Čeká nás pozvolný návrat k racionalitě

převzato

Matematik a zakládající člen Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMÍŠ) Tomáš Fürst patří mezi důrazné kritiky toho, jak oficiální orgány pracovaly s daty v době epidemie Covid-19. Sdružení SMÍŠ od samého počátku epidemie upozorňovalo na odklon od medicíny založené na důkazech a kritizovalo aktivistický optimismus vlád vůči očkování experimentálními mRNA vakcínami.

Tomáši, nedávno jste označil vztah části společnosti ke Covidu a očkování za náboženství, protože když společnost odmítá akceptovat důkazy a nezpochybnitelná data, nedá se o vědeckém přístupu již hovořit. Zkoušel jste vypracovat statistiku, kolik procent dejme tomu české společnosti tvoří lidé, kteří chtějí i nadále věřit, že očkování Covid-19 je efektivní a bezpečné? Dá se taková statistika vypracovat například na základě počtu Čechů, kteří měli zájem o čtvrtou dávku očkování?

To je zajímavá otázka, na kterou se těžko odpovídá. Odpověď se totiž liší podle věku, politické příslušnosti a profese. Navíc – dost lidí na něco věří ne proto, že by to měli promyšlené, ale proto, že to říkali v televizi nebo to slyšeli v ordinaci. Takže když se potom v televizi začne mluvit jinak (na západ od nás už to začíná), lidi mohou dost rychle „změnit názor“. Dle mého odhadu je to tak, že asi třetina populace už nevěří skoro ničemu, co slyší v mainstreamu, ani o covidu, ani o vakcínách, ani o čemkoliv jiném. Asi desetina populace „vlastní“ ten covidový narativ v tom smyslu, že vymýšlí a vypouští ty oficiální řeči o „safe & effective“, ale zároveň jim taky věří. A zbytek populace tvoří to závaží, které se dokáže velmi rychle zhoupnout z jedné strany na druhou. Osobně se docela bojím toho, že až se bude moct říkat nahlas, že mRNA vakcíny mají spoustu nepříjemných vedlejších účinků, začnou se očkovaní pozorovat a začnou na vakcíny svádět úplně všechno, co jim bude. Můžou se taky začít dosti hněvat na ty, kteří jim o nežádoucích účincích systematicky lhali. Lidi totiž nejsou blbí a téměř každý má ve svém okolí někoho, kdo měl po vakcíně nepříjemné zkušenosti. Dnes již vyžaduje notnou dávku ideologické zaslepenosti nevidět ty škody způsobené vakcínami.

Vy učíte na katedře matematické analýzy a aplikací matematiky Univerzity Palackého v Olomouci, takže se pohybujete mezi mladými inteligentními lidmi. Mladí lidé ale také mívají více ideálů a láká je levicový aktivismus. Jsou ve srovnání se starší generací dnešní vysokoškoláci spíše snadnější obětí cílených PR kampaní, nebo mají díky vztahu k digitálním technologiím sklon ověřovat si zdroje informací?

Musím přiznat, že chování mladé generace během covidu mě nepříjemně překvapilo. Čekal jsem mnohem více odporu proti všem těm nesmyslným zákazům a příkazům. Revoluce mají dělat mladí, ale v podstatě celý boj proti covidismu stojí na nás čtyřicátnících a padesátnících, kteří ještě pamatujeme komunismus. Vysvětluju si to tak, že mladá generace do toho světa, který my považujeme za skutečný, moc nechodí. Jejich životy se odehrávají ve virtuálním světě, který oni zřejmě považují za více skutečný, než ten fyzický. Takže dokud jim covidisté nevypnou internet, mladí si nevšimnou, že je čím dál víc obepíná totalita.

