Ukrajina: ofenziva poslední šance

V posledních týdnech se dodávky západních zbraní kyjevskému režimu staly, řekl bych, demonstrativně masivními. S jasným očekáváním vyvinutí silného psychologického nátlaku na Rusko v naději, že zakolísá a ustoupí ze své zásadní pozice.

Za tímto účelem jsou všechny dodávky co nejširší roztrubovány, „armády“ západních tanků, letadel, samohybných zbraní a jiných strojů doslova neopouštějí televizní obrazovky a aktivně se množí v Telegram-kanálech s údajně dobrým účelem „upozornit a varovat“.

Řeknu to rovnou. Naši armádu není třeba před ničím „varovat“. Je dobře informována i bez telegram-kanálů. A to znamená, že adresátem je zpravidla jen obyčejný laik, který se v tomto tématu mimořádně špatně orientuje. A proto účelem takového postupu může být jen jeho vystrašení.

Zde jsou hlavní fakta tohoto druhu:

„Slovensko již předalo Ukrajině všech 13 slíbených stíhaček MiG-29. Slovensko předalo první čtyři stíhačky Ozbrojeným silám Ukrajiny koncem března, resort obrany oznámil, že zbývajících devět letadel také již poslali na Ukrajinu. Podle ministra: „Na rozdíl od souseda tato letadla nepotřebujeme. Postupujeme správně,“ zdůraznil Naď. Slovensko podepsalo 18. března s Ukrajinou smlouvu o přesunu 13 stíhaček MiG-29 a dvou systémů protiletadlové obrany „Kub“.»

Je jasné, proč Slováci tato letadla nepotřebovali. Protože Rusko a Bělorusko je opravovat nebudou a nikde jinde to nejde. Tady tedy nejde ani tak o „pomoc Ukrajině“, ale o to, jak se pod hodnověrnou záminkou zbavit haraburdí a vymámit ze Spojených států něco novějšího.

„Několik letadel MiG-29 bylo dodáno na Ukrajinu z Polska. Informují o tom západní média s odvoláním na šéfa prezidentské kanceláře pro mezinárodní záležitosti Marcina Przydacza. Ten poznamenal, že Polsko v budoucnu dodá Ukrajině více bojových letadel. Polský prezident Andrzej Duda v březnu oznámil, že Polsko v nejbližších dnech přesune čtyři stíhačky MiG-29 na Ukrajinu s tím, že další letadla, která by mohla být přesunuta do Kyjeva, potřebují opravu.»

No atd., atp.

Rozohnil se i „vševědoucí“ americký tisk, který denně dostává pravidelné porce „úniků z nejspolehlivějších a mnohdy ověřených zdrojů“, které si jako vždy přály zůstat v anonymitě.

Tentokrát je už známé také datum nadcházejícího kyjevského „protiútoku“, který má vypuknout:

„Newsweek dostal více než čtyři desítky uniklých zpravodajských dokumentů, které byly odhaleny před třemi týdny a 20 z nich zde zveřejňuje poprvé. Dokumenty označené jako „tajné“ a „přísně tajné“ poskytují důležité informace o stavu války na Ukrajině… Několik dalších uvádí, že zásoby a podpora směřují na Ukrajinu před ukrajinskou ofenzívou naplánovanou na 30. dubna.“

Přirozeně, přemýšlející lidé si položí otázku: jaký je konečný výsledek, sečteme-li všechen tento bazar?

Odpovídáme.

Vezmeme-li v úvahu čerstvé západní dodávky hlavních typů zbraní, do 30. dubna tohoto roku bude ukrajinská armáda vypadat takto:

— bojové tanky (Leopard 2, Challenger 2), celkem a v nejlepším případě asi 50 kusů;

— zbytek tanků sovětských typů — přibližně 400-500 kusů;

— samohybné dělostřelecké systémy různých typů západních modelů asi 70 jednotek;

— zbytek samohybných dělostřeleckých systémů různých typů sovětských modelů — asi 300 kusů;

— bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry západní výroby — 150 — 200 kusů;

— bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry sovětského typu — přibližně 500 kusů;

— kanónové dělostřelectvo kalibru nad 100 mm západní výroby — asi 150 kusů;

— kanónové dělostřelectvo kalibru nad 100 mm sovětské výroby — přibližně 400 kusů;

— MLRS západních modelů asi 50 kusů;

— MLRS sovětských modelů — přibližně 200 kusů;

— bojová letadla (Mig29 — západní dodávky) asi 20 kusů;

— bojová letadla celkem asi 50 kusů.

Nezaručujeme absolutní přesnost těchto údajů. To nikdo, kdo se takovými hodnoceními zabývá, nemůže zaručit. Tento obraz však považujeme za blízký realitě.

Může tzv. „ukrajinská armáda“ uskutečnit se vším tím železným „zoo“ pokus o strategickou protiofenzívu s rozhodujícími cíli? Samozřejmě, snažit se mohou, sprostí jsou k tomu dost. I záliba v avanturách u hlavního kyjevského odkundese, který těmto záležitostem rozumí jako prase pomerančem.

Lze tento pokus korunovat velkým úspěchem? Rozhodně ne!

Jednak proto, že síly nejsou takové, které by rozdrtily početnější a dobře vyzbrojenou ruskou armádu, která se navíc opírá o pečlivě připravenou obrannou linii.

Za druhé proto, že technické vybavení současné „ukrajinské armády“ je přibližně dvakrát až třikrát menší než na začátku speciální vojenské operace. I se západní pomocí.

Za třetí, protože zkušenost s úspěšným prováděním rozsáhlých útočných operací v „ukrajinské armádě“ je nulová. A západní mentoři „ukrajinské armády“ také žádnou nemají a ani nikdy neměli. V těchto věcech jsou po třiceti letech honění barmalejů v poušti úplnými diletanty.

Za čtvrté, morálně-politická situace současného ukrowehrmachtu, který se v celé své kráse hrne do boje asi tak, jak svině do masokombinátu, což mírně řečeno, optimismus nevzbuzuje.

V tomto smyslu plně souhlasím s respektovaným Ramzanem Kadyrovem, který podobně jako svého času maršál Rokossovskij „čeká na německou ofenzívu jako na vysvobození“.

Ramzan Kadyrov:

„O tématu protiofenzivy nacistických formací na Ukrajině je tolik prázdných diskusí. Nechápu, proč to všichni tak prožívají?

Osobně jsem za to, aby to udělali. Na úspěšnou protiofenzívu potřebují velké prostředky, ztráty útočníků jsou nevyhnutelné. Zároveň naše pozice jsou příznivé a opevněné. Bojová taktika byla vylepšena, techniky a manévry nepřítele jsou předvídatelné. Obranné postavení našich jednotek umožní použití menšího množství zdrojů.

Naopak, protiofenziva ukrajinských satanistů a žoldnéřů NATO nám bude po všech stránkách nakloněna. Ale jako třešnička na dortu – trofeje, vzorky cizí techniky, zástupy zajatců, z nichž se jako vždy před kamerou vyklubou vojenští kuchaři či elektrikáři.“

My sami jsme rozhodnými odpůrci nálad typu „ubijeme je čepicemi“. No nemůžete jít proti faktům. A hlavním faktem je, že ještě nikdy ve světových dějinách armáda sestávající ze Slovanů, která sama bojuje ani neví za co, nebo spíše za anglosaské zájmy, někoho porazila. A tato americká zástupná armáda nebude výjimkou.

*

Jurij Selivanov speciálně pro News Front