Jeffrey Sachs: Co se Ukrajina potřebuje naučit od Afghánistánu

Na snímku Jeffrey Sachs

Na Zerohedge vydali jeho další úvahu k tomu, co se děje kolem nás. Pod příznačným názvem

Jeffrey Sachs: What Ukraine Needs To Learn From Afghanistan

podle překladače

Jeffrey Sachs: Co se Ukrajina potřebuje naučit od Afghánistánu

Největším nepřítelem ekonomického rozvoje je válka. Pokud svět sklouzne dále do globálního konfliktu, naše ekonomické naděje a naše samotné přežití by mohly úplně shořet. Bulletin of Atomic Scientists právě posunul ručičky hodin soudného dne na pouhých 90 sekund do půlnoci.

Největším ekonomickým propadákem na světě byla v roce 2022 Ukrajina, kde se ekonomika podle Mezinárodního měnového fondu propadla o 35 procent. Válka na Ukrajině by mohla brzy skončit a hospodářské oživení by mohlo začít, záleží to však na tom, zda Ukrajina pochopí svou těžkou situaci do níž se dostala jako oběť americko-ruské zástupné války, která vypukla v roce 2014.

USA od roku 2014 mohutně vyzbrojují a financují Ukrajinu s cílem rozšířit NATO a oslabit Rusko. Americké zástupné války obvykle zuří roky a dokonce desetiletí a zanechávají země v nichž se bojovalo, jako je nyní Ukrajina, v troskách.

Pokud zástupná válka brzy neskončí, čeká Ukrajinu strašná budoucnost. Ukrajina se musí poučit z hrozných zkušeností z Afghánistánu, aby se nestala dlouhodobou katastrofou. Mohlo by se také podívat na americké zástupné války ve Vietnamu, Kambodži, Laosu, Iráku, Sýrii a Libyi.

Počínaje rokem 1979 USA vyzbrojovaly mudžahedíny (islamistické bojovníky), aby obtěžovali Sověty podporovanou vládu v Afghánistánu. Jak později vysvětlil poradce prezidenta Jimmyho Cartera pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski, cílem USA bylo vyprovokovat Sovětský svaz k intervenci, aby Sovětský svaz uvěznil v nákladné válce. Skutečnost, že Afghánistánu by způsobila rozsáhlé vedlejší škody, americké vůdce neznepokojovala.

Sovětská armáda vstoupila do Afghánistánu v roce 1979, jak USA doufaly, a bojovala až do konce 80. let. Mezitím bojovníci podporovaní USA založili v 80. letech al-Káidu a počátkem 90. let Taliban. Americký „trik“ na Sovětský svaz se následně stal bumerangem. V roce 2001 Spojené státy napadly Afghánistán, aby bojovaly proti Al-Káidě a Talibanu. Americká válka pokračovala dalších 20 let, dokud USA v roce 2021 nakonec neodešly. Sporadické americké vojenské operace v Afghánistánu pokračují.

Afghánistán leží v troskách. Zatímco USA promarnily více než 2 biliony dolarů amerických vojenských výdajů, Afghánistán je zbídačený s hrubým domácím produktem v roce 2021 pod 400 dolary na osobu! Jako „dárek“ na rozloučenou Afghánistánu v roce 2021 zabavila americká vláda drobné afghánské devizové držby, čímž ochromila bankovní systém.

Zástupná válka na Ukrajině začala před devíti lety, když americká vláda podpořila svržení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Janukovyčovým hříchem z pohledu USA byl jeho pokus udržet ukrajinskou neutralitu navzdory přání USA rozšířit NATO o Ukrajinu (a Gruzii). Cílem Ameriky bylo, aby země NATO obklíčily Rusko v oblasti Černého moře. K dosažení tohoto cíle USA od roku 2014 masivně vyzbrojují a financují Ukrajinu.

Američtí protagonisté tehdy a dnes jsou stejní. Hlavní osobou vlády USA ohledně Ukrajiny v roce 2014 byla náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová, která je dnes státní tajemnicí. V roce 2014 Nulandová úzce spolupracovala s Jakem Sullivanem, poradcem prezidenta Joe Bidena pro národní bezpečnost, který v roce 2014 sehrál stejnou roli pro viceprezidenta Bidena.

USA přehlédly dvě tvrdé politické reality na Ukrajině. Prvním je, že Ukrajina je etnicky a politicky hluboce rozdělena mezi Rusko nenávidící nacionalisty na západní Ukrajině a etnické Rusy na východní Ukrajině a na Krymu. Druhým je, že rozšíření NATO o Ukrajinu překračuje ruskou hranici. Rusko bude bojovat až do konce a podle potřeby bude vše eskalovat, aby zabránilo USA začlenit Ukrajinu do NATO.

USA opakovaně prohlašují, že NATO je obranná aliance. Přesto NATO v roce 1999 78 dní bombardovalo ruského spojence Srbsko, aby odtrhlo Kosovo od Srbska, načež USA zřídily obří vojenskou základnu v dříve srbském Kosovu. Síly NATO podobně v roce 2011 svrhly ruského spojence Muammara Kaddáfího, čímž vyvolaly desetiletí chaosu v Libyi. Rusko určitě nikdy nepřijme NATO na Ukrajině.

Na konci roku 2021 ruský prezident Vladimir Putin předložil USA tři požadavky: Ukrajina by měla zůstat neutrální a mimo NATO; Krym by měl zůstat součástí Ruska; a Donbas by se měl stát autonomní v souladu s dohodou Minsk II. Tým Biden-Sullivan-Nulandová odmítl jednání o rozšíření NATO osm let poté, co stejná skupina podpořila Janukovyčovo svržení. Putinovy požadavky na vyjednávání USA jednoznačně odmítly, Rusko v únoru 2022 napadlo Ukrajinu.

V březnu 2022 se zdálo, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pochopil zoufalou situaci Ukrajiny jako oběti americko-ruské proxy války. Veřejně prohlásil, že Ukrajina se stane neutrální zemí, a požádal o bezpečnostní záruky. Veřejně také uznal, že Krym a Donbas budou potřebovat nějaký druh zvláštního zacházení.

Tehdejší izraelský premiér Naftali Bennett se zapojil jako prostředník spolu s Tureckem. Rusko a Ukrajina byly blízko k dosažení dohody. Přesto, jak Bennett nedávno vysvětlil, USA „zablokovaly“ mírový proces.

Od té doby válka eskalovala.

Podle amerického investigativního reportéra Seymoura Hershe vyhodili američtí agenti v září do povětří ropovody Nord Stream. V poslední době se USA a spojenci zavázali posílat na Ukrajinu tanky, rakety delšího doletu a možná i stíhačky.

Základ pro mír je jasný. Ukrajina by byla neutrální nečlenskou zemí NATO. Krym by zůstal domovem ruské černomořské námořní flotily, jako je tomu od roku 1783. Pro Donbas by se našlo praktické řešení, jako územní rozdělení, autonomie nebo linie příměří. A co je nejdůležitější, boje by se zastavily, ruské jednotky by opustily Ukrajinu a suverenitu Ukrajiny by zaručila Rada bezpečnosti OSN a další státy. Taková dohoda by mohla být dosažena v prosinci 2021 nebo v březnu 2022.

Vláda a ukrajinský lid by především řekli Rusku a USA, že Ukrajina nadále odmítá být bitevním polem zástupné války. Tváří v tvář hlubokým vnitřním rozporům by Ukrajinci na obou stranách etnické propasti usilovali o mír, spíše než aby věřili, že je vnější mocnost ušetří nutnosti kompromisů.

Autor: Jeffrey Sachs, zdroj Kosa Zostra, uvedl Petr Vlk