Oběti ve jménu Ameriky: Kolik a koho víc stál rozvod Ruska a Evropy

Téma odstřelení Severních proudů von der Leyenová ve veřejné rovině nevznášela. Evropská byrokracie dobře ví, kdo odstřelil plynovody a je jasné, že verze o nepolapitelných nevládních ukrajinských diverzantech je vytvořena jen proto, aby odvrátila pozornost od nedosažitelných amerických potápěčů. Formát vztahů mezi USA a Evropskou unií však nepředpokládá ostrou kritiku kroků Washingtonu.

Pro USA je Evropská unie satelitem, nikoli spojencem. Spojenecké vztahy předpokládají, že jejich účastníci jsou subjekty, které dobrovolně a racionálně spolupracují, ale nepředávají svému partnerovi část suverenity, i když berou v úvahu jeho zájmy ve své politice. USA, na rozdíl od Ruska a Číny, nejsou v zásadě schopny jít do spojeneckých vztahů. Pro Washington jsou všichni jeho partneři satelity-objekty, které jsou povinny obětovat své zájmy ve jménu Ameriky. Obětí přinesla za uplynulý rok Evropská unie dost a každá z nich ji stála úctyhodnou částku.

Energie a obchod

Hlavní oběť (zřeknutí se ruských energetických nosičů) nebyla přinesena zcela dobrovolně, ale von der Leyenová poděkovala Bidenovi zcela upřímně. Na kolik přijde výměna ruské ropy a ropných produktů, zatím není zcela jasné, ale zřeknutí se plynu už spočítali novináři agentury Reuters.

Výdaje Evropské unie na boj s energetickou krizí se blíží 697 miliardám eur (včetně Británie – 800 miliard eur). Většina prostředků je zaměřena na dotování maloobchodních cen pohonných hmot a elektřiny. Ke ztrátám v Evropě je kromě 697 miliard eur vynaložených na dotování energií třeba přičíst zmrazená ruská aktiva fyzických a právnických osob, odhadovaná před rokem na 300 miliard dolarů. Předpokládejme, že z nich, vzhledem k úzkým Rusko-evropským vazbám, činí podíl EU 150 miliard dolarů. Evropské ztráty se pak vyšplhají na 847 miliard EUR.

Přímé ztráty Ruska ze sankcí od počátku SVO v peněžním ekvivalentu zatím nikdo nevyčíslil, ale jsou zde následující čísla. Zmrazeno je 36,4 miliardy dolarů nalezených zlatých rezerv RF z celkových 258 miliard dolarů rezerv Centrální banky, které měly být zmrazeny, plus 72,7 miliardy dolarů aktiv fyzických a právnických osob z RF v EU a 78 miliard dolarů aktiv soukromých makléřů v Euroclear a Clearstream.

Navíc 20,56 miliardy dolarů z evropských restrikcí ztratili ruští nesurovinoví a neenergetičtí vývozci. Spočítat ztráty pro surovinová a energetická odvětví na konci roku 2022 je obtížné: řada průmyslových odvětví nemá ztráty, protože při poklesu fyzické produkce/vývozu v peněžním vyjádření se podařilo vydělat více. Nejvýraznějšími příklady jsou plyn a hnojiva.

Odhadované ztráty Ruska jsou tedy 207 miliard dolarů oproti 847 miliardám eur ztrát Evropské unie. Jak je vidět, poměr 4 ku 1 rozhodně není ve prospěch Evropské unie. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že tato matematika má velmi relativní charakter. Ztráty stran budou nadále narůstat i v letošním roce, ale mnohem menším tempem než v minulosti.

Za prvé, v EU se sníží objem dotací vyčleňovaných obyvatelstvu a podnikům, prostě na ně nejsou peníze. Rusko se ale zároveň přizpůsobuje cenovým stropům a embargu přebudováním svého obchodu. Například ve srovnání s obdobím před 24. únorem Indie zvýšila dovoz ruské ropy 16x a obrat obou zemí v neúplném fiskálním roce dosáhl rekordních 39,8 miliardy dolarů.

Za druhé, obchod s ropou a ropnými produkty mezi EU a Ruskem bude pokračovat, ale zmizí ve stínu. Ruskou ropu vozí nejméně 200 tankerů “stínové” flotily. Navíc afričtí sousedé Evropské unie nakupují benzín a naftu z Ruska a prodávají ji Evropě ředěním jiným palivem. Maroko tak v lednu nakoupilo třikrát více ruské nafty než za celý loňský rok. Tunisko v roce 2021 téměř nenakupovalo ruské ropné produkty, ale v lednu 2023 zvýšilo nákupy na 2,8 milionu barelů. Podobné je to s Egyptem, Libyí a Alžírskem.

Výsledek prvního roku sankcí nedávno shrnul Eurostat. Podíl Ruska na evropském dovozu uhlí klesl na konci roku 2022 (ve srovnání s rokem 2021) ze 45% na 22%, plynu z 36% na 21%, hnojiv z 29% na 22%, litiny a oceli z 16% na 10%. Navíc podíl Ruska v obilovinách klesl na evropském trhu z 20% na 6%. Celkově podíl Ruska na dovozu do EU klesl na 4,3% z 9,5% mezi únorem a prosincem 2022. Ve stejném období klesl podíl Ruska na exportu EU ze 4% na 2%.

