Ještě se to nestalo

Můj včerejší článek o čase, který nám ještě zbývá, byl docela depresivní. Ono také není moc důvodů k radosti. Každý den sledujeme, jak se utahují šrouby. Každý den sledujeme, jak se propadáme do dluhů, ale válečná mašinérie jen kvete. Každý den vidíme, jak moc se realita vládních činitelů liší od té naší. Každý den sledujeme, jak moc velkých médií dokáže přehlušit i statistiku, která hlásí přesný opak toho, co náš premiér. Přesto mi dnes dovolte antitezi ke včerejšku. Ještě se to totiž nestalo. Ještě nikdo válečný stav nevyhlásil, ještě pořád jsme nepřišli o všechno, ještě pořád jsou přítomné i síly, které pracují proti zmaru. Dnes budu psát o tom, že není všechno ztraceno a ještě stojí za to, se na všechno nevykašlat.

Začnu tím, že současní unijní velcí kormidelníci Maovi nesahají ani po kotníky. Dám svůj oblíbený příklad… velká média jsou plná bombastických zpráv o zeleném údělu, sdílené ekonomice, omezení emisí, omezení individuální dopravy, ale když se podíváte na plány dálniční sítě, tak zjistíte, že se v nich stále počítá, že aut bude více. Kdyby někdo doopravdy věřil v ty ojrohodnotné nesmysly, tak bychom teď hned mohli zrušit ministerstvo dopravy… vždyť bude méně dopravy, méně aut, méně lidí na ně bude mít… k čemu další dálnice? Jakmile se přehoupneme přes vrchol, bude aut už jen ubývat a tím pádem pominou důvody přidávat do krajiny další jízdní pruhy… Nebo je to jinak?

Jakmile se totiž dostanete od debilních politiků do kanceláří odborníků, tak zjistíte, že je všechno trochu jinak. A to mě maličko uklidňuje. Jen maličko, protože blbost současných reprezentantů Západu je neuvěřitelná… ale sahá spíš mezi aktivistické neumětely než mezi skutečné profíky. Navíc se to už opravdu hodně ukazuje. Stanjura je takový nejviditelnější. Peníze se přece jenom počítají snadno a jsou to triviální počty. Druhý je Válek… když sháníte léky a nejsou, tak je to také jako napsané ohnivým písmem. Ale ti ostatní na tom nejsou lépe. To je jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček. Zůstala jim už jen schopnost se udržet ve funkcích. Ale když neumějí rozpočet, neumějí léky, neumějí silnice, tak neumějí ani to ostatní.

Oni by moc chtěli pronásledovat své kritiky. Moc by chtěli zavádět kázeň a grýndýl. Moc by se chtěli zavděčit. Ale neumějí to. Prostě jsou neschopní. Tohle není nic výběrového. Když to porovnáte s nacisty, kteří také chtěli svoje pořádky a zaváděli svůj svět, ale naopak byli neuvěřitelně schopní a efektivní, tak vidíte, že ti současní sice umějí dát Koudelkovi generálskou hodnost, ale je z toho jen hezká fotka na instagram… nic víc z toho neplyne. I spoutat lidi do nevole se musí umět a nedá se to svěřit blbcům. Když k nám přišli Němci, tak vhodným českým policajtům (árijský vzhled a znalost němčiny) ztrojnásobili plat. Ti dnešní zatím ubírají všem. I těm, kteří by je měli chránit. Sice zavádějí salámovou metodou papír za papírem, ale papír nestřílí ani se za něj nedá schovat.

Další co vidím, je prohraný boj velkých médií. Jsme krůček od toho, aby to viděli všichni. Stále častěji se dezolátům podaří vnést do veřejného prostoru témata, kterým se Česká televize vyhýbá jako čert kříži. Stačí na to profil na fejsbůku, trocha psacích schopností a koordinace s ostatními. To je také jeden z důvodů existence Institutu českého venkova. Spojovat a sbližovat ty, kteří už dávno zjistili, že informační monopol velkých médií je největší zlo současnosti.

Donald Trump byl první, kdo využil síly sociálních sítí k tomu, aby veřejnosti zcela přímočaře sděloval své myšlenky a nemusel se lísat novinářům ze CNN. Dneska už to dělá každý. Někdo používá fejsbůk jako marketing, další už přišli na to, že mohou lidem nabídnout a sdělit víc, než jen fotku s lenochodem. K čemu Otázky Václava Moravce… oslovit stejný počet lidí jde přes fejsbůk snadněji i levněji.

