Vůbec nepochybuji že dopady západních sankcí jsou krajně bolestivé. Ale ani zdaleka ne tak, jak si ve Washingtonu, Bruselu a leckde jinde představovali, ale především – jak by si určitě přáli!!! A když dojde na konečné lámání sankčního chlebíku, pak jako největší úspěch je prezentováno to, že se Západ odstřihl od ruských dodávek plynu a ropy. Aniž by v těch oslavných tirádách zaznělo, že u plynu se tak stalo jen díky druhé nejteplejší zimě od roku 1785 a tu ropu že řeší ideologickým vyčištěním v indických a jiných asijských rafineriích, které se na tomhle kšeftu s bigotní Evropou zběsile pakují.

Ovšem leckde a dokonce v sankční domovině všech protiruských sankcí, to vidí už docela jinak. Například takový americký web The American Thinker. Už z něj Kosa přebírala. Ale pro jistotu dám jeho editioral, aby bylo jasno, o jaké médium jde:

O nás

American Thinker je denní internetová publikace věnovaná promyšlenému zkoumání otázek důležitých pro Američany. Přispěvatelé jsou zkušení v oblastech mimo žurnalistiku a jsou animováni, aby psali pro širokou veřejnost ze zájmu o složité a morálně významné otázky v národní agendě.

Témata objevující se na American Thinker nejsou nijak omezena. Je kladen důraz na národní bezpečnost ve všech jejích dimenzích – strategické, ekonomické, diplomatické i vojenské. Právo na existenci a přežití Státu Izrael je pro nás velmi důležité. Obchod, věda, technologie, medicína, management a ekonomika ve svých praktických a etických rozměrech jsou také zdůrazněny, stejně jako stav americké kultury.

PD mne upozornil na tuto jeho stať:

Russia’s Rise 

což překladač přechroustal jako

Ruský vzestup

Autor: Patricia Adams a Lawrence Solomon

Rozsáhlé sankce vůči Rusku po jeho invazi na Ukrajinu se rýsují jako nejmonumentálnější chybný výpočet Západu v moderní historii. Sankce nesrazily ruskou ekonomiku na kolena, jak se všeobecně předpovídalo . Místo toho jsou to západní ekonomiky, které se zmítají, jejich ekonomický růst se téměř zastavil. Mnoho z nich současně trpí vysokou inflací a nedostatkem energie.

Rusko mezitím nejen přežívá, ale také vzkvétá, získává větší sílu a prestiž v celé Asii, Africe a Jižní Americe než kdykoli předtím od rozpadu Sovětského svazu.

Podle MMF poroste ruská ekonomika letos více než německá nebo britská. Příští rok také poroste rychleji než v USA, Japonsku, Itálii a většině zbytku Západu, jeho růst HDP na hlavu překročí růst vyspělých ekonomik jako celku a dosáhne nejnižší poměr dluhu k HDP mezi zeměmi G20. Míra nezaměstnanosti v Rusku ve výši 3,5 % je nejnižší od pádu Sovětského svazu. Ekonomická výkonnost Ruska – S&P Global nedávno potvrdila svou býčí podnikatelskou důvěru v soukromém sektoru – je o to pozoruhodnější, že Rusko současně bojuje nákladnou zástupnou válku proti kombinované váze zbrojovek Západu.

Jak řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v únoru novinářům na americkém ministerstvu zahraničí, Západ dosud poskytl bezprecedentní podporu Ukrajině , vojenskou, humanitární a finanční pomocí ve výši zhruba 120 miliard dolarů. Přesun vojenského materiálu byl tak rozsáhlý, že arzenál mnoha zemí NATO se vyčerpal: Německo má na dva dny zásob munice a nyní není schopno se bránit podle ministra obrany země ; britské zásoby munice by vydržely jen několik dní ve válce ; Francie se potýká s „velkým nedostatkem munice“ a americká armáda nyní pochybuje o její schopnosti jak nadále zásobovat Ukrajinu, tak udržovat svou vlastní připravenost. „Současná míra ukrajinských výdajů na munici je mnohonásobně vyšší než naše současná míra výroby,“ uvádí Stoltenberg.

