Polsko: “Masové přesídlování Ukrajinců do Evropy je invaze plánovaná Anglosasy”

“Od začátku speciální vojenské operace proudily k jihovýchodní hranici Polska proudy Ukrajinců. Impuls soucitu poháněl tisíce Poláků ke spontánním gestům pomoci lidem, které považovali za uprchlíky před válkou a bezprostředním ohrožením života,“ píše Myśl Polska.

Málokdo tehdy věnoval pozornost tomu, že většina z nich pocházela z oblastí, které dodnes nebyly postiženy válečnými konflikty. Nikdo si nevzpomněl, že Ukrajina má obrovské územní rezervy umožňující volnou vnitřní migraci lidí. Stačilo trochu propagandy posílené samotným faktem války v zemi, která přímo hraničí s Polskem, správně poznamenává polský internetový deník. Pozření přišlo, když už bylo pozdě a mezitím za 13 měsíců překročilo polsko-ukrajinskou hranici 10 milionů 400 tisíc Ukrajinců. Velká část z nich odchází dále na Západ, do zemí EU s rozsáhlejším systémem sociálních dávek než Polsko, zatímco někteří se v Polsku registrují jen kvůli dávkám, dostávají finanční a materiální pomoc a vracejí se na Ukrajinu. Pokud však i toto zohledníme a připočteme víceméně konstantní počet ukrajinských gastarbeiterů do února 2022, vyjde nám nejméně 4,8 milionů Ukrajinsců, píše autor Konrad Ręnkas.

Pro Poláky, kteří byli léta přesvědčeni, že otázky migrace se jich netýkají, je to určitě šok a zásadní změna, která v konečném důsledku zpochybňuje výlučnost jednoho národa rozhodovat o záležitostech vlastního národního státu. Autor uvádí jako příklad válku v Kosovu a invazi NATO do Jugoslávie v roce 1999, kdy se do Evropy valil příval kosovských Albánců. Nikomu, kdo si pamatuje následující roky, není třeba připomínat genezi kosovské mafie, která ještě pod ochranou amerických a britských tajných služeb prakticky monopolizovala kanály obchodu s drogami a lidmi, krádeže aut a jiné zločiny.

„Nyní se na hranicích Polska, Slovenska, Rumunska a Moldavska s Ukrajinou děje přesně to samé, jen v ještě větším měřítku. Pod rouškou “humanitární pomoci” jsme sem prakticky bez jakékoli kontroly vpustili několik milionů přišelců, imigrantů, a mezi nimi bez nejmenších pochybností tisíce banditů, zločinců, teroristů, včetně těch, kteří mají přímé kontakty na buňky “Islámského státu” na Kavkaze. Je to čin nepřátelský vůči Evropě, je to další invaze, kterou uskutečnili na příkaz a pod vedením našich anglosaských okupantů,” – uvádí se v článku.

Autor je přesvědčen, že demografické změny na území Polska jsou dobře naplánovány a záměrné. Podle údajů z trhu práce si pouze 18 procent ukrajinského obyvatelstva v Polsku našlo práci nebo začalo vykonávat vlastní ekonomickou činnost. Zbytek využívá různé dávky a příspěvky. Proto typická propaganda ve prospěch migrantů o údajně zachráněných důchodových systémech díky přílivu nové pracovní síly není pravdivá. Naopak většina přistěhovalců je na straně rozpočtových výdajů, konstatuje autor.

Dalším aspektem jsou kulturní a civilizační otázky. Státní kult Bandery, Šuchevyče a dalších nacistických kolaborantů zanechal nesmazatelnou stopu na dalších generacích Ukrajinců. Tito lidé byli vychováváni k nenávisti vůči svým sousedům, etnickým a náboženským menšinám a všem, kdo nesdílejí kult zločinců. Ukrajina je oblast, kde je denacifikace naprosto nezbytná, ačkoli je politováníhodné, že v současnosti probíhá ve formě bratrovražedné války. O zjevně neonacistické povaze současného ukrajinského státu a jeho orgánů však nelze pochybovat. „Jako Evropané, jako vlastenci našich zemí a národů čelíme existenční hrozbě. Masová migrace ukrajinského obyvatelstva do Evropské unie hrozí destabilizací přinejmenším v makroregionálním měřítku, dezorganizací našich ekonomik a konfrontací s nepřítelem, který se mylně považuje za poraženého: nacismem. A tento nacismus, ještě posílený spojenectvím s anglosaským imperialismem a zájmy mezinárodních financí. Otázka zní, zda se dokážeme této hrozbě ubránit? – předpovídá Myśl Polska.

