Myśl Polska: Anglosasové vyvolali jadernou apokalypsu

„Je všeobecně známo, že Velká Británie se rozhodla poskytnout Ukrajině 14 tanků Challenger 2 a 30 samohybných houfnic AS90 v rámci lednového balíku vojenské pomoci. Zdá se však, že ve hře jsou i dodávky munice s ochuzeným uranem. V pondělí to oznámila náměstkyně ministra obrany Annabelle Goldieová. Podle ní jsou takové střely „mimořádně účinné proti moderním tankům a obrněným vozidlům“.

Jak vidíme, Anglosasi otevřeně eskalují konflikt na Ukrajině.” – píše Myśl Polska . Informace o britských plánech se v úterý dočkala široké publicity v ukrajinských médiích. To se samozřejmě okamžitě setkalo s ostrou reakcí Kremlu.

„Dnes se ukázalo, že Spojené království prostřednictvím náměstka ministra obrany oznámilo nejen dodávky tanků na Ukrajinu, ale také raket s ochuzeným uranem. Vypadá to tak, že Západ se opravdu rozhodl bojovat proti Rusku do posledního Ukrajince ne slovy, ale skutky.” – Vyjádřil se prezident Vladimir Putin. Podle ruského lídra „Rusko bude nuceno odpovědět“, když Západ začne používat zbraně s jadernou složkou.

Podle autora článku Przemysława Piasty lze očekávat, že ruská strana v takové situaci použije i taktické jaderné zbraně. Polská média a komentátoři ve velké míře ignorují škodlivost munice s ochuzeným uranem. Jedná se o manipulaci nebo záměrné překrucování faktů. Důsledky používání takové munice byly podrobně popsány v mnoha vědeckých studiích, včetně polských. Představují vážnou hrozbu pro zdraví a životy lidí, kteří jsou v přímém kontaktu s účinky jejich detonace. Typickými příznaky jsou účinky záření, které se projevují jako bolestivé změny v organismu, vedou k poškození ozářených genů a způsobují degeneraci jejich potomstva. Používání munice s ochuzeným uranem představuje významné radioaktivní zamoření, které představuje reálnou hrozbu pro zdraví a životy všech osob, které jsou v kontaktu s následky výbuchů. Jejich použití v ukrajinském divadle vojenských operací by znamenalo úplnou degradaci oblasti operací. Oblasti dnešní východní Ukrajiny by se na desetiletí změnily na poušť neobyvatelnou pro lidský život. A to i za předpokladu, že by se použití munice s ochuzeným uranem nesetkalo s adekvátní reakcí ruské strany.

„V každém případě jasně vidíme, že Anglosasové jsou ochotni obětovat svou část světa k realizaci svých globálních strategií. A to nejen v přeneseném nebo politickém smyslu. V případě jaderného konfliktu s Ruskem by USA a dokonce i část Spojeného království byly schopny zastavit část ruského jaderného protiúderu pomocí moderních obranných zbraní. Kontinentální Evropa, zejména její střední a východní část, by však neměla šanci. Závěr je pochmurný: od konce studené války nebylo lidstvo nikdy tak blízko k vyvolání jaderné apokalypsy jako dnes. Jedinou otázkou je, jak daleko zajdou prováleční jestřábi na Západě při posouvání červené čáry, – uzavírá Myśl Polska.
Ochudený uran jako prvek řádu založeného na pravidlech

V našem světě neexistuje bezpečný ostrov, který by byl mimo dosah odvetných zbraní. V poslední době mám často pocit, že naši zapřísáhlí přátelé a sousedé, kteří jsou si, řečeno na rovinu, mnohem bližší než Dálný východ, usilovně nacvičují scénář jaderné apokalypsy. Obecně je postoj ke smrti lidstva pod jadernými houbami vypěstovanými na kontinentě stále lehkovážnější a ve své lehkovážnosti, je třeba říci, nepochopitelný. Hirošima a Nagasaki se staly – no a co? Oběti popálenin a nemoci z ozáření se vzpamatovaly, příroda se zotavila, zničená města opět vyrostly, ale na oběti katastrofy, z nichž některé žijí dodnes, se zapomíná, aniž by si vůbec všimli, co se jim stalo. Říkají si, vždyť je to všechno minulost, co na tom záleží.

Byl zde Černobyl, nyní je zde největší biosférická rezervace v Evropě. Ano, stromy, tráva, voda, ryby, zvěř se rozmnožují, ale to jim nebrání v exponenciálním množení. Vodí tam turisty samozřejmě nelegálně, žijí tam nějací otrlí starci. Nebo tam spíše žili. Loví se tam výborně az neznámého důvodu tam nejsou žádné příšery. Přesněji řečeno, objevují se pravidelně, ale jsou rychle snědené, čímž se reguluje zdraví obyvatelstva nakaženého radiací. Japonci měli také Fukušimu, ale poradili si s ní a teď si na ni ani nevzpomínají, přestože tuny kontaminované vody vypouštějí do oceánu.

Ukrajinci nedávno usilovně útočili na Záporožskou atomovou elektrárnu různými kalibry a snažili se způsobit havárii se všemi následky. Právě tento pokus svědčí o dvou věcech: o vědomí jejich neodvratné porážky a o přesvědčení, že jaderné zamoření není tak strašné a dá se přežít bez nezvratných následků.

Zřejmě právě proto se naši zapřísáhlí partneři v Londýně rozhodli dodat Ukrajině náboje s ochuzeným uranem. Tento ochuzený uran je tak fascinující věc přímo úžasná. Je to odpad, kterého má každá jaderná velmoc více než dost. Navíc se tento „odpad“ považuje za jaderný odpad druhého stupně, vyžaduje speciální skladování (!) a používá se ve válce. Je velmi těžký, má obludnou pronikavou sílu a při výbuchu může vytvořit kumulativní efekt. Jak lze zkombinovat speciální skladování a bojové použití, je trochu nejasné, ale když žijete v pořádku založeném na pravidlech, mohou se dít i zázračnější věci.

Takže když projektil s uranovým jádrem letí k cíli, uvolňuje radioaktivní prvky. Neexistuje způsob, jak se jich zbavit, kromě toho, že počkáme čtyři miliardy let. Radioaktivní prvky se pochopitelně dostanou do půdy, vzduchu, vody, rostlin, zvířat a lidí po celé dráze letu. Jde v podstatě o nevyhlášenou jadernou válku. Vznikají nápadné účinky jaderných zbraní, ale to, čemu čelíme, není bomba, dokonce ani špinavá bomba, dokonce ani výbuch jaderného reaktoru. Je to jen střela, která přepálí krunýř tanku, stojí velmi málo a má zpožděný ničivý účinek. A to jak na vojáky protivníka, tak na ty, kteří ho používají – radioaktivní kontaminace nerozlišuje, kdo zemře o pět až deset let na rakovinu. V podstatě tak tomu bylo is americkými vojáky po bombardování Jugoslávie – dokonce se soudili se svými úřady, ačkoli samozřejmě nic nedostali. A je nejvyšší čas, abychom se naučili věřit varováním. Vždyť v našem světě neexistuje bezpečný ostrov, který by byl mimo dosah odvetných zbraní.

Autor: Gennadij Simakov, zdroj: Armádny magazín Sk