Potřebujeme slovo dezinformace?

Svět se pomátl. Alespoň tak to vypadá. Bible uvádí příběh o stavbě babylonské věže. Bůh si ji nepřál. Aby stavbu zastavil, vytvořil lidem množství jazyků, takže se lidé nedokázali mezi sebou domluvit a nemohli pokračovat v práci. Tuto překážku lidé překonali a dnes máme jazykové školy, tlumočníky a elektronické překladače, což dorozumívání zjednodušuje. Z nepochopitelných důvodů však vznikají novotvary, které jednoznačnost významu slov narušují. Tím komplikuji dorozumívání. Příkladem jsou slova dezinformace, dezinformátor, dezinformování.

Když sledujeme, jak jsou často používána, musí nás napadnout proč, proč a ještě jednou proč? Po zpochybnění opodstatnění slova dezinformace, čeká čtenáře na konci statě překvapení. Obrat o 180°.

O významu předpony DE v cizích slovech.

Montáž – demontáž, infekce – dezinfekce, iluze – deziluze, kontaminace – dekontaminace, mobilizace – demobilizace, orientace – dezorientace, centralizace – decentralizace … atd. Takových párů slov je několik desítek. Co nám vyjadřují? Stav a jeho opak. Systém je stabilizovaný, nebo je systém destabilizovaný. Ve válce máme stav armády v ofenzivě, nebo v defenzivě. Hodně párů vyjadřuje činnost a opak této činnosti. Industrializujeme region, nebo ho naopak deindustrializujeme. Mužská populace byla zmobilizována, nebo vojáci byli demobilizováni. Etatizace a deetatizace podniku. K tomu je možné přiřadit pojmenování subjektu činnosti, nebo přístroje, které přetváří stav věci ve svůj opak. V českém jazyce se vyskytují vzácně, například dekodér, který ruší kódování, dekontaminátor, který odstraňuje kontaminaci, blokátor a deblokátor, defibrilátor proti fibrilaci srdce, deformátor jako protiklad toho co formuje, dehydrátor jako opak toho co hydratuje, denacifikátor jako ten, který likviduje nacismus. Dnes je často používané dehonestující slovo dezinformátor.

Chybí nám slovo na pojmenování nového jevu?

Většinou se slovo dezinformace chápe ve významu opaku pravdy. Webové stránky ministerstva vnitra definují pojem takto:

Pojem dezinformace znamená šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají.

Zdroj: MV ČR

Opomeneme míchání předmětu s činností v definici a přeložíme ji tak, že dezinformace je chápána ve smyslu nepravdy, dezinformování je chápáno ve významu šíření nepravdy a dezinformátor je člověk, který šíří nepravdu. Teď nastupuje otázka z úvodu – proč? Má význam zavádět nový pojem, když český jazyk má takovýto pojem k dispozici a je všem známý a každý ví, jak ho správně užívat v textu i vústním projevu?

Nepravda je opak pravdy. Pravda je definována jako shoda názoru se skutečností. Synonymem nepravdy je lež, také omyl, pomluva, blud, fantasmagorie. Činnost šíření nepravdivých názorů je nazývána lhaní, nebo uvádění v omyl, také idealizování, vidění světa v růžových brýlích. Subjekt této činnosti je nazýván lhář, nebo pomýlený člověk. Dehonestujícím způsobem blázen, nebo magor. Eufemisticky fantasta, idealista, podivín.

Proč – podruhé

Pokud potřebujeme vyjádřit účel uvádění někoho v omyl podsouváním mu lži, má čeština výrazy podvod a poplašná zpráva. U slova podvod spočívá motivace podvodníka ve snaze získat neoprávněné výhody, které mohou být ve formě peněz, majetku, nebo postavení.

U slova poplašná zpráva je hlavním motivem docílit poškození druhého. Známý příklad poplašné zprávy je vyvolání runu na banku. Současné komunikační prostředky umožňují rychle rozšířit falešnou zprávu o tom, že banka nebude mít peníze na vyplácení hotovosti. To vzbudí paniku a nekonečné fronty před dveřmi banky. I když bude mít banka dost peněz, nebude jich tolik, aby vyplatila vklady všem lidem, kteří původně neměli v úmyslu si peníze z banky vybrat. Jejich původním úmyslem bylo vložit peníze do banky se svolením půjčovat je věřitelům.

Poplašná zpráva souvisí i s telefonováním na policii, do hotelu, nebo hypermarketu, kdy šiřitel oznámí: „Máte tam bombu!“. Uvedená nepravdivá informace způsobuje podniku i státu dodatečné a neplánované náklady. Poplašná zpráva naplňuje šiřitele uspokojením z provedené msty. Pro mládež je to zábava a pocit falešné moci, když vidí, jak se jim podařilo uvést záchranné složky do pohybu. Zvlášť nebezpečné je vyhlásit poplašnou zprávu typu „hoří“, „bomba“ v uzavřené místnosti s velkým počtem lidí, např. v divadle, na koncertě, nebo diskotéce, apod. Vznikne zmatek. Dochází ke zraněním i smrti více lidí, kteří se ušlapali v panické snaze utéct před smrtí. Prchající dav neví, co se děje, neovládá vlastní pohyb a část lidí je v tom zmatku ušlapáno. V souvislosti s uvedeným, se těžko hledá něco poplašného na výroku: „Letadla F – 35 jsou útočná letadla…“ (viz postavení Ladislav Vrábla před soud za tento výrok).

