Válka o nový světový řád?

Evropská rada pro zahraniční věci (ECFR), panevropský think-tank se sídlem v Berlíně, nedávno zveřejnil politickou zprávu, které si evropská veřejnost dosud nevšimla. Je to průzkumná studie s výmluvným názvem: “Spojený západ, ale oddělený od zbytku světa.” Západ se podle této studie tváří v tvář válce sblížil, ale svět se mění v postzápadní, přesněji v multipolární svět, a roste sebevědomí „nezápadních“ zemí. A válka Ruska proti Ukrajině se ukazuje jako zlom ve světových dějinách.

Tato válka katalyzuje proces epochálního zlomu ve světové politice, který je pozorován již více než deset let. Čínský prezident Si Jinping nedávno přicestoval na tři dny do Ruska. Tato inaugurační návštěva Si Jinpinga ukázala světové veřejnosti zvláště dramatickým způsobem, jak se Čína staví vůči Rusku na jedné straně a vůči Západu a jeho myšlence světového řádu na druhé straně. Na konci cesty řekl Si Jinping Vladimíru Putinovi za vědomé přítomnosti kamer, a tedy před světovou veřejností:

„Blíží se změna, která se nestala za posledních 100 let. A společně tuto změnu prosadíme.“

Na to V. Putin: „Souhlasím.“ Si Jinping uzavírá rozhovor slovy: „Prosím, opatrujte se, drahý příteli.“ V. Putin odpovídá: „Přeji vám bezpečnou cestu!“

Tato návštěva a doprovodná čínsko-ruská rozhodnutí, prokázaná osobní blízkost Si Jinpinga a Putina, stejně jako otevřené vyhlášení války Západu, pravděpodobně poskytnou ohromný impuls k posunu globální politické moci. Tímto způsobem se Rusko a Čína prohlásily za protizápadní blok, který bude aktivně prosazovat změnu éry. Nelze vyloučit, že toto setkání obou prezidentů vejde do dějin jako „čínský zlom“ v boji o budoucí světový řád, vzhledem k otevřenému vyhlášení války Západu.

Válka na Ukrajině podléhá dvojí realitě v prostorových a časových rozměrech: V západní realitě jde od 24. února 2022 o válku mezi Ruskem jako agresorem a Ukrajinou jako obětí a Západem jako nezištnou organizací pomáhající napadené Ukrajině. Západ se však nevnímá jako válečná strana. Válka je tedy regionální.

V realitě Ruska a části nezápadního tábora je to však válka mezi Ruskem a Západem na ukrajinské půdě, která určuje vztah mezi Západem a Ruskem. Z ruského pohledu slouží Ukrajinci jako potrava pro děla ve válce k reorganizaci a přerozdělení světa, který doutná již asi dvě desetiletí a nyní otevřeně propukl – což znamená, že válka nabývá globálně strategického charakteru. Ukrajina se v ruské interpretaci stala takříkajíc osudovým místem pro rozhodnutí o budoucím světovém řádu – unipolárním nebo multipolárním.

Vezmeme-li za základ ruskou perspektivu, Ukrajina je také zaměnitelná s odtrženou čínskou provincií Tchaj-wan, pokud jde o bojiště v globálním strategickém boji. Z tohoto pohledu je pravděpodobně jen náhoda, že bitva o globální strategické vyrovnání se svádí nejprve o Ukrajinu, a ne o Tchaj-wan.

Porovnáte-li obě skutečnosti, mohli byste nabýt dojmu, že platí obě skutečnosti: Rusko samozřejmě vojensky zaútočilo na Ukrajinu a okupovalo a anektovalo území. A samozřejmě všechna tři opatření jsou nepochybně masivním porušením mezinárodního práva. A téměř jistě existují válečné zločiny – a také na obou stranách. Tato smutná realita je nedílnou součástí války. To znamená, že válku mezi Ukrajinou a Ruskem nelze popřít jako otevřenou reálnou válku.

Západní popis reality – nebo v moderním jazyce: západní narativ – je však sám o sobě zpochybňován dvěma faktory vytvořenými na samotném Západě: Za prvé, masivní vojenská podpora Západu vůči Ukrajině v podobě dodávek zbraní – pravděpodobně nyní také munice s ochuzeným uranem, což znamená, že konflikt nabírá i „lehký“ jaderný rozměr – dále výcvik ukrajinských vojáků, předávání průzkumných dat, přítomnost západních žoldáků, údajné skryté vedení operací západními vojenskými silami, pravděpodobně i na ukrajinské půdě, to vše znamená rostoucí nebezpečí, že se válka mezi Ruskem a NATO ve skutečnosti vyvine ve 3. světovou válku. A nesčetné ekonomické sankce proti Rusku, včetně akceptace násilných bumerangových dopadů na evropskou prosperitu (bojkot dovozu energií), se mi nezdají dostatečně vysvětlitelné tím, že „Ukrajina brání i Západ (slovy von der Leyenové) i „globální“ hodnoty.“

Z hlediska reálpolitiky je takový rázný závazek Západu „spravedlnosti“ prostě nesmysl. Musí v tom být něco víc. A také je. Političtí představitelé Západu občas připustí zástupnou válku mezi Západem a Ruskem: Například před několika měsíci generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že „vítězství Ruska bylo pro NATO porážkou“. Předsedkyně komise EU Ursula von der Leyenová ve svém projevu o stavu Unie prohlásila: „Putin selže, zvítězí Evropa a Ukrajina“ (přesně v tomto pořadí).

Že jde o víc než o Ukrajinu a o víc než o „soft hodnoty“, je zcela jasné: Jak uvedla předsedkyně Evropské komise von der Leyenová v hlavním projevu na Princetonské univerzitě v New Jersey:

„Ukrajinci tedy bojují o své přežití, ale také bojují za globální hodnoty. Není to jen válka, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině. Je to válka proti našim hodnotám; je to válka proti mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech.”

A zde leží pravý důvod západního závazku: Ne tolik vychvalované hodnoty, ale „mezinárodní řád založený na pravidlech“. Skutečnost, že von der Leyenová říká „mezinárodní řád založený na pravidlech“ zjevně znamená, že nemluví o mezinárodním právu. Protože kdyby mluvila o mezinárodním právu, ocitl by se v místnosti velký slon (an elephant in the room), o kterém každý ví, že existuje: Západ v čele s USA má nejdelší seznam závažných porušení mezinárodního práva od konce druhé světové války.

Toto nové sousloví, tedy „mezinárodní řád založený na pravidlech“, se jasně odchyluje od pojmu mezinárodní právo. Protože „mezinárodní řád založený na pravidlech“ je západní myšlenkou – a tedy myšlenkou unipolárního světového řádu pod vedením USA. Není to tedy systém založený na Chartě OSN a dalších konsensuálních multilaterálních dohodách. A tuto západní myšlenku řádu, unipolární ideu světového řádu vedenou Západem, přesněji USA, skutečně ohrožuje Rusko – a nejen Rusko. V nezápadním světě se stále více šíří odpor vůči tomuto západnímu nároku na pořádek. Pokus o mezinárodní izolaci Ruska bude nejