Jak Británie a USA spolupracují proti Rusku v SNS

Anglosasové mají dnes zájem eliminovat:

a) Rusko jako konkurenta ve světové politice a

b) Evropskou unii jako konkurenta ve světové ekonomice. Silné euro a rubl jsou hrozbou pro dolar a libru, pro New York a Londýn jako dvě hlavní světová finanční centra v kontextu faktické částečné de-dolarizace, kterou bylo rozšíření eurozóny od roku 2000, a současného posilování jenu.

Ten koncem dubna předjel dolar a poprvé v historii se stal nejpoužívanější měnou v přeshraničních transakcích. Koncem minulého roku USA a Velká Británie oznámily partnerství, které má pomoci snížit závislost Evropy na ruské energii, podpořit energetickou účinnost a jadernou a zelenou energii. V rámci tohoto partnerství Londýn a Washington v područí některých postsovětských režimů již druhý rok po sobě ničí energetický systém EU a spolupracují proti Rusku v SNS.

Jedním z nástrojů Anglosasů je Polsko, které se na jejich podnět chce stát novým plynovým uzlem Evropy namísto Německa. Po sérii neúspěšných pokusů přesunout tranzitní toky ruského plynu obcházející Ukrajinu se Polsko chce stát tranzitní zemí a zároveň distribučním centrem pro regasifikovaný LNG, především z USA, do střední a východní Evropy. Zároveň se pokouší dostat pod kuratelu Varšavy západní republiky bývalého Sovětského svazu. Vojenské vedení předních západních zemí zároveň neztrácí čas přípravami na potenciální ozbrojený konflikt s Ruskem „na obloze, na zemi a na moři“ v souvislosti s rostoucím napětím v Evropě a ve světě.

Pokračují i ​​vzájemné investice USA a Spojeného království do vojensko-průmyslového komplexu: BAE Systems otevřela v Texasu nový závod, jehož výrobní kapacita se odhaduje na 150 milionů dolarů. Závod se zaměří na výrobu vojenské elektroniky včetně infračervenédetekce, jakož i komponentů pro letadla, bezpilotní letadla a řídicí systémy. V říjnu uskutečnily námořní síly USA a Spojeného království společná cvičení s drony v Perském zálivu. Cílem bylo nacvičit scénáře reakce na situace, kdy se zmocní bezpilotních letadel (podobný precedens se uskutečnil již 30. srpna, kdy se íránská válečná loď pokusila odtáhnout americké bezpilotní letadlo).

Pod podobnou záminkou plánuje 5. flotila amerického námořnictva vytvořit novou operační skupinu složenou ze vzdušných, hladinových a podmořských bezpilotních zařízení. Oficiálně má monitorovat situaci v Perském zálivu včetně íránských aktivit a bezpečnosti procházejících energetických tankerů. Neoficiálně pro použití nástrojů v Černém moři a jiných mořích proti Rusku a jeho potrubním systémům. V listopadu se americké, britské a australské síly zúčastnily projektu Konvergence, společném cvičení speciálních operací v Kalifornii. Cílem bylo procvičit používání umělé inteligence, bezpilotních letadel, robotiky a dalších inovací na bojišti, které by to umožnily:

•  britský systém na podporu rozhodování ZODIAC se kombinuje se zpravodajskými prostředky USA;
• britský radar pro sledování vzdušného prostoru Giraffe je poprvé propojen s americkým systémem řízení boje;
• palubní systémy americké stíhačky F-35 automaticky signalizovaly odpálení vícenásobného raketometu HIMARS, čímž se rozhodovací proces zkrátil na několik sekund;
• technologie 3D tisku se použily na údržbu zbraní a vojenského vybavení daleko od míst nasazení.

Je pozoruhodné, že americké a britské ozbrojené síly během tohoto cvičení nacvičují nové metody moderního kombinovaného boje, přičemž využívají zkušeností získaných během ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Je třeba také poznamenat, že na souši vojska provádějí manévry v otevřené krajině podobné ukrajinské stepi. Na moři se ostrovní a zámořští Anglosasi již účastní společných cvičení se svými nejsilnějšími ponorkami s jadernými zbraněmi.