Propagace, propaganda, propagování jsou slova, která vyjadřují rozšiřování informací více či méně pravdivých. Pokud propagování je úctyhodná a dobře placená činnost, pak propaganda dostala nádech něčeho zlověstného. Přitom nejde o nic jiného, než o zveřejňování stanoviska skupiny lidí k určitým věcem a činnostem. Cílem propagace je udržet nebo měnit postoje lidí ke konkrétním věcem, např. výrobkům, ale také společenským poměrům ovlivněním jejich názorů. Ta správná, „naše“ skupina propaguje naše cíle, ta druhá „cizí“, nepřátelská skupina vede propagandu proti našim zájmům. „MY propagujeme. VY děláte propagandu“. „Naše propagace je v souladu s demokracii a svobodou, tudíž v pořádku, ale vaše propaganda ohrožuje demokracii a svobodu.“ Dezinformování není nic jiného, než vnášení názoru (souboru informací) do vědomí jiných lidí. A to takového souboru informací, který více, nebo méně odpovídá skutečnosti, tj. jak pravdě, tak i částečné pravdě, ale také omylu a úmyslné lži. Účelem dezinformování, propagace, propagandy je skrze názory velké části lidí udržet stávající poměry, nebo je účelem dezinformace i propagandy tento stav změnit.

Demagogie, dogmata a populismus jsou další slova, která souvisí s pravdivým a nepravdivým popisováním skutečnosti a současně i sdělováním informací druhým lidem, například v politice, ve vzdělávání, v práci novinářů, částečně i expertů a odborných znalců.

Doslovný význam dezinformování je neinformování, utajování informace. Web ministerstva dává důraz na nepravdivost informace. Ale pro tuto činnost máme spolehlivé slovo lhaní, uvádění v omyl. Komu by nestačilo, máme ještě pojem manipulace vědomím, ideologická indoktrinace, vojenský termín psychologická operace, mediální masáž a další. Proč je pro sdělování názorů potřebné vymýšlet nový pojem dezinformování?

Proč – potřetí

Je zavádění novotvaru, dnes už můžeme dokonce říci zažití novotvaru „dezinformace“ ve slovníku lidí přechodná záležitost, nebo trvalý stav? Je používání slov dezinformace, dezinformátor, dezinformování součástí vývoje jazyka, nebo je to pouze projev vlivu komunikace s cizinci, čtení cizojazyčné literatury? Nebo je to hloupost, ješitnost a touha vypadat v očích jiných lidí vzdělaně, jak se dnes říka „In“ a „Cool“?

Vytratí se původní jazyk a vznikne v české kotlině jiný jazyk na způsob afrikánštiny, která je směsí jazyků nizozemských osadníků, angličtiny, němčiny, francouzštiny, portugalštiny, okolních afrických jazyků (zejména kojsanských), ale i jazyků přistěhovalců z dalších tehdejších nizozemských kolonií v Indonésii a Malajsii? V našem případě to bude směs češtiny, angličtiny a zkratek z různých oborů lidské činnosti. Zejména profese v informačních technologiích jsou v tom velmi plodné. Dnes streamujeme, uplodujeme, hejtujeme, badžetujeme, skrýnujeme, lajkujeme atd.

Je závádění slov dezinformace, dezinformátor přirozený, nechtěný a nezamýšlený důsledek moderní doby, nebo je to něčí záměr vytvořený uměle, od kterého se očekává, že pomůže potlačovat jiné názory než ty vládou povolené? Co však můžeme říct s určitostí. Jsou to slova navíc, nepotřebná pro dorozumívání mezi lidmi. Jsou to slova, která narušují pravidlo, že řada slov s předponou „de“ má pouhý význam opaku téhož slova bez předpony „de“.

Slib z úvodu místo závěru

Ukázali jsme si na to, že český jazyk disponuje dostatečným počtem slov, která zahrnují pravdivost šířených informací. Z tohoto pohledu není nutno zavádět novotvar. A pokud ano, pak je potřebné dávat pozor, aby tento novotvar nevnášel zmatek do chápání předpony „DE“ v cizích slovech. V řadě slov předpona „DE“ vyjadřuje opak původního slova. Vytvořit slovo s příponou „DE“ a dát mu jiný význam, než je opak původního slova informace, narušuje zažité pravidlo.

V rámci kritického myšlení se v příštím článku podíváme, zda-li by se přece jenom nenašla oblast, v které by slova dezinformace, dezinformování našla své místo.

Autor:  Dušan Mišík , zdroj: Outsidermedia