Nechť je slyšena i druhá strana!

Následující příspěvek, který jsem ve čtvrtek večer zveřejnila na FB a  během několika hodin vyvolal desítky sdílení a komentářů, dnes odpoledne zmizel, aniž bych byla informována o důvodu cenzury. Jedná se o mou třetí glosu k soudnímu jednání v kauze “Dr. Skála a spol.” Předchozí příspěvky k tématu zatím na mém facebookovém profilu zůstávají. Chronologický záznam z procesu, který pokládám za proces politický, připravuji a zveřejním pro čtenáře NR v nejbližší době. Zatím tedy jen ona zcenzurovaná “ochutnávka.”

NECHŤ JE SLYŠENA I DRUHÁ STRANA! je jedna ze zásad římského práva.

V soudním procesu proti účastníkům rozhlasové debaty o katyňském masakru však na většinu důkazů svědčících ve prospěch obžalovaných soud nebral zřetel. Například úryvek z knihy Dr. Rostislava Kocourka „Svět žaluje v Norimberku“ (vydané r. 1946) jsem si musela vyhledat dodatečně. Doktor Kocourek delegovaný jako oficiální zpravodaj ČSR zde (na str. 113 – 114) zveřejnil Zprávu vyšetřovací státní komise SSSR, která měla za člena předsedu Všeslovanského výboru generála Gordunova, dále akademika Burdenka, spisovatele Alexeje Tolstého, předsedu Výkonného výboru Červeného kříže a Červeného půlměsíce Kolesnikova, přednostu lékařského oddělení Rudé armády generála Smirnova, předsedu Okresního výkonného výboru Smolenska Melnikova a lidového komisaře výchovy akademika Potěmkina.

Dr. Rostislav Kocourek cituje jejich zprávu:

“Na základě všeho materiálu, výslechu více než jednoho sta svědků, zpráv lékařských odborníků, dokumentů a dokladů, osobního majetku nalezeného v hrobech v Katynském lese, došli jsme k těmto konečným závěrům: Polští zajatci byli drženi před válkou ve třech táborech na západě od Smolenska a zaměstnání na stavbě dráhy. Zůstali tam, i když Němci v září 1941 obsadili Smolensk. Na podzim roku 1941 německé okupační úřady vykonaly v Katynském lese hromadnou popravu polských válečných zajatců ze zmíněných táborů.

Zajatci byli postříleni vojenskou německou jednotkou, kamuflovanou jménem Staff 537, zákopnický prapor. Velel nadporučík Arnes, nadporučík Rechts a poručík Hott.

Když se celková politická situace na konci roku 1943 pro Německo zhoršila, německé úřady učinily řadu opatření, aby uvalily vinu ze svých vlastních ukrutností na sovětské organisace, vyprovokovaly tak obyvatelstvo a probudily spory mezi Rusy a Poláky.

Především se Němci snažili přemlouváním, podplácením, hrozbami, barbarským mučením najít svědky mezi sovětskými občany,aby od nich dostali falešné výpovědi, jako by polští váleční zajatci byli postříleni sovětskými organisacemi na jaře 1940.

Za druhé, přivezli na jaře 1943 další mrtvoly polských zajatců z nejrůznějších míst a dali je do otevřených hrobů. To mělo dvojí účel. Jednak zakrýt vlastní zločiny, spáchané na polských zajatcích na jiných místech,a pak rozmnožit počet “obětí  bolševických zvěrstev v Katynském lese”. V době,kdy připravovali tyto provokace německé okupační úřady zaměstnávaly na 500 sovětských válečných zajatců při kopání hrobů v Katynském lese. Jakmile hroby byly vykopány, sovětští zajatci byli postříleni.

Právním a lékařským vyšetřením bylo nade vši pochybnost zjištěno, že střílení bylo provedeno na podzim 1941. Dále, že němečtí kati používali při vraždění polských válečných zajatců tutéž methodu jako při hromadných vraždách sovětských občanů v Orlu, Voroněži, Krasnodaru a v samém Smolensku, to jest ránu z pistole zezadu do krku.

Výpovědi svědků, nálezy lékařské komise a materiál objevený ve hrobech plně potvrzují tyto závěry”. Tak končí citaci této zprávy dr.Rostislav Kocourek ve své dokumentární knize.

V současnosti, pokud by ještě žil, by zřejmě i on mohl být obžalován podle § 405 Tr. zákona za popírání genocidy. A usedl by na lavici obžalovaných vedle Dr. Josefa Skály, Vladimíra Kapala,spisovatele Ing. Juraje Václavíka a Soni Zikmundové (předsedkyně Spolku Svobodné rádio).

Chcete-li podpořit Novou republiku, přispějte na účet 

2300 736 297 / 2010