistěny svou identitou už nebudou mít kapacitu zabývat se věcmi okolo sebe, sledovat společenské, politické, ekonomické dění, prostě se stanou velmi lehce ovladatelným a manipulovatelným stádečkem. Opravdu chceme takovou budoucnost pro své děti?

Který advokát Vás bude u nadcházejícího soudu zastupovat a podle čeho jste si ho vybrala?

Než Vám odpovím na tuto otázku, ještě bych chtěla něco předeslat. Oslovila mě řada advokátů, posílají nejrůznější postřehy, podněty, návrhy a postoje k obžalobě, právní rozklady, apod. To vše jen z čistě člověčích altruistických pohnutek, protože se nemohou smířit s tím, že k něčemu takovému, jako je tento proces, v našem státě vůbec došlo, že jsme něco tak absurdního a zpolitizovaného vůbec dopustili. Že nám je znovu upírána svoboda slova, projevu, právo na informace, aj.

„Kdo má argumenty, argumentuje. Kdo je nemá, uráží, řve, je vulgární.“

Byli jsme málo ostražití a začali jsme tyto věci považovat za samozřejmost do té míry, až nám je ti současní „nahoře“ prostě ukradli. Je zavedena totalitní cenzura, stíhána pluralita názoru, kriminalizovány jiné postoje, než ty prorežimní. Kdo má argumenty, argumentuje. Kdo je nemá, uráží, řve, je vulgární. Všimněte si, jak vypadají diskuse v tisku pod různými články, čí příznivci jsou nejsprostější, nejhlučnější, s výhrůžkami a udavačskými tendencemi, zato bez argumentů a podkladů k jakékoliv důstojné debatě.

Tedy můj advokát, s nímž jdeme 22. června v 9 hodin do boje, se jmenuje dr. Kulhavý. Je nejen profesionál, ale také empatický, moc fajn a i on patří k těm, pro něž není můj případ pouhou kauzou, ale něčím nepochopitelným, plivnutím do tváře spravedlnosti a všem demokratickým principům právního státu. V mé kauze se angažují i další právníci, určitě ještě budu mít příležitost je zmínit a poděkovat jim, ale zatím bez jejich vědomí nechci jejich jména uvádět.

Chtěla byste na závěr něco vzkázat veřejnosti?

Nejprve bych se chtěla zeptat dnes již bývalých kolegů. Jak se vám učí s pocitem, že vás mohou kdykoliv odtáhnout od katedry přímo k soudu za to, že jste sdělili dětem fakta? Nepřísahali jsme při promoci na žezlo? Jakou hodnotu pro vás měla tato přísaha? Jakým závazkem pro vás byla? Jakou hodnotu má pro vás svoboda slova, projevu, právo na informace, pravda, vaše důstojnost a sebeúcta?

A vzkaz lidem? Vytrvejme, vydržme. Vždyť dnes už těm vládním lžím věří jen ti, kteří z nich profitují/ parazitují na nich, a pár zmatených, kteří zatím nedokázali rozklíčovat, co se tu na nás z titulu arogance moci páchá. Arogance je totiž parukou k zakrytí duševní pleše. A ještě jedním citátem Jana Wericha bych si na závěr vypomohla: „Věšte si básníky a palte knihy. Shoří jen papír, ale pravda z těch knih vám zpřeráží hnáty.“