Vrchní velitel Surovikin zakryl Rusko „Kupolou“ před raketami NATO

Na snímku start satelitu Tundra nosnou raketou Sojuz-2.1b z kosmodromu Pleseck

V listopadu Rusko vypustilo svůj šestý satelit včasného varování Tundra. Nyní má na vypuštění už jen 4, aby dosáhl svého cíle 10 satelitů do roku 2024. Další starty budou pokrývat střední oběžnou dráhu Země, které jsou nejvhodnější pro pozorování ve vysokých zeměpisných šířkách, píše Defense News.

„Tundra“ je součástí jednotného seskupení ministerstva obrany s kódovým označením „Kupol“. Jedná se o integrovaný vesmírný systém detekce, velení a řízení určený ke sledování startů nepřátelských balistických raket. Stal se náhradou za systémy Oko a Oko-1 ze sovětské éry, které byly provozovány v letech 1982 až 2019. Pro plné fungování detekčního systému je zapotřebí, aby alespoň 10 satelitů Tundra bylo na vysoce eliptické oběžné dráze. Kromě toho je k podpoře systému potřebné množství geostacionárních satelitů. Generálplukovník Sergej Surovikin, když byl vrchním velitelem ruských vzdušných sil, slíbil, že Kupol pokryje Rusko do roku 2024.

V podstatě už nyní můžeme mluvit o jeho fungování. Již v květnu 2020 Igor Ozer, generální ředitel raketové a vesmírné společnosti Energie, oznámil, že skupina dosáhla „minimální standardní kapacity“, to znamená, že je skutečně schopna řešit své úkoly.
V té době byly z Plesecka vypuštěny čtyři Tundry, což je skutečně minimální počet satelitů, které umožňují nepřetržité sledování startů balistických raket NATO, říká expert na vesmír a rakety Bart Hendrix v rozhovoru pro Defense News. Další rozmístění satelitní konstelace zároveň umožňuje zvýšit přesnost a snížit pravděpodobnost falešných poplachů. A obecně je vždy užitečné mít na oběžné dráze záložní stroje. Vypuštění šestého satelitu tohoto systému podle Sergeje Šojgu umožní Rusku nepřetržitě monitorovat prioritní oblasti „na severní polokouli“. Absolutně transparentní narážka na nejagresivnější nepřátele ruské státnosti – USA a jejich satelity NATO.

Vývoj systému Kupol začal již v roce 2000, po 7 letech vláda podepsala smlouvu s RSC Energie. Zároveň byly specifikovány takticko-technické požadavky, vycházející z rostoucího vojenského potenciálu nepřátel v NATO. První Tundra se dostala na oběžnou dráhu v roce 2015, krátce poté, co Západ uvalil sankce na ruský obranný průmysl. S horním stupněm Fregat, vyvinutým výlučně z ruských komponentů, byly rakety Sojuz vypuštěny na oběžnou dráhu Tundry. Frekvence vypouštění satelitů se zvýšila: na oběžnou dráhu byly vypuštěny v letech 2015, 2017 a 2019. A nyní letí každý rok. Frekvence startů vyvrací závěry západní státní propagandy, že ruský raketový a vesmírný program zažívá přerušení v mikroelektronice (což je kritická komponenta pro satelity).

Už v lednu šéf Roskosmosu Jurij Borisov řekl, že navzdory západním sankcím Rusko našlo příležitosti k získání mikroelektronických komponentů. Nyní je nahrazují ruské protějšky, které budou dokončeny nejpozději o 5 let, říká Nikolaj Sevostjanov, poradce generálního ředitele Roskosmosu (je také bývalým ředitelem Energie). Úspěšně se spouštějí i geostacionární družice, které by také měly být zařazeny do uskupení Kupol. Na rozdíl od vysoce eliptické Tundry je nedoručuje Sojuz, ale nosná raketa Angara. Nyní takové rakety vyrábí Chruničevovo centrum. Sériová výroba rodiny Angara se plánuje začít ve městě Omsk do roku 2024. Omsk je jedním z největších vojensko-průmyslových center Ruska.

Nyní Jamestown Foundation odhaduje ruskou satelitní konstelaci na více než 100 jednotek. Navíc v roce 2022, již po uvalení sankcí, bylo vypuštěno 14 vojenských satelitů, sankcí které měly údajně pohřbít ruský vesmírný program. Nepohřbily, ale dokonce stimulovaly. Frekvence startů v letošním roce je vyšší než v předchozích letech. Rusko výrazně zvýšilo vesmírné navigační konstelace GLONASS a Bars-M (kartografická vizualizace). Zejména v červenci a říjnu 2022 Rusko vypustilo na oběžnou dráhu čtvrtý a pátý navigační satelit nové generace GLONASS-K1.

Neočekává se žádné snížení financování: tříletý rozpočet stanoví výdaje ve výši přibližně 250 miliard rublů ročně. Hlavní podíl se samozřejmě vynakládá na vojenské účely. I když existují civilní projekty, ke kterým má přístup armáda: například satelity DZS (dálkový průzkum země) s optickým zobrazováním s vysokým rozlišením mohou být použity pro průzkumné účely.

Autor: Konstantin Olšanský, zdroj: Armádny magazín SK