Přesto Rusko dokázalo navýšit svou vlastní vojenskou produkci tak efektivně, že jeho dělostřelectvo může masivně překonat ukrajinské a vypálit 40 000 až 50 000 granátů denně oproti 5 000 až 6 000 ukrajinským. Zatímco ruská zbrojní výroba je na válečném základě s vysokým výkonem, Západ nebyl schopen držet krok. Zaměření Ameriky na zásobování Ukrajiny ohrozilo její schopnost plnit jiné cíle, jako je odrazování od čínské expanze a udržení připravenosti reagovat jinde.

Ruská vojenská odolnost je o to pozoruhodnější, že má největší jaderný arzenál na světě a nyní blízké spojenectví s čínskou armádou. Převaha toho, čemu se říká „osa Rusko-Čína“ a rozšířené vnímání úpadku Západu zase přesvědčily ostatní armády, aby se spojily s vítězem. V září se Indie, Laos, Mongolsko, Nikaragua a různé bývalé sovětské státy připojily k Rusku a Číně ve válečných hrách v Japonském moři a na ruském Dálném východě a v únoru hostila Jižní Afrika Rusko a Čínu na 10 dní společných námořních cvičení.

Rovněž diplomatické postavení Ruska stoupá. Zatímco USA uspěly v lobbingu v západních zemích, aby sankcionovaly Rusko, někdy i nátlakem, jinde měla jejich těžkopádnost opačný účinek. V Asii Čína i Indie dramaticky prohloubily své vazby na Rusko. V Jižní Americe je Rusko objímáno novou socialistickou vládou jeho největší ekonomiky, Brazílie, stejně jako bývalou brazilskou konzervativní vládou. Na Středním východě, kde je vůči USA široká nedůvěra, má Rusko dobré vztahy s Izraelem i se všemi hlavními muslimskými národy, ať už sunnity nebo šíity, Araby nebo Turky. V Africe, kde je Rusko vnímáno jako jediná velká evropská země, která se vyhýbá kolonialismu, Rusko široce respektují, na rozdíl od bývalých koloniálních mocností, jako je Francie, jejíž jednotky byly nedávno vystěhovány z Mali a Burkiny Faso, a kde francouzský prezident Macron potvrdil, že „… věk Françafrique skončil.“

Ačkoli se Rusku může Západ vyhýbat, většina ostatních ho vítá, jak je vidět na regionálních aliancích, v nichž Rusko hraje vedoucí roli: Šanghajská rada pro spolupráci vedená Ruskem a Čínou, která zahrnuje bývalé sovětské země i Indie a Pákistán a země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), jejichž HDP nyní převyšuje HDP G7. Asi dvě desítky zemí vyjádřily zájem o připojení k Rusku v těchto ekonomických a bezpečnostních aliancích, včetně hlavních regionálních mocností, jako je Saúdská Arábie, Turecko, Írán, Egypt, Indonésie a Mexiko.

Vzestup Ruska bude zprávou pro západní publikum, které bylo po desetiletí kořistí démonizace Ruska a od jeho invaze na Ukrajinu bylo neustále živeno úpadkem Ruska viz „Podnikatelský útěk a sankce ochromují ruskou ekonomiku,“ studie Yale School of Management zveřejněná minulé léto mohla mít pravdu, když tvrdila, že „Rusko ztratilo společnosti představující ~40 % jeho HDP, čímž zvrátilo téměř všechny zahraniční investice za tři desetiletí“, ale nedokázala předvídat, že se Rusko rychle zotaví ve výrazně mohutnější soběstačné formě.

Sankce Západu, nejpřísnější, jaké kdy byly na jakoukoli zemi uvaleny, měly dát Rusku lekci, že „agrese se nevyplácí“, řečeno slovy Stoltenberga z NATO. Zuřivost sankcí, následné zrušení vystoupení ruských umělců a sportovců na Západě a očekávání konce Ruské federace ze strany politických a vojenských elit, jako je bývalý velící generál americké armády v Evropě generál Ben Hodges, šokovalo Rusko. Svou samolibostí ho vedlo k tomu, aby se naučil velmi odlišným lekcím: že Západ je odhodlán ho zničit a že jeho existence vyžaduje, aby se po zuby ozbrojil a ukončil svou ekonomickou vzájemnou závislost se Západem.

Sankce vůči Rusku probudily spícího obra, kterým vždy Rusko bylo a Západ může brzy čelit následkům.

Autoři: Patricia Adams je ekonomka a výkonná ředitelka Probe International. Lawrence Solomon je oceněný novinář a autor knihy The Deniers, bestselleru č. 1 v oblasti životního prostředí.

pro Kosu objevil PD, zdroj: Kosa zostra