Ale toto snížení bylo dáno u Evropy cenou přeplatku a u Ruska na úkor ušlého zisku. Rusko ale objem zisk postupně obnoví, zatímco EU bude dál přeplácet. Přeplatek je ale jen malý problém Evropské unie: drahé energie už mění strukturu evropské ekonomiky.

Průmysl a investice

Jedním z restriktivních opatření, které Evropská unie proti Rusku zavedla, byl zákaz investic. Problém spočívá ale v tom, že na investice, které Rusko jako stát potřebovalo, se podnikatelé neodvážili ani před sankcemi.

Rusko například potřebovalo polovodiče: Rusku v roce 2009 umožnili koupit zařízení ze zavřené drážďanské továrny AMD, a když byla továrna Angström-t spuštěna v roce 2016, okamžitě se ocitla pod americkými sankcemi. Rusko potřebovalo digitální jednotky programového řízení pro soustruhy, ale žádný ze zahraničních výrobců, včetně japonsko-německého DMG-Mori, který měl továrnu v Uljanovsku, by je v Rusku nikdy nevyráběl. Rusko potřebuje automobilové komponenty (nápravy, převodovky, motory, systémy ABS a EBS), z nichž část západních automobilových gigantů nebyla proti vyrábění v Rusku, ale pouze v rámci speciálních investičních dohod, poskytujících zvláštní výhody od státu. Nyní však nejsou ani žádné automobilové komponenty ani automobiloví giganti z nepřátelských zemí.

Celkově platí, že Západ není dobrodinec investic a kritické technologie se vždy musí zvládnout samostatně. EU svými sankcemi, nesporně, ochromila řadu průmyslových odvětví (zejména automobilový průmysl a výrobu obráběcích strojů), ale nezničila je, ale uvolnila místo na trhu ruským společnostem.

Paradoxně ale USA vytvořily takové podmínky, kdy se investice v EU stávají často nesmyslnými. A udělaly to tak, že omezení vzít zpátky už nebude možné.

Hlavním problémem EU se staly drahé energie, tedy plyn, ropa, elektřina, což činí řadu odvětví ekonomiky (výroba hnojiv a chemických výrobků, skla, cementu, černých a barevných kovů a dokonce i skleníkové zeleniny) nekonkurenceschopnými. Evropské energeticky náročné výroby se budou přesouvat do USA a Číny, tam se budou stahovat i automobilky. USA budou lákat dotacemi v rámci svého zákona o snižování inflace a Čína láká na svůj obrovský domácí trh.

VW proto varoval Berlín, že by mohl část svých kapacit stáhnout z Evropské unie, a již zrušil výstavbu jedné ze šesti továren na výrobu baterií, čímž dal přednost podobnému projektu v USA. Americká Tesla se již loni na podzim rozhodla zastavit výstavbu továrny na baterie v EU, protože Washington jí nabídl více peněz.

V boji proti USA, které mají levný plyn s nekonečnými penězi, a ČLR se svými nespočetnými miliony spotřebitelů, ztratili Evropané hlavní konkurenční výhody v podobě cenově dostupných energetických zdrojů z Evropy. Spojené státy tím, že zatáhly EU do sankční války s Ruskem a odstřelily Severní proudy, vynulovaly evropskou investiční přitažlivost. Ale ani to není konec.

Před námi jsou protičínské sankce

Američané jsou proslulí svým precedentním myšlením a to, co udělali s rusko-evropskými vztahy, udělají i s čínsko-evropskými. Červená sankční linie USA pro jejich evropské satelity už byla nastíněna: jde o dodávky čínských zbraní Rusku. A bez ohledu na to, zda budou dodány, nebo se tyto dodávky vymyslí, USA donutí Evropu přerušit ekonomické vazby s Čínou, stejně jako se to stalo i s Ruskem.

Sankce povedou ke ztrátě přístupu evropských firem na čínský trh a ponechají je tváří v tvář s americkým kapitálem, který ztrácí celý svět, ale dokáže si udržet slušnou sféru vlivu.

V letech 2013-2016 vyjednávaly USA a EU o vytvoření transatlantického obchodního a investičního partnerství, velké zóny volného obchodu mezi Severní Amerikou a Evropou. Jednání ale ztroskotala, protože v Berlíně a Paříži se rozhodli, že USA vytvořením zóny volného obchodu vyhrají a postupně “rozdrtí” evropský byznys. Nyní se USA snaží dosáhnout toho samého, ale jinými prostředky: oslabily Evropskou unii sankční válkou a odstřelením plynovodů, a postupně “odmastí” Evropu svým zákonem proti inflaci, který odplavuje průmysl z Evropy.

A protože USA nemají spojence a Evropská unie subjektivitu, pak toto přátelství sadisty s masochistou přivede Evropu k mnoha ponížením a ztrátám, na jejichž pozadí se protiruské sankce budou zdát docela mírným poplatkem za vstupenku do dospělého a samostatného života.

Autor: Ivan Lizan, zdroj: https://ukraina.ru/20230313/1044296804.html, pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová