Jak dlouhá doba je potřeba k procitnutí?

Dostali jsme se do bodu, kdy řada z nás už odmítá sledovat lháře potkávající se u Moravce, či kdekoliv jinde. Vrcholní představitelé státu ho vedou k totálnímu vydrancování, bohužel ani další setrvávající v důležitých funkcích, jakými jsou pozice prezidentů či předsedů různých organizací, komisí a svazů schopných ovlivňovat politiky, nejsou ochotni zrůdnost řady kroků vlády zastavit.

Díky existenci sociálních sítí je možno v archívech najít plno zajímavostí. Třeba o tom, jak Petr Fiala kritizoval Brusel, hovořil o Ukrajině a odsuzoval likvidaci spalovacích motorů a celý Green Deal. Jistě, je to pár let zpět, ale je vůbec možné, aby někdo ztratil buď paměť nebo tvář? Kolik to asi stálo toho, kdo mu ,,doporučil“ změnit názory o 180°? A jak ohebnou páteř musí mít a co na to charakter? Dalším příkladem bezpáteřnosti je Stanjura. Ministr financí, který na záznamu přiznává, že není žádný ekonom, nicméně navýšení daně z nemovitosti považoval ještě relativně nedávno za nesmysl přinášející jen pár drobných. Což je pravda. A nyní jeho tým hledá každou korunu, kterou by z nás dostal, aniž by přitom byl ochoten šetřit na státním aparátu či na výpomoci Ukrajině. Radši si zase půjčí a je mu jedno, za kolik.

Také další ministr momentálně likvidující Českou poštu dávno před současným rozhodnutím věděl, že je tento státní podnik prodělečný, což je podobných služeb prostě očekávatelné. Přesto mu nakládal další úkoly včetně bezúplatné obsluhy přeshraničního zasílání zásilek na Ukrajinu. Ani povinné zřizování datových schránek i pro ty, kteří dávno nepodnikají, není zadarmo. Přidejme miliónové odměny pro managment a jistě by se našlo mnoho dalších příkladů bezuzdného utrácení. Třeba formou již hotových rekonstrukcí budov, které se pravděpodobně začnou brzy rozprodávat stejně, jako ta v Hybernské. Ztracených investic bylo mnohem více a je otázkou, nejde-li o záměr předat trh Ukrajincům.

Dalším exotem škodícím nám je ministryně obrany Černochová. Nadále chce pokračovat v čištění našich armádních skladů a tyto ,,přebytky“ expedovat k Zelenského režimu. Tato fanatička, která si údajně místo kabelek kupuje zbraně, je ukázkou toho, jakou ,,paseku“ může udělat hloupá a militantní osoba ve vedení silového ministerstva. Ruku si s ní mohou podat jak Pekarová Adamová, tak i Pirátka Richterová. Inteligentních žen je v politice dost, ale této trojice se takové označení netýká. Přesto zastávají natolik vysoké funkce, že jsou v podstatě nedotknutelné. Zvláště v době, kdy justice koná pouze jednostranně. Kdyby tomu nebylo, jak je možné, že před soudem nestojí ti, kteří mohou za defraudaci státních peněz utrácených dosud za nákup nepotřebných a falešných vakcín? Což se týká i vlády minulé.

Pekarová svou návštěvou Taiwanu po vzoru Vystrčila vyhlašuje v podstatě odpor Číně. Její neschopnost vnímat záludnosti a zákonitosti diplomacie, ekonomiky a vytváření dobrých mezinárodních vztahů není pouze její soukromou záležitostí, ale poškozuje dalších 10 milionů českých občanů. V době, kdy si u Číňanů podávají dveře lídři všech vyspělých ekonomik, naši představitelé povyšují svou ideologii nad rozum a potřeby České republiky. Poslušnost našich elit Američanům už musí vzbuzovat všeobecný úsměv napříč Evropou i světem. A to v době, kdy nadále Evropa funguje na ruském plynu a spolupráci právě s Čínou. Postsocialistické státy s výjimkou Maďarska pak svou komediální a bezprecedentní podporou Zelenského ztrácí poslední mezinárodní úctu a respekt, které si dosud mohly uchovat.

Uplacení moderátoři prolhaných médií dosáli toho, že velká část z nás přestala sledovat jejich pořady či číst články plné manipulací. Nejen televizní stanice, ale i Seznam, iDnes, či plno dalších kdysi vcelku oblíbených titulů se svým obsahem blíží k bahnu podobnému Forum24. Podobný přístup máme i k politickým neziskovým organizacím typu Evropské hodnoty, Člověk v tísni a plno dalším. Už jen jejich existence je ostudou. Přesto si většina národa ještě stále neuvědomuje, kam se řítíme. Je smutné, když vnímáme, kolik lidí přemýšlí o tom, kam odsud odejít. Jestliže v roce 1968 byl exodus Čechoslováků velmi silný, pak riziko, že se to bude opakovat, se opět blíží. Důvodů k tomu je stále více, zatímco ochota vzepřít se napříč národem nijak neroste. A to ani když nám chtějí ještě více brát, převychovávají naše děti, a ještě jsme svědky výrazné ukrajinizace podporované vládními kolaboranty. Pravdou zůstává, že nám stále chybí někdo, kdo by stál v čele odporu, měl v zásadě čisté úmysly a zároveň charisma, aby strhnul dav a zároveň by si mohl dovolit riskovat. Ne na Ukrajině, ale ve Francii a Holandsku bojují za nás. Dokud si to národ neuvědomí, budou naši politici na nás štípat dřiví a sdírat z nás kůži.