Jsem dosti frustrován z toho, jak dnešní mladá generace opět propadá „svazáckému“ přístupu ke světu. Podívejte se na všechny ty manipulátory.cz, samozvané fact-čekisty a podobnou verbež. Ale asi to bylo vždycky – ve třicátých letech byl každý mladý progresivista u nacistů, v padesátých u komunistů – no a teď mladí progresivisté chodí v rouškách pro vakcíny, bojují za šedesáté pohlaví a bojí se kysličníku uhličitého. Dobrá zpráva je, že covidisté – na rozdíl od fašistů a komunistů – na skutečnou represi neměli v té kritické chvíli koule a teď už to nedoženou.

Nedávno jste upozornil na možnost, že pokles porodnosti v Česku o deset procent by mohl souviset s očkováním. Současně jste ale zmínil, že v některých dosti proočkovaných zemích k tomuto poklesu nedošlo. Uvažoval jste nad možností, že vliv na plodnost by mohly mít jen některé šarže výrobků? Jakékoli zmínky o rozdílech v šaržích vakcín byly v roce 2021 na sociálních sítích okamžitě blokovány, což však ve světle nových skutečností, které vyšly najevo díky Elonu Muskovi a dokumentům Twitteru, nemusí znamenat, že se jednalo o dezinformace. Díky Twitter Files nyní víme, že za dezinformace se sociální sítě rozhodly označovat i pravdivé informace, které by mohly vést ke snížení důvěry v očkování. A nabízí například stránka How Bad is My Batch pro takový výzkum použitelná data?

Tohle je velmi zajímavé, ale dosti technické téma. Nevím o tom tolik, abych to mohl pořádně komentovat, ale několik poznámek přidám. Abychom mohli udělat rozumnou analýzu variability šarží (co se nežádoucích účinků týče), museli bychom alespoň vědět, kolik dávek bylo které šarže vyrobeno. Když jsem se naposledy díval na howbadismybatch, tuhle informaci jsem tam nenašel a pochybuju, že se o ni výrobci podělí. Takže fakt – a to je fakt – že se počty podezření na nežádoucí účinky dramaticky liší mezi šaržemi, může jen zachycovat relativní velikosti těch šarží. Spíše to tak nebude, ale nemám data, abych to mohl tvrdit. Nejde jen o výrobu, ale také o skladování. Dokonce ani nevíme, jestli by přítomnost degradované mRNA ve vakcíně spíše zvyšovala či snižovala pravděpodobnost nežádoucích účinků.

Na druhou stranu vím z mnoha svých průmyslových spoluprací, jak je těžké udržet stabilitu výrobního procesu a jak dlouho trvá, než se výrobní linka „naladí“. Pokud se tedy na mnoha linkách na několika místech na světě začal najednou vyrábět úplně nový produkt, spíš by mě překvapilo, kdyby se podařilo udržet nízkou variabilitu kvality. Ovšem právě proto máme instituce jako je SUKL, které by dle mého názoru měly z každé šarže, která do republiky přijde, udělat náhodný výběr pár desítek nebo stovek vzorků a nechat je v akreditované laboratoři pečlivě přeměřit. Že se tohle neděje nikde na světě, je dle mého názoru obrovské selhání regulačních orgánů. V naší republice jsou desítky laboratoří, které by to uměly. Proč to neděláme?

Ohledně souvislosti s poklesem porodnosti. My zatím ani nevíme, jestli ten pokles porodnosti souvisel s vakcínami nebo ne. Dle mého názoru je to poměrně plausibilní – pokles nastal přibližně 9 měsíců po očkování žen v plodném věku, a to nejen u nás, ale v mnoha evropských zemích. Navíc velké procento žen po očkování hlásilo poruchy menstruace. Člověk nemusí být Einstein, aby si uvědomil, že když něco ovlivňuje menstruační cyklus, bude to asi ovlivňovat i pravděpodobnost početí. Opět by dosti pomohlo, kdyby UZIS, pojišťovny či ministerstvo zveřejnili data o očkovacím statutu matek dětí narozených v roce 2022. Až bude jasnější, jestli tento pokles nějak souvisí s vakcínami, můžeme začít řešit, jak se v tom projevily šarže.

Vaše sdružení SMÍŠ mělo velký problém dostat svá zjištění týkající se rizik a benefitů očkování nebo imunity pro prodělání nemoci do médií hlavního proudu. Kde všude se s vámi odmítli bavit a která média či jednotliví novináři vám naopak prostor dali či se o to alespoň pokusili? A zlepšila se od té doby situace alespoň o trochu?

Takzvaná mainstreamová media předstírají, že neexistujeme. Například seznam.cz dokonce blokuje naši adresu, když to komentáře pod jejich článkem napíšete link na smis-lab.cz, objeví se vám hláška „váš příspěvek obsahuje zakázanou adresu“. Natolik se nás bojí. V České televizi jsem byl poprvé a naposledy v únoru 2021. Celý covidistický mainstream nás oficiálně zcela ignoruje, ovšem velmi pečlivě nás čtou a sledují, což je zábavné. Když se u nás objeví nové téma – jako například když jsem před nedávnem otevřel téma chybějících dětí, pospíší si svazáci s nějakou odpovědí, která typicky sestává z osobních útoků a dehonestace. Nikdy se s námi nepouštějí do faktických debat, a když to náhodou zkusí, ostudně prohrají jako například naposledy kolega Koubský.

Naše texty občas publikuje ECHO24, pravidelně Epoch Times a semtam se něco objeví na Parlamentních listech. Logika covidistů je tedy dokonalá – do mainstreamu nesmíme, takže občas něco napíšeme pro PL, což je důkaz, že jsme dezinformátoři, takže do mainstreamu nesmíme.

Za sebe to mám tak, že když se mě někdo na něco zeptá, tak odpovím. Nepouštím se do kádrování tazatelů. Že se nás neptá Česká televize, Lidovky, Seznam, iDnes… to je jejich problém. Nakonec to dopadne jako ve státech, kde se na CNN dívá pár set tisíc lidí a na Joe Rogan Show pár desítek milionů.

My samozřejmě pravidelně publikujeme v odborných časopisech, jak českých, tak zahraničních. To je na tom právě zábavné – našimi kritiky jsou typicky lidé, kteří sami žádné odborné publikace o Covidu nemají. Od začátku epidemie se snažíme dostat na jedno podium lidi s různým názorem a zahájit skutečnou odbornou debatu. Covidistická fronta se tomu úporně brání – občas mám dojem, že celý ten orwellovský slovník dezinformací, misinformací atd. vymysleli jen proto, aby měli výmluvu, proč se s námi nepotkat v diskusi. Ale lidi nejsou blbí – vidí, kdo se diskuse bojí a kdo ne.

Jak se říká: Vědět více někdy znamená trpět více. Vy, který víte od počátku více než většinová společnost, avšak nedaří se Vám vzburcovat dostatečné množství lidí k odporu proti ignorování medicíny založené na důkazech, pravděpodobně občas zažíváte muka na nejvyšší úrovni. Dá se na ten pocit absurdity zvyknout? A jakou „duševní hygienu“ byste poradil lidem, kteří se snaží v rámci svých možností o osvětu ve svém okolí, avšak stále nevidí výsledky této snahy?

Já se v tomto směru nijak nepřeceňuju. Profesionálně se zabývám metodami správného usuzování z dat, predikcemi a rozhodování na základě dat. Tím se živím a to učím své studenty. No a taky se tím v praxi řídím. Je to vlastně strašně jednoduché – neustále zpřesňujete svoje představy o světě na základě nově přicházejících dat. Je na to asi 300 let starý vzoreček, taková trojčlenka, jmenuje se to Bayesova věta. Přijďte k nám studovat Data Science a naučíme vás to taky.

Svůj odpor proti covidismu neberu jako nějakou svatou válku. Nemám potřebu zachraňovat svět. Dělám tak, aby se mi v noci dobře spalo. Dělám to pro klid své duše a – jak říká Hanka Zelená – vaše duše jsou váš problém.

