Stanislav Blochin

24. února 2023

Rusko šikovným rozhodnutím ochránilo své ohromné bohatství před loupeží americkými úřady. Je to názor odborníka na finance a bývalého poradce CIA Jamese Rickardse.

Po začátku ukrajinské krize byly zavedeny jedny z nejostřejších hospodářských sankcí proti Rusku. Ovšem tolik propagovaná omezení nedosáhla požadovaný účinek. Rickards je hodnotil jako selhání. Ruské federaci se povedlo vytáhnout z amerického vlivu velká aktiva. Píše o tom vydání Daily Reckoving. Toto je z něho převedený text:

Tyto sankce měly na Rusko jen nevýznamný vliv, což ještě před začátkem konfliktu Rickards předpovídal. Poznamenal, že západní sankce nedosáhly svůj cíl ani v roce 2014, kdy je USA a jejich spojenci zavedli jako odpověď na návrat Krymu Ruské federaci. K tomu ještě v odpovědi na sankce přijala Moskva určitá opatření, která jí umožnila připravit se na rok 2022. Ještě před začátkem ukrajinského konfliktu provedlo Rusko manévr,  jímž zachránilo ohromné bohatství před možným zabavením americkými úřady.

Rusko již převedlo přes 20 % svých rezerv na zlaté slitky deponované v Moskvě.

Rickards sděluje, že hodnota předmětných zlatých slitků je odhadem 140 miliard USD. Je to gigantická suma, na kterou USA i při největší snaze nemohou dosáhnout. Drahý kov je fyzickým aktivem, nelze jej zmrazit a tím spíše zabavit, je deponováno na území Ruska. Má ještě další přednost před americkým dolarem a dalšími západními cennými papíry – není jej možno sledovat.

Takto Rusko nejenže před západními sankcemi zachránilo obrovské prostředky, ale získalo i univerzální platební nástroj, který stojí mimo geopolitické otřesy.

Již dříve hovořila PolitRossija o tajemství zlatých rezerv Ruska, které zavedlo západní země do slepé uličky.

Převzato z Politros.com

***

Spojeným státům je navržena alternativa: Nechat na pokoji Ukrajinu a soustředit s na Tchaj-wan

Olga Lebeděva

27. února 2023

Vivek Ramaswamy oficiálně zaregistrovaný kandidát na prezidenta USA za Republikánskou stranu, se domnívá, že v trvajícím konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou si Peking „hraje“ s USA, a doufá, že se válka potáhne co nejdéle. Přirovnává konflikt na Ukrajině k válce ve Vietnamu a vyzývá Washington, aby se raději místo na Ukrajinu soustředil na Čínu. Tvrdí, že Čína využívá protahující se válečné akce k oslabení válečného potenciálu Washingtonu před blížícím se konfliktem kvůli Tchaj-wanu.

Politik píše, co je prioritou: Soustředit se na Čínu. Čína chce, aby se válka na Ukrajině vlekla co nejdéle, aby se vyčerpal vojenský potenciál Západu před vtržením na Tchaj-wan. Prý si myslíme, že „vypadáme“ silněji, když pomáháme Ukrajině, ale ve skutečnosti jsme ve srovnání s Čínou slabší.

Spojené státy oficiálně hovoří o tom, že jsou stoupenci „jedné Číny“, ale ve skutečnosti se snaží rozdělit Peking a ostrov, který je od roku 1949 samosprávný, ale oficiálně nikdy nedeklaroval nezávislost na ČLR. Přitom Washington viní Peking z „rozdmychávání napětí kolem Tchaj-wanu“, pravidelně mu dodává zbraně a pravidelně nechává plout své válečné lodě do Tchajwanského průlivu.

Peking nejednou obvinil Washington z destabilizace situace v regionu, ze zasahování do vnitřních záležitostí Číny a z rozdmychávání separatistických nálad na ostrově.

Před několika dny Čína sdělila tři velmi důležité a hlasité informace:

• Vysvětlila, proč považuje USA za svého druhu rakovinový nádor a vyčíslila všechny jejich činy na podporu svého postavení světového hegemona;
• podrobně objasnila principy, podle kterých má Peking za to, že by se měly nadále budovat mezinárodní vztahy;
• předložila vlastní mírový plán složený ze dvanácti bodů k urovnání ukrajinského konfliktu.

Znamená to, že Čína vystoupila s ostrou, dokumenty podloženou a pádnou kritikou válečných činů, za které nesou odpovědnost už celá desetiletí Spojené státy.

Spojené státy se pokusily agresívními zvyklostmi a zde popsaným neočekávaným způsobem zastrašit Peking.

Převzato z Pravda.ru

***

Neutuchající odpor vůči americké agresi proti Kubě, Venezuele a Nikaragui

Nil Nikandrov

28. února 2023

Podle materiálů kolumbijské kontrarozvědky

Situace levicových sil v zemích Západní polokoule se zkomplikovala po smrti faktického vůdce jihoamerického odporu Huga Cháveze v roce 2013. Hugo Chávez byl zavražděn na objednávku Bushe jr. zpravodajskými službami, CIA a Mossadem. Po příchodu pravicových sil do vlád v Brazílii, Mexiku, Ekvádoru, Argentině, Peru a v dalších zemích zapojil Washington okamžitě jejich nová vedení do boje se socialisty, komunisty a populisty v Havaně, Caracasu a Managui.

USA pronásledují své oponenty na jih od Rio Grande s maniakální náruživostí. Monroeova doktrína se nikam nepoděla, je základem zahraniční politiky USA. Brání se především „vměšování“ Číny a Ruska do věcí Jižní Ameriky, hlavních geostrategických soupeřů. Jižní Amerika „patří jen Američanům“.