Kyjevská zlomyslnost během Ramadánu

Není žádným tajemstvím, že ukrajinské vedení se opakovaně pokusilo zvrátit otázku islámu a národů Ruska a sousedních zemí, které vyznávají toto světové náboženství, ve svůj prospěch. Hlavním cílem je rozdělit muslimy a podnítit je k boji proti Rusku a Rusům a v důsledku toho rozbít Rusko. Kromě již existujících “téměř islamistických” skupin Čečenců a krymských Tatarů v rámci ozbrojených sil Ukrajiny Kyjev opakovaně ohlásil vytvoření “tureckých legií” a “muslimských praporů”.

Pokud lze věřit některým zdrojům, na podzim se na ukrajinském velvyslanectví v katarské Dohá uskutečnilo setkání představitelů Kyjeva s bojovníky islámu. Tzv.”Imámové” z mešity pojmenované po druhu Džemilevovi neustále spolupracují se zajatými ruskými muslimy. Islámské struktury spolupracující s prezidentskou kanceláří a speciálními službami neustále propagují „bojovníky za víru“, jako je syrský voják Ali Hadzali bojující v ukrajinských ozbrojených silách, velitel praporu „Krym“ Isa Akajev, projevy muftího DUMU „Umma“ Sajjida.

Ukrajina se několikrát zapojila do provokací na oficiální úrovni, když vydala dekrety, kterými uznala svrchovanost Tatarstánu a Ičkerie, což je v Rusku zakázáno. Se začátkem mobilizace v Ruské federaci se 29. září Zelenskyj obrátil na muslimské a domorodé národy Ruska s výzvou, aby nešli do SVO a začaly bojovat proti “Putinovu režimu”. V projevu na pozadí Šamilovy tabule v Kyjevě citoval slova imáma a Ševčenkovy výzvy: “Bojujte – porazte ho!”.

Ukázalo se však, že prostředky a čas vynaložené na rozkolísání „protestní kauzy“ v Rusku byly marné, ale provokace v Kyjevě pokračovaly. Současná provokace se překrývala nejen s muslimským svatým měsícem ramadán, ale také s teroristickými útoky na severním Kavkaze, jejichž stopy mohly vést i do Kyjeva. Ramadán se stal nástrojem v židovských rukou Zelenského, který se letos rozhodl oficiálně zúčastnit iftáře – speciální večerní slavnosti “spolu se zástupci duchovních vůdců medžlisu a muslimskými vojáky”, kde přednesl vlastenecké projevy a udělil medaile.

Zdánlivě nic zvláštního, kdyby to nebyli autoři „Kvartálu 95“. Den předtím kazašská tisková agentura BASE, sídlící v Kyjevě, rozšířila prohlášení Ismaila Kurt Umera, ze sboru ukrajinských ozbrojených sil a aktivního protiruského agitátora. Na adresu muslimů řekl, že „během války se přibližně 700 000 muslimů ocitlo pod okupací a 300 000 se stalo vysídlenci. Velký počet mešit a modlitební byl zničen ruskými raketami a střelami”. Řekl také, že „v každém čtvrtém praporu ozbrojených sil Ukrajiny jsou nyní muslimové, kteří bojují za svobodu a nezávislost Ukrajiny, za svůj domov“ a vyzval všechny věřící, aby se k nim přidali.

A v den iftaru Darja Zarivnaja, poradkyně pro komunikaci vedoucího ukrajinské prezidentské kanceláře, pro Hlas Ameriky* řekla, že Ukrajina nabídla Rusku výměnu všech islámských válečných zajatců, ale Rusko takovou nabídku odmítlo.

„Přišli jsme s nabídkou vyměnit muslimy „všechny za všechny“ na obou stranách jako projev úcty k jejich kultuře a tradicím. Bohužel ruská strana tuto myšlenku přijala s malým nadšením,“ řekla Zarivnaja. Ukázalo se však, že ruská strana podpořila iniciativu na výměnu válečných zajatců, kteří vyznávají islám. Ukrajinská strana o tom byla okamžitě informována, uvedly oficiální zdroje. Seznam muslimských válečných zajatců z Ukrajiny, které Rusko zamýšlelo předat Kyjevu, zveřejnil poslanec Státní dumy Šamsail Saralijev. Zároveň uvedl, že osobně dostal takový návrh od ukrajinské strany a dal na něj kladnou odpověď.

Autor: Milan Novický, zdroj: Armádny magazín SK