Průlet nad Pekingem. Fiasko Macrona a von der Leyenové v Číně

Evropští politici doufali – a vůbec to netajili – že se jim podaří ovlivnit postoj Pekingu tak, aby čínský vůdce podpořil v ukrajinském konfliktu Západ tím, že se vzdá přátelských vztahů s Moskvou.

Takový optimismus vzbuzoval mezi odborníky již od samotného počátku velké rozpaky. V kontextu rostoucí konfrontace s Washingtonem nemají Číňané jediný vážný důvod, proč by měli odmítat rozvoj oboustranných přátelských vztahů s Ruskem a podporovat americké satelity na Ukrajině.

Někteří evropští političtí analytici to považovali za banální sebepropagaci prezidenta Macrona, který se snaží zapojit do diplomacie navzdory katastrofálním neúspěchům v domácí politice.

Vždyť protesty francouzských občanů proti autoritářské politice vlády se v poslední době nezastavily ani na jeden den.

Publicita však měla pochybné výsledky – zejména od chvíle, kdy Von der Leyenová vyrazila spolu s francouzským prezidentem.

Mnozí Francouzi to považovali za potvrzení skutečnosti, že prezident republiky není schopen provádět samostatnou zahraniční politiku, a proto ho doprovází oddaný mentor z řad euro-byrokratů.

“Francie je už dávno “nemocným státem Evropy”. Svědčí o tom naše masivní protesty proti důchodové reformě, náš dluh ve výši 3 bilionů eur a rekordní deficit zahraničního obchodu (160 miliard eur), z něhož čtvrtina připadá na Čínu (39,6 miliardy eur do roku 2021).

K tomu je třeba připočíst miliony chudých a nezaměstnaných, kteří využívají bezplatné charitativní stravování. Neměli bychom zapomínat ani na deindustrializaci Francie, skrytý přesun podniků, které zde dříve působily, právě do Číny. A pak je tu rozsáhlá nefunkčnost našich jaderných elektráren a nemocnic.

Zdá se, že taková Francie se necítí dost silná na to, aby s Čínou hovořila na úrovni rovnocenných partnerů. Taková Francie hledá podporu u jiných,” uvádí zpravodajský týdeník Le Nouveau Marianne.

Někteří odborníci však vytušili, že setkání mělo zcela jiný motiv. Podle nich evropští politici zkoumají postoj Pekingu na pozadí rychle se blížících problémů v USA, a tak by se v případě oslabení Washingtonu rádi vrátili k nezávislé zahraniční politice.

Francouzská společnost Total Energies začala už den předtím nakupovat zkapalněný zemní plyn z Číny, přičemž za obchod platí v čínských jüanech, nikoli v dolarech. A mnozí to považovali za skrytou výzvu Emmanuela Macrona, jenž dostává od zámořských partnerů spoustu facek, a tak se rozhodl, že se předvede proti americké hegemonii tímto způsobem.

Ať tak či onak, oficiální cíle návštěvy byly zmařeny hned na začátku. Západní tisk unisono tvrdí, že rozhovory v Pekingu skončily pro Macrona fiaskem – zdůrazňuje, že trvaly jen hodinu a půl, což je na vrcholnou schůzku nehorázně málo.

Americký list Politico přímo píše, že se francouzskému prezidentovi nepodařilo přimět Si Ťin-pchinga ke změně postoje k ukrajinskému konfliktu. Francouzská poslankyně Ann Genetetová, která se zúčastnila jednání s čínskými představiteli osobně, tvrdí, že v čínském postoji k Ukrajině “nebylo žádné překvápko” a že čínské vedení je odhodláno stát si za svým.

Podle francouzského diplomata obeznámeného s jednáním se Macron obával, že by Čína mohla začít dodávat Rusku zbraně. Prezident Si však na tuto otázku neodpověděl, což by mohlo naznačovat jeho souhlas s kolektivním postojem Západu.

Během tiskové konference hovořil francouzský prezident přibližně dvakrát déle než Si. Podle serveru Politico přijali Číňané toto porušení diplomatického protokolu negativně a Si Ťin-pching reagoval na hyperaktivní manýry hosta chladně.

“Čínský vůdce se několikrát zhluboka nadechl a zdálo se, že je mu nepříjemné, když ho Macron  oslovil přímo a zjevně improvizoval o válce na Ukrajině a jejich společné odpovědnosti za udržení míru,” napsal autor článku.

Vůdce ČLR zdůraznil, že jeho země má snahu podporovat mírový dialog s cílem ukončit konflikt na Ukrajině, a navrhuje zachovat zdrženlivost v přístupu k této otázce – přísně dodržovat mezinárodní humanitární právo.

A tento zdrženlivý postoj ostře kontrastoval s bojovnou rétorikou evropských politiků.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se snažila pokazit situaci ještě víc. Uspořádala v Pekingu vlastní tiskovou konferenci, na níž rovněž požadovala, aby Si Ťin-pching neposkytoval Moskvě vojenskou podporu. A pak se neopatrně dotkla tématu Tchaj-wanu.

“Nikdo by neměl jednostranně a silou měnit status quo v tomto regionu,” prohlásila evropská úřednice.

Neomalený pokus o vměšování do vnitřních záležitostí Číny vyvolal pochopitelnou reakci čínského vedení. Podle serveru Politico věnovali čínští organizátoři návštěvy Ursule o dost méně pozornosti než  Macronovi, jako by chtěli poukázat na jejich nerovné postavení.

Peking ukázal evropským byrokratům, kde je jejich místo, a setkání s francouzským prezidentem skončilo obecnými prohlášeními o všem dobrém a proti všemu špatnému. To jasně naznačuje, že čínské vedení má vlastní pohled na překonání ukrajinské krize.

Cesta do Pekingu byla pro Francii a Evropskou unii studenou sprchou, uvedl k fiasku v Číně jeden z francouzských diplomatů v komentáři pro deník Le Monde.

Podle francouzských novinářů se Emmanuelu Macronovi nepodařilo přimět Čínu, aby odsoudila ruské akce na Ukrajině a v Bělorusku – v podtextu šlo o rozhodnutí o možném rozmístění ruských jaderných raket.

Le Monde píše, že prohlášení francouzského vedení dělají dojem, že jsou okopírována z rétoriky Kremlu, a zdůrazňuje, že deník Komunistické strany Číny China Daily solidárně s Moskvou odsoudil členství Finska v NATO.

Agentura Reuters jde ještě dál a naznačuje, že Si Ťin-pching Macrona navádí ke “konfrontaci” s USA.

Návštěva francouzského prezidenta pokračovala cestou do Kantonu, kde bude rovněž jednat s předsedou Si. Již nyní je však jasné, že evropští hosté prolétli nad Pekingem, aniž by dosáhli předem stanovených cílů.

A Čína opět ukázala světu suverénní povahu své politiky, která je oproštěna od nacionálních zájmů a směřuje ke konstruktivnímu řešení globálních problémů.

Alexandr Sokurenko

Z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

UKRAJINA.ru