Veškerá tíže útoků Washingtonu doléhá na partnery Pekingu a Moskvy – Kubu, Venezuelu a Nikaraguu. Ony hájí své zákonné právo na svobodu a nezávislost.

O rozsahu podvratné činnosti USA svědčí série odhalujících publikací v kolumbijském časopise Revista Raya. Jeho pracovníci dokázali získat tajné materiály kolumbijské kontrarozvědky o metodách práce v tomto směru.

Kubánský fascikl s krycím názvem Charlie obsahuje tisíc operativně významných materiálů se zprávami o sledování politiků, diplomatů a dalších osob z Kuby v Kolumbii. Tak se získával obraz života, cest a kontaktů kubánských představitelů ve vztahu k možné špionáži a destabilizaci.

Soudě podle spisu trvalého sledování Kubánců se nepřetržitě kontrolovala korespondence kubánského velvyslance, jeho ženy, pracovníků letecké společnosti Cubana de Aviación a novinářů z Prensa Latina. Žádný důkaz o kubánské špionáži v Kolumbii se nenašel. Pouze jeden diplomat byl vyhoštěn kvůli svému projevu na Národní univerzitě v Bogotě, kde prý porušil Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích, v němž prý „pomlouvačně hodnotil činnost mise USA v Kolumbii“. Pracovníkům CIA se během operace Charlie povedlo vpašovat do notebooku významného partyzánského vůdce Národní osvobozenecké armády (ELN) jakési důkazy o „účasti“ vlády Kuby na masových sociálních protestech v Bogotě a v dalších městech.

To jsou postupy, kterými Američané nutí Kubu, aby se vzdala. Kuba je symbolem úspěšné rezistence proti Spojeným státům. Důkazem jsou výsledky hlasování o rezolucích VS OSN, vyzývající zrušit americkou blokádu Kuby. Zásluhou kubánského odporu věří miliony lidí, že si americké impérium zlomí vaz.

Nyní venezuelští a nikaragujští spojenci Kuby procházejí těžkou zkouškou. Anglosasové na ně útočí ze všech stran. Území, které by chtěli kolonizovat, mají vybaveno železobetonovými pevnostmi. Jsou to americká velvyslanectví. Takové opevněné budovy Američané používali ve válkách pro vybíjení Indiánů. Prezident Nicolás Maduro dráždí americké emisary vírou v konečné vítězství bolívarské revoluce. V budoucnu se chce vrátit ke své dělnické profesi, práci řidiče autobusu MHD.

Nyní působí oddělení amerického velvyslanectví Venezuely v Kolumbii. V Bogotě toto dočasné usídlení zajistilo podporu „dočasnému“ prezidentovi Guaidóovi. Spolu s jeho neúspěchem při svržení Madury přišel pro Washington celkový neúspěch ohledně Venezuely. V březnu 2022 navštívili Caracas velvyslanec pro Venezuelu Storey a další americký činitel Gonzales, aby sondovali přístup Venezuely k dodávkám ropy do USA, pokud budou uvaleny sankce na dodávky energií z Ruska. Jako „mrkvičku“ navrhli dočasné oslabení sankcí proti Venezuele. Maduro trval na bezvýhradném odvolání všech sankcí a na návratu plné kontroly nad státní společností PDVSA.

Sorey opět navštívil Caracas spolu se zvláštním vyslancem amerického prezidenta ve věci rukojmí, aby se domluvil na propuštění skupiny zadržovaných Američanů, mezi nimi správců ropné společnosti Citgo. Pro zástupce USA je ponižující ocitnout se v roli prosebníků.

Operativní činnost Američanů na nikaragujském zastupitelství v Kolumbii byla ukončena v únoru 2022 po prohlášení Daniela Ortegy o tom, že Kolumbie je „drogový stát“ a systematicky vraždí obránce lidských práv a sociální aktivisty. Počet obětí dosáhl několik tisíc. Ostrá reakce Ortegy byla jeho rovnocennou odpovědí na výpady kolumbijských oficiálních osobností ohledně porušování lidských práv „nezákonným režimem“. Mezi Bogotou a Managuou byly přerušeny diplomatické styky. Nikaragujci z Kolumbie odešli. Nevládní organizace a autority z tvůrčí inteligence, médií a škol chtěly vyvolat protesty podobné takovým, jaké byly v Nikaragui před několika lety, které měly stovky obětí a policie a vojsko  nepokoje s námahou potlačily.

Daniel Ortega preventivně udeřil a zamíchal kartami CIA a spiklenců zapojených do podstaty operace. Odvolal schválení diplomatického zástupce (agrément) Huga Rodriguéze, jmenovaného Kongresem na velvyslanecký úřad. Výřečný Rodriguez tak přesně popsal svůj budoucí boj za „demokratizaci“ Nikaraguy, že se Ortega sám sebe zeptal, když to přečetl: K čemu by mi takový velvyslanec byl? Poté se rozhodl vyhostit velvyslankyni EU Muscheidtovou, které bylo jejími nadřízenými nařízeno žádat osvobození politických vězňů a okamžité demokratické změny. A následně byly přerušeny diplomatické vztahy s Nizozemskem kvůli „intervencionistické politice“. Vyvrcholením bylo vyhoštění dvou set opozičníků ze země a konfiskování jejich majetku.

V Jižní Americe se blíží proudy změn bez amerického diktátu.

Převzato z Fondsk.ru

Překlad: Zajoch, zdroj: Outsidermedia