A pocit absurdity? Vždyť všichni žijeme ve Střední Evropě, jejíž dějiny jsou festivalem absurdity. K celospolečenské ztrátě soudnosti zde dochází téměř každou generaci. Každou generaci se objeví nějaké nové náboženství a začne persekuovat každého, kdo v něj neuvěří. Ve třicátých letech to byl nacismus, v padesátých komunismus. Dnes mladí svazáci propadli covidismu (Stanislav Komárek tomu půvabně říká scientismus-hygienismus) a oteplovacímu náboženství. Z historického hlediska je to vlastně sranda – ta minulá náboženství byla mnohem vražednější. Postavit se na odpor nacistům či komunistům bylo o život. Dneska je to spíš fraška – už tři roky se covidistům veřejně posmívám a ještě ani z práce mě nevyhodili. S takovou tu totalitou nevybudují…

Stran duševní hygieny dle mého názoru pomáhá právě studium dějin, u kterého se člověk významně uklidní, neboť nihil novi sub sole. (nic nového pod sluncem – pozn. red.)

Václav Klaus přirovnává naši dnešní situaci k roku 1951 v Československu a predikuje tedy téměř čtyřicet let nadcházející totality. Nepočítá přitom však se zrychlením přenosu informací díky digitálním technologiím. O kolik je dnešní doba „rychlejší“ než ta analogová a na kolik let by se pak takový odhad podle Vás zkrátil?

Václav Klaus mívá ve svých predikcích obvykle pravdu, ale v tomto směru jsem poněkud větší optimista než on. Na rozdíl od něj si myslím, že to dějinné kyvadlo absurdity právě teď dosahuje svého vrcholu a začne se postupně kývat zpátky směrem k racionalitě. Ono už totiž přestává být kam eskalovat. Všem jsme povinně nasadili nefunkční roušky, napíchali nebezpečné vakcíny, zavřeli je doma, dětem ve školách (když zrovna nejsou zavřené) vyprávíme o padesátém pohlaví, z chlapečků děláme holčičky a naopak, děsíme lidi povídačkama o tom, že se tady všichni upečeme kvůli jakémusi plynu, kterého je v atmosféře sotva půl promile … Kam dál ještě chceme jít? No a když to nejde dál, tak to půjde zpátky. Myslím, že covid byl vlastně dar od pánaboha, který nám umožnil naplno si uvědomit absurditu celého toho cirkusu.

Před covidem se mi dost špatně vysvětlovalo, že to s tím oxidem uhličitým není zas tak jasný. „Shodují se na tom přece vědci“, říkali mi všichni s povytaženým obočím. Dneska jim říkám „jo, na tom že mRNA vakcíny jsou safe & effective se ale vědci taky shodují, že?“ A najednou se mnohem víc lidí začíná ptát, přemýšlet a pochybovat.

Takže pevně doufám, že nás čeká pozvolný návrat k racionalitě. Nemyslím si, že by to souviselo s digitálními technologiemi. Spíš je to tím, že si progresivisté (naštěstí pro nás) vybrali dost blbou kauzu, kolem které chtěli tu novou totalitu vybudovat. Covid se nakonec ukázal podobně nebezpečný jako chřipka a lidi zas nejsou tak blbí, aby si kvůli chřipce nechali vnutit totalitu.

Takže buďte zdraví a veselí a nebojte se. Dalších čtyřicet let totality dle mého názoru není pravděpodobných. Samozřejmě ale dost pomůže, když se víc lidí přestane bát a začne za svobodu a pravdu bojovat taky. Nemůžete to všechno nechat na takových starcích jako je Václav Klaus a já.

Tomáš Fürst, učitel matematiky na Univerzitě Palackého v Olomouci, se věnuje Data Science, strojovému učení, matematickému modelování či průmyslové matematice. Je spoluzakladatelem Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků, pravidelně přispívá na blogu týdeníku Echo24 a dlouhodobě pranýřuje činnost různých akademických mafií na stránkách dŽurnálu.