Jde to dokonce tak daleko, že všichni majnstrýmoví už dávno poklonkují nějakému oligarchovi nebo politické neziskovce. Nemohou jinak. Jejich vlastní články je už neuživí. Noviny prodělávají, i když jsou stále více plné reklamy. Poslední ziskové médium je Blesk. Všechno ostatní potřebuje sponzory. Nedivte se, že tak volají po státních penězích na posílení boje proti dezinformacím. Oni jsou prostě na pokraji bankrotu. I když ty peníze dostanou, tak proti dezinfromacím nic nezmůžou, jen zalátají nejhorší díry v rozpočtu.

Naproti tomu se fejsbůk i internet všeobecně úplně hemží projekty, které jsou skoro zadarmo a přesto mají obrovský dosah. Jde to do takových extrémů, že video, kde jakási morčata chodí po žebříčku a mostečku má asi tak stokrát větší shlédnutí než všechna naše pravdomluvná média dohromady… Je jen otázka času, kdy na to přijdou i naši politici nasměrují tímto směrem své sponzory. Než někde platit bilbórdy, než se vnucovat arogantnímu Řezníčkovi, než se domlouvat s Reflexem nebo Šafrem, to je jednodušší podpořit stovku fejsbůkových influencerů a dosah bude větší a náklady menší. Nemluvě o tom, že na fejsbůku jsou zastoupeny všechny názory. Každý Okamura, Babiš, ale i Fiala si tam najde ty svoje a pokud jen trochu pootevře kešeň, má popularitu zajištěnou… za pakatel.

A pokud se takoví influenceři potkají, popovídají si, poveselí se, pomějí se, potykají si, najdou v sobě zalíbení a vymění si telefony, tak je to jako mnohem levnější redakce v Junge Front Heute. Ale s větším dosahem. Ano, proto potřebují mít Kydy nové redakční rozhraní, proto musejí být u Vidláka trvale otevřené dveře, proto musím mít skvělé jídlo a ještě lepší pití. Protože my se prostě musíme scházet pak koordinovaně psát. Už teď nám to občas vyjde a pokud v tom budeme pokračovat, bude nám to vycházet častěji a lépe. Pořád to bude stokrát levnější než velký mediální dům a když se podívám na Fórum 24, tak to stopro bude i kvalitnější. Koneckonců, pokud se někdo přestane dívat na Českou televizi, tak bude mít automaticky hlad po jiných zprávách. Poptávka je obrovská, nabídka ji začíná uspokojovat.

Ani v politice to není úplně marné. Všimněte si, že politikovi už neprojdou nějaké ubohé fráze. Každý si musí hodně rozmýšlet, co řekne, protože blbá věta má na jeho kariéru neblahé důsledky. Aroganci moci si může dovolit možná ještě Fiala, ale i tam na jejich libtardí straně je to zřejmě naposledy. Všimněte si, že Pekarová je na tom nejlépe, když nikde nemluví. Jakmile něco kvákne na kameru, je to okamžitě ostuda. I její fanoušci to vědí, jen ještě zachovávají dekórum… ale je to pro ně stále těžší a trapnější.

Podívejte, jak se za poslední rok politika protříbila… Vzpomeňte si, kolik uskupení šlo do předchozích parlamentních voleb a můžete si to odškrtávat. Každý vidí, co má nějakou budoucnost a co skomírá na úbytě. Kdo dneska takřka neustále nejezdí mezi lidi a neplní sály, ten zůstává stát opodál. A to máme do voleb ještě víc jak dva roky. Tempo, jakým se musejí politici prezentovat, je tak vysoké, že silní vydrží a slabí odpadnou. I ti zavedení, co „mají své jisté“ teď začínají zabírat, protože vidí, že staré časy pominuly a chce se po nich víc. To se projeví i na kvalitě programů a projeví se to i na kvalitě budoucích koalic.

A víte, co mě naplňuje největší nadějí? Ten posměch. Národ se probouzí, vše se mění a reprezententi moci se smějí. I jejich nohsledi se smějí. I jejich diskusní trollové se posmívají. Oni to prostě nevidí. Nevidí, co vidím já. Nevidí, jak moc se situace změnila. Ještě to poměřují starými časy. Myslí si, že posměch postačí. A to je dobře. Jen ať jsou uchlácholeni, jen ať to podceňují a bagatelizují. Jen ať si myslí, že dezoláty není třeba brát vážně. Jen ať si myslí, že je nás jen hrstka. O to větší pak bude překvapení.

Ještě válka není. Ještě máme možnosti, co s tím dělat. Ještě jsme neprohráli.

*

Autor: Daniel Sterzik – Vidlák, zdroj: Litterate