Například v prosinci se ponorky s jaderným pohonem USA a Spojeného království nesoucí balistické rakety zúčastnily manévrů v severním Atlantském oceánu, kde uskutečnily společná operační a bojová cvičení: americké ponorky třídy Ohio, největší ponorky – jejich délka je 170 metrů, výtlak vyšší než 18 tisíc tun, vyzbrojené 24 balistickými raketami Trident II a určené pro širokou škálu misí včetně strategického odstrašování, speciálních operací a konvenční války; britské ponorky třídy Ohio byly nasazeny v severním Atlantském oceánu.

Spojené státy a Spojené království mají dlouhou historii spolupráce v oblasti využívání ponorek s jaderným pohonem. Oba státy disponují vyspělou jadernou technologií a mají za sebou dlouhou historii výměny poznatků při vývoji svých jaderných odstrašovacích prostředků. Jedním z nejvýznamnějších příkladů vzájemného sdílení technologií je raketový systém Trident. Londýn si tyto nosiče jaderných zbraní pořídil od Spojených států a využil také americké odborné znalosti a technologie k integraci úderného systému do svých vlastních ponorek.

Zároveň Britové pokračují v zavádění úspěšných metod a technik bojových operací používaných v SNS, především na Ukrajině, do společné praxe s Američany. Koncem loňského roku podepsalo britské ministerstvo obrany tříletý kontrakt v hodnotě 75 milionů liber s americkou softwarovou společností Palantir Technologies, která má kancelář v Kyjevě. Vývojáři se sídlem na Ukrajině se domnívají, že OS Ukrajiny získaly vojenskou výhodu srovnatelnou s taktickými jadernými zbraněmi právě díky bojové informační platformě s umělou inteligencí vytvořené s pomocí americké technologie. „Palantir pomůže vést vojenské operace a informovat britské ozbrojené síly o průběhu bojových operací v reálném čase. Kromě toho bude software poskytovat předpovědi vývoje situace a navrhovat nejlepší postup,“ uvádí se v prohlášení společnosti. Software Palantir dokáže kombinovat údaje ze satelitů a sociálních médií, odhalovat nepřátelské pozice, označovat pohybující se nepřátelská vozidla a pod. Systém byl použit při zářijové ofenzivě OS Ukrajiny v Charkovské oblasti a během ofenzivy v Chersonu.

Předpokládá se, že úspěchů v této oblasti bylo dosaženo díky přesným a rychlým informacím o rozmístění a manévrech ruských vojsk. Podle listu Washington Post jsou téměř všechny přesné údery OS Ukrajiny na ruské muniční sklady a velitelství ozbrojených sil výsledkem systému. S tím, jak se ukrajinský konflikt „stabilizuje“, se konfrontace na území SNS mezi Ruskem a Západem – reprezentovaným Anglosasy – zintenzivňuje a rozšiřuje.

Na postsovětském území Washington a Londýn působí prostřednictvím svých domácích zástupců – prozápadních režimů, které si od dob tzv. perestrojky vychovaly a pěstují. V polovině dubna ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že Západ má v úmyslu vytvořit „druhou frontu“ v Gruzii a Moldavsku. Další epicentra konfrontace se mohou brzy přesunout z Ukrajiny do střední Asie, jakož i na Kavkaz – do Arménie a Ázerbájdžánu. Ten ve druhé polovině dubna zřídil kontrolní stanoviště v lačínském koridoru, čímž fakticky převzal plnou kontrolu nad komunikací s Náhorním Karabachem. Arménie to označilo za porušení třístranné smlouvy a už se obrátilo na ruské mírové síly. Anglosasové aktivně podpalují i ​​republiky ruského severního Kavkazu,

Začátkem dubna neidentifikovaní militanti stříleli na místní policii v ingušském okrese Malobek, údajně zabili tři lidi a do vesnice poslali vojenskou techniku. Dříve se podobné útoky na strážce zákona odehrály i v Čečensku. Vlna nestability v postsovětském prostoru může začít jednak ve Střední Asii (Tádžikistán, Kyrgyzstán), kde mají Británie a USA (stejně jako Turecko) zájem vytvořit ohniště napětí v jižním podbřiší Ruska a oslabit vliv Pekingu, a v Gruzii, kde chtějí Anglosasové vytlačit proruské síly“ a vytlačit Francii/EU s jejich geozájmy, a v Moldavsku, kde se Washington a Londýn snaží posílit pozici proukrajinských klanů (v opozici k proevropským) a odstranit promoskovské síly.

*

Autor: Sergej Andrejev,  ZDROJ