Europoslanec Ivan David o manipulacích eurounijní byrokratie s cíle zničení evropského zemědělství

Evropská komise ráda halí všechna opatření ke snížení zemědělské produkce v členských státech do žvástů o ochraně klimatu a planety. Všechna omezení používání hnojiv – včetně přírodních statkových – a přípravků na ochranu rostlin, bez výjimky i těch, jejichž bezpečnost při správné provozní praxi byla prokázána mnoha vědeckými studiemi i léty praxe, komisaři obalují frázemi o zvýšení kvality potravin v EU. Raději téměř vždy zamlčují, že vedlejším důsledkem bude růst cen. Nebo to uvedou v dokumentech kdesi vzadu v poznámkách pod čarou.

V Zemědělském výboru (AGRI) během doby mého mandátu vystoupila v diskusích s odbornou veřejností řada předních expertů, kteří europoslance i zástupce Komise varovali, že regulace projednávané v rámci balíčku Zeleného údělu způsobí pokles množství v Evropě vyráběných potravin, zhoršení jejich kvality a v neposlední řadě i zdražení. Komise i probruselští poslanci na jejich varování obvykle nereagují vůbec, nebo větami typu: „S tím nejde nic dělat – musíme zachraňovat klima“.

Před projednáváním každé směrnice a nařízení, které se týkají zemědělství, se dopady Komisí navržených opatření snažím konzultovat s odborníky z praxe. Hodně mi v tom pomáhá Zemědělský svaz. V době, kdy byl prezidentem Agrární komory Zdeněk Jandejsek, jsem cestou komory získal řadu cenných kontaktů na přední experty z jednotlivých profesních svazů, jako je například Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace (ČMŠSA). Většina takových odborných zemědělských spolků má ve svých řadách špičkové odborníky z praxe. Často celoevropsky známých. Z profesních organizací se mi téměř ke všem návrhům směrnic a nařízení, které ve výboru projednáváme, podařilo získat velmi fundované a i pro laika pochopitelné vysvětlení problémů spojených s návrhy eurokomisařů i kolegů z výboru. Experti z většiny zemědělských spolků se také často ochotně podílí na přípravě pozměňovacích návrhů, jejichž cílem je odvrátit negativní dopady bruselských výmyslů na zemědělce a potravináře.

Už když jsme před rokem jednali o prvním návrhu na odbourání cel a kontrolních opatření při dovozu ukrajinského obilí, jsem byl varován, že tímto rozhodnutím se na společný trh mohou dostat velmi nebezpečné jedy. Při jednání výboru jsem citoval zprávu českého člena monitorovací mise osivářů, který důrazně varoval před neexistencí zákazu používání nejjedovatějších a prokazatelně lidskému zdraví škodlivých chemických látek v ukrajinském obilnářství, a upozorňoval na praktickou nefunkčnost ukrajinského systému kontrol. Při jednání o návrhu Komise na uznání „stejnosti“ ukrajinské pšenice s obilím pěstovaných v EU za mnohem přísnějších podmínek pro bezpečnost spotřebitele jsem kolegům předčítal ze stížnosti velkých výrobců postřiků – včetně západních, kteří upozorňují na rozšířenou ukrajinskou praxi výroby postřikových „samohonek“.

Jak to dopadlo dnes už všichni víte. O jedech v ukrajinském obilí, které odhalily kontrolní orgány v Německu, Polsku, Maďarsku, na Slovensku, v Rumunsku a v Bulharsku – jen v ČR kupodivu nikoli, už si mohl přečíst každý, koho zajímá bezpečnost potravin. Dokonce i v „mejnstrýmu“.

Podobně se i do největších sdělovacích prostředků pro nejširší spektrum diváků, čtenářů a posluchačů minulý týden dostaly informace o aféře s kuřecím masem dováženým do EU z Brazílie, u něhož bylo při kontrole odhaleno, že je zamořeno salmonelou. Na okraj si dovolím uvést, že na můj dotaz: „Kolik procent dovážených potravin je celní správa a zemědělská inspekce schopna zkontrolovat?“, mi bylo pracovníky obou institucí odpovězeno, že „o procentech se nemůžeme v žádném případě bavit – a dokonce ani o celých promilích“. Kontrola je v podstatně jen náhodná a nikoli systematická.

Soustavnému dozoru kvality dovážených potravin prakticky brání právě taková nařízení a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ministrů, jako je to loňské uznání stejnosti ukrajinské pšenice s pšenicí pěstovanou za zcela odlišných právních podmínek v zemích EU.

Tímto rozhodnutím byly průběžné kontroly zrušeny a kontrolní orgány nastoupily v některých zemích na „šťáry“ až po hlášení výskytu zdravotních problémů konzumentů.

Ptal jsem se kolegů, jestli jim není trapné hlasovat pro další povolení dovozů zemědělských komodit a potravin z Ukrajiny v době probíhající aféry s kontrolními orgány prokázanými vysokými hodnotami plísňových toxinů a jedovatých pesticidů v ukrajinské produkci. Většinou mi odpovídali, že kdybychom to neodhlasovali nyní, tak by Rada ministrů návrh nestihla projednat včas, což by v červnu způsobilo úplné zastavení dovozu ukrajinské produkce do celé EU. Na můj dotaz, co na tom považují za špatného, mi nikdo nedokázal odpovědět.

Veteráni, kteří v europarlamentu zasedají již několikáté volební období, stejně jako poslanci, kteří chtějí být zadobře s Komisí, se vůbec nepodivují ani nad faktem, že v rámci schvalování dodatku BREXITové dohody mezi EU a Velkou Británií, kterou má být mezi EU a Brity rozdělena celní kvóta na dovozy potravin z Brazílie, máme schválit zvýšení objemu bezcelních dovozů z plantáží vzniklých vypálením tropických deštných lesů. Původní kvóta, která byla Evropskou komisí v době britského členství v Unii vyjednána ve Světové obchodní organizaci (WTO), ve skutečnosti nebude rozdělena mezi zbytkovou EU a Velkou Británii poměrným dílem, ale do EU bude povoleno bez cla dovážet více zemědělských komodit a potravin z Brazílie. O stovky tisíc tun u mnoha položek. Včetně kuřecího masa, u něhož bylo kontrolními orgány prokázán rozsáhlý výskyt salmonely.

Mezi komodity, jichž Komise navrhuje z Brazílie dovážet více, patří i hovězí maso. Korunu této absurditě nasadil fakt, že pouze několik minut před povolením zvýšení dovozů potravin z Brazílie jsme hlasovali o jednom z nařízení z „protimetanového balíčku“. Podle Komise je metan nebezpečný plyn, který prý způsobuje globální oteplování. Na právě probíhajícím plénu jsme schvalovali omezení používání metanu v průmyslu. Na některou z dalších schůzí půjde návrh nařízení, jehož cílem je snížení počtu chovaných krav v Evropě.

Oficiálně Komisi vadí, že krávy prdí a vypouští metan i při říhání. Komise proto navrhuje krávám do krmiv přidávat příměsi, které by omezovaly produkci metanu. I když to zřejmě kravám způsobí zdravotní problémy a nikdo neví, co se stane s kvalitou jejich masa. Chovatelům většího množství ustájených mléčných krav chce Komise uložit povinnost kravíny vybavit klimatizací s filtry na technické úrovni vzduchotechniky kosmické lodi. Pokud by návrh byl schválen, opět by to dramaticky zvýšilo provozní náklady evropských zemědělců. A logicky zdražilo maso i mléko.

Právě probíhající plénum EP průkazně usvědčuje Komisi, že jí nejde o žádné klima, ale o likvidaci evropských zemědělců a nahrazení evropských potravin dovozem ze třetích zemí. Vydělat by na tom nechutně mohly jen obří nadnárodní korporace, které se zabývají globální šmelinou s jídlem. Při jednání AGRI výboru o nařízení proti metanu ze zemědšlství jsem se ptal zástupce Komise, proč jim vadí, že krávy prdí v EU a nevadí, že krávy prdí v jižní Americe. Eurokrat mi neodpověděl a v podstatě moji otázku „zakecal“ obecnými frázemi.

***

Autor: MUDr. Ivan David, CSc. – europoslanec za SPD