Vláda chce ušetřit

Vláda chce ušetřit v rozpočtu více než 70 miliard korun. „Návrhů jak snížit schodek máme několik,“ řekl ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Podle něj vláda plánuje několik desítek opatření k vylepšení státního rozpočtu. „Žádné z nich nebude populární,“ dodává ministr.[…] „Pokud chcete snížit deficit, máte jen dva nástroje a jejich kombinaci. Buď zvýšíte daně, což není populární pro ty, kteří by potenciálně vyšší daně platili, nebo snížíte výdaje. Ti, kteří byli zvyklí dostávat peníze, budou dostávat o něco méně,“ prohlásil Stanjura.

Buď lidi víc zdaníme, nebo jim dáme méně, populární to nebude.

Je to až únavné, jak opakuje stále stejnou mantru. Nejsou peníze, tak trochu vezmeme učitelům, trochu vezmeme důchodcům a úpravou sazeb vybereme víc na DPH. Odkud ten člověk spadl, kdo ho objevil? Na takovou úvahu snad nepotřebujeme politiky a Zbyněk Stanjura dělá zbytečně na ministerstvu ostudu. Takhle, jak to plánuje, by to zvládli i jeho úředníci sami. Na to si nepotřebujeme platit asociála Stanjuru a potažmo celou vládu. Každé z těchto opatření přece škrtí domácí poptávku – to si Stanjura, když už chce dělat ministra financí, neuvědomuje?

Proč se neobrátí tam, kde ty peníze jsou a bez užitku odtékají.

Cituji kurzy.cz:

Za rok 2021 odteklo do zahraničí na dividendách a úrocích z přímých investic celkem 179,8 mld. korun, což je o 14,3% méně oproti roku 2021 a nejméně od roku 2007. Za poklesem výplaty dividend stály jak nižší zisky zahraničních firem, tak vyšší procento reinvestovaných, resp. zadržených zisků. Celkové zisky zahraničních vlastníků v roce 2021 klesly o 1,4% na 330,7 mld. korun (odhadem 5,4% HDP) a z nich bylo reinvestováno či zadrženo v domácí ekonomice 45,6%, což bylo meziročně o 8,2 procentního bodu více. Míra reinvestovaných zisků tak byla nejvyšší od roku 2005. Rekordní objem dividend a úroků si zahraniční vlastníci vyplatili v roce 2019 (352,9mld), avšak v době covidové pandemie nechyběla zahraničním matkám tuzemských dcer likvidita a projevilo se i doporučení ČNB bankám nevyplácet dividendy. […]

Nadále však platí, že si zahraniční investoři přicházejí v Česku na pěkné zisky. Roční výnosnost přímých zahraničních investic dle našeho odhadu v roce 2021 klesla na 6,9% ze 7,2% v covidovém roce 2020 (pro srovnání v roce 2019 činila 10,9%). Dle dostupných dat za rok 2020 Česko přes pokles výnosnosti sdílelo spolu s Polskem a Rumunskem druhou příčku nejvýnosnějších zemí Evropy (za Litvou s výnosností 7,6%). Živíme Německo, Francii, Nizozemsko a další cca 5% a vás nic nenapadá?

Chytrému napověz…

Kdyby to nebylo očividné (z 26.3.2023). Běžný účet české platební bilance padl loni do suverénně historicky rekordního schodku, přes 415 miliard korun. Důvodem je mohutný odliv dividend, motivovaný i snahou bank snížit odvody na dani z mimořádných zisků, a také to, že se do rekordního schodku propadl zahraniční obchod ČR. K celoročnímu deficitu běžného účtu ale přispěla nejvíce negativní bilance takzvaných prvotních důchodů, čítající minus 375 miliard korun, v níž je zvláště patrný právě odliv dividend z přímých zahraničních investic v Česku. Výrazné zvýšení objemu odlivu dividend souvisí také s kompenzací situace z doby pandemie, kdy byl odliv dividend administrativně omezený. Teprve loni si tak majitelé zahraničních společností, které v Česku působí, toto „zadržení zisků“ kompenzovali. K vyššímu odlivu dividend je ale částečně motivovala daň z mimořádných zisků. Ta sice platí až od letoška, ale dotčené společnosti, tedy vybrané banky a petrochemické a energetické podniky, už loni zavedly rozličná opatření vedoucí k daňové optimalizaci za účelem snížení daňové povinnosti plynoucí z mimořádného zdanění.

A kdo z vlády připustil tuto chytristiku?Vím, okrást důchodce je snazší.

To se nenajde nikdo, kdo by to Stanjurovi omlátil o palici? A přestaňme si hrát se slovíčky – jako, že je to trestání úspěšných. Národu jde o krk a nikdo jiný než právě ten národ vás nezvolil, abyste mu ten krk zakroutili. Právě naopak. Máte pracovat na jeho rozvoji.

Tím, že budete škrtit domácí poptávku?

A v téhle napjaté době přezbrojovat armádu obřími výdaji(!) A ještě navrch – za nejdražší možné zbraně, jež tady nemáme bez dalších mohutných investic šanci uplatnit? Mluvím o amerických stíhačkách závislých na specifické infrastruktuře a na americkém servisu, který si Američané nepustí ze svých rukou?  (Přitom jde o nosiče nukleárních zbraní, které svou přítomností u nás nás vtahují do nukleární války s Ruskem!!! – pozn. red. Nové republiky)

Celé to povídání o trendu rozpočtu není přece ničím jiným

než zrcadlem neschopnosti oné množiny, které se asi oprávněně říká pětidemolice.

