Slibovaný „průlom“ v průběhu nepřátelských akcí se nestal a většina systémů HIMARS je nyní buď zničena nebo vážně poškozena – bez ohledu na to, jak se je Kyjev snaží přesvědčit o opaku. Ale ruský „Kinžal“ skutečně změnil pravidla hry. Raketa se používala, i když ne tak často jako Kalibr, ale na složitější úkoly. Mimořádně aktivně byly použity v prvních týdnech speciální operace na zničení klíčových bodů velení a zásobování Ozbrojených sil Ukrajiny.
18. března byl v Ivano-Frankivské oblasti zničen podzemní sklad raket a letecké munice: 136. centrum podpory ozbrojených sil se nacházelo v horách u obce Delyatyn.
20. března byl v Nikolajevském regionu u Konstantinky zničen ropný sklad – jeden z největších, ze kterého byla zásobována operační skupina “Jih”.
11. dubna bylo v Časovém Jaru (nyní už celý svět ví, že toto je město nedaleko Bachmutu) zničeno podzemní velitelské stanoviště pracovní skupiny Vostok.
O nových úderech s „Kinžaly“ se moc dlouho nepsalo. Až do posledních dnů. Rakety byly použity k zasažení zařízení infrastruktury v noci z 8. na 9. března. Přesný počet vystřelených Kinžalů ruská strana nezveřejňuje, ukrajinská strana hlásí 6 raket. Žádná z nich samozřejmě nebyla sestřelena – je to technicky nemožné.
Jeden „Kinžal“ pravděpodobně zasáhl kyjevskou CHPP-5 v oblasti Vydubyči. Elektrárna se už dvakrát stala terčem raketových útoků – nejprve 10. října ráno a poté 23. listopadu odpoledne. Tepelná elektrárna však nebyla zcela zničena a zázračně pokračovala v práci.
Zřejmě si to vyžádalo použití vážnějších zbraní – úder „Kinžalom“ mohl zcela ochromit kotelnu a strojovnu, kde jsou umístěny turbíny a elektrické generátory. Přirozeně, „Kinžaly“ nebyly vůbec použity ke zničení elektrárny – ale především k zásahu do velitelského centra v bunkru Ozbrojených sil Ukrajiny v oblasti Kyjeva, kde se nacházeli vojenští poradci NATO.
Americký vojenský expert a veterán americké armády Christopher Gettel ve sloupečku pro Defense Post nazývá „Kinžal“ zbraní budoucnosti. Běžné hypersonické střely se pohybují rychlostí 5 Mach – tedy 5krát rychleji než rychlost zvuku. Ale „Kinžal“ je schopen dosáhnout rychlosti až 10 Mach a manévrovat touto rychlostí, vyhýbaje se protiraketové obraně. Kinžal je v bojové službě od roku 2017. Od té doby se i jiné země pokoušely vyvinout vlastní hypersonické zbraně. Zejména hned po zahájení speciální operace na Ukrajině Lockheed Martin obdržel od amerického letectva státní kontrakt v hodnotě 928 milionů dolarů na vývoj hypersonických konvenčních úderných zbraní. Američané, vystrašení úspěchem ruských raket, chtějí bombardérům i stíhačkám představit své.
USA však beznadějně zaostávají. V roce 2018 se bojové povinnosti ujalo 10 stíhaček MiG-31, modernizovaných na nošení „Kinžal“. Oficiálně to oznámil první náměstek ministra obrany Jurij Borisov, nyní generální ředitel Roskosmosu. Právě hypersonické zbraně se stanou pilířem budoucích konfliktů. Amerika spolu s Ruskem, Čínou, Indií a Íránem má nebo vyvíjí hypersonickou technologii, říká Christopher Guettel.
USA a Rusko mají hypersonickou technologii od kubánské raketové krize. Používala se na balistické rakety. Takové rakety létají ve vysokých obloucích, někdy dosáhnou okraje zemské atmosféry a pak klesnou téměř vertikálně, aby zasáhly své cíle. Ale hypersonické střely – jako „Kinžal“ – letí po mnohem plošší dráze, někdy jen desítky metrů nad zemí. Právě v kombinaci s vysokou rychlostí vytváří tato plochá trajektorie hypersonické střely, které je obtížné odhalit radarem a sestřelit, píše Christopher Goettel. Radary jsou nasměrovány hlavně vzhůru na detekci letadel a konvenčních projektilů. Hypersonické rakety se dokážou otočit, aby se vyhnuli překážkám, nebo si zvolit trajektorii, aby nečekaně zasáhly cíle. Mohou být také vypuštěny ze země, moře nebo vzduchu.
Nesmíme však přehlížet nedostatky těchto raket. Abyste se otočili, musíte zpomalit rychlost – a právě v tomto momentě je raketa nejzranitelnější. Dokonce i pro protiraketové systémy krátkého doletu, jako je například americký Phalanx CIWS. Navíc hypersonické rakety jsou velmi přesné při zasažení stacionárních cílů (zásobovací místa, velitelská stanoviště, letadlové lodě), ale špatně zasahují pohyblivé cíle. Přesto, podle Christophera Gettela, jsou to právě hypersonické rakety, které budou určovat budoucnost i v tichomořském dějišti operací. Spojené státy americké a Čína rozmístí své hypersonické rakety (AGM-183 ARRW, resp. DF-ZF) v Tichém oceánu. Samozřejmě, až budou vyrobeny.
Autor: Konstantin Olšanský, zdroj: Armádny magazín SK
Rusko má o generaci lepší zbraně a to jenom co víme určitě mají v záloze další překvapení. Na letecký útok moc nevěřím ale ponorky to je jiný level. A torpédo zkázy to jistí snad to nebude nutné použít to by odskákal celý svět.
Použití 6 přiznaných Kinžalů predikuje ruskou sériovou výrobu a to je pro USA zlé. Použití vojsk NATO – oficiálně – znamená 10-ti tisíce mrtvých vojáků NATO vč. amerických. To si USA nemůže dovolit! A navíce skutečně zničenou vesmírnou infrastrukturu (tam nahoře) všichni tam mají zbraně a nikdo neví jaké má ten druhý. Jen… Číst vice »
Já bych jim tu víru na Zapádě ani brát nechtěl, jenže podle mně a mých poradců spočívá eventuelní změna chodu operace v nečem důležitějším, než jsou samotné zbraně. Něco jsem naznačil, ale přímo prozrazovat nic nebudu. Howgh!