Jak zařídit, aby to veřejnost přijala? Divide et impera! Jenže jak, když různost názorů je podstatou zdravé demokracie? Pomoc nabízí propaganda, hlásání jediného správného názoru a prohlášení těch, jejichž názor se liší, za bořitele hodnot, dezinformátory, dezoláty a proruské trolly. A samozřejmě vytvořit si nástroje represe. Přece si nenecháme rozvracet naši jedinečnou „pravdu.“ Tím se daří vytvářet atmosféra strachu, ohrožení a nenávisti, protože právě strach je nejefektivnějším nástrojem kontroly společnosti. Jakmile se takto podaří společnost rozdělit, hned je mnohem kontrolovatelnější, protože vystrašené obyvatelstvo se dá také snadněji zmanipulovat. Přikývne potom i na ty největší absurdity. Když je společnost vystrašená neustálou hrozbou všudypřítomného nepřítele (v našem případě Ruska a Číny), tak o to snadněji příjme nepopulární opatření, proti kterému by se za jiných okolností bouřila. Mě – osobně – hlava například nebere,

proč existují tresty na svobodě za proruský nebo pročínský názor.

Můžeme tomu říkat mínění. Proč je to trestné? Co je na tom pro společnost nebezpečného? Vždyť názor nemá automaticky štempl pravdy. Vyjadřuje specifické osobní hledisko jednotlivce, individuální stanovisko každého člověka, jedinečný postoj nějaké konkrétní osoby k určité skutečnosti. Vzhledem k tomu, že každý člověk, každý jednotlivec je unikátní individualitou, existuje faktická přirozená různost a různorodost rozličných názorů, jež je jen odrazem faktické různorodosti a pestrosti okolního světa jako takového.

Jak je to vlastně u nás se svobodou myšlení?

Permanentní totální mobilizace společnosti, které se každý den  předkládá cynická propaganda, to je ostatně cílem té nestydaté bandy, která nám bohužel vládne. Dobře je to znát na premiérovy, když nějaké selhání své vlády vykládá s úsměvem jako její úspěch. Dobře promyšlený cynismus úplně paralyzuje naše chovaní a odebírá chuť do života.

Vládě (i s Jurečkou, „politikem“ ve žlutých botách), přece nejde vůbec o občany. Sledujeme rozpadlý (píše Pavel Veleman), asociální stát, kde spolu stále soupeří jednotlivé klany stále stejných lidí, například bývalá Generální ředitelka ÚP ČR K. Sadílková (Policie ČR ji stíhá za bossing na pracovišti v Liberci) a pan Jurečka si ji vezme na MPSV. Proč?

Prostě je třeba urvat ze systému to, co jde. Jsou zde miliardové transakce každý měsíc, IT systémy již stály tento chřadnoucí stát stovky miliard korun a Úřady práce ČR plní svůj primární úkol: V 21. století integrovat klienty na stále rychleji se měnící trh práce nemají čas. Místo toho se zabývají vyplácením žebračenek pro skoro polovinu národa, které na ně hodila tato asociální vláda. A když tím pádem Pracovní úřady nestíhají, tak místo, aby přiznala vinu, vyhodí Viktora Najmona. To není jeho obrana, ale připomenutí, že se s ním měl poroučet i Jurečka. Ta propast mezi naprosto od života odtrženými politickými a podnikatelskými mafiemi a jejich ovládnutím prakticky veškerého veřejného prostoru a mezi usilovnou prací pro své bližní, zejména ženských hrdinek za přepážkou, které si po pracovní době často samy žádají u svých kolegyň o sociální dávky –  se stále více rozevírá.

Nebojíte se, že Vás ta vlna hněvu jednou smete?

Stálý nárůst všehoschopných „politiků“ a existenčně vyřízených, apatických občanů, kteří jsou různě popichování tiskem, který vlastní miliardáři a nemohou víc než jen sledovat tu hru, kterou jim předem manipulátoři nachystají, to je primární a zásadní problém České republiky posledních let. Sledovat to ponížení jedné profese za druhou: sociální pracovníci, novináři, rozklad České pošty, zdravotnictví a do toho slyšet úvahy neoliberálních bláznů – to je skutečně pohled jen pro pozorovatele se silnými žaludky.

Dnešní tzv. liberálové (ať už klasičtí nebo s předponou neo-), zelení, klimatičtí aktivisté, nemají vůbec nic společného s tradiční sociální myšlenkou důstojného života pro všechny. Vlastně si pro sebe svévolně přivlastnili pojem liberální demokracie To, že je politologové označují za levici souvisí s tím, že chtějí změnu, že chtějí inženýrsky zachránit svět, zachránit člověka i proti jeho vůli a změnit jej, k čemuž má sloužit i ideologie lidských práv, která svou nevyvážeností a ve svých důsledcích je protilidská.

Z tohoto pohledu jsme vlastně všichni, kteří s nimi nesouhlasí – konzervativci. Spojuje nás snaha skutečně uznat základní stavební jednotku státu v lidské rodině, tak jak se za tisíciletí osvědčila, v jejím soukromí, v unikátní filozofii každého jedince a respektovat jeho svobodu volby si nějaké právo uplatnit či ne. Spojuje nás přesvědčení, že tyto otázky (stejně jako otázky míru a války) vyřešila už doba osvícení (t.j. cca 17. století) a to, že se místo otázek na kvalitu života objevují dnes, přičítám (já za svou osobu) regresi základního vzdělání a obluzení spotřebou.

Prostě okouzlení blyštivými korálky, kterému jsme se kdysi smáli.

Leo K., zdroj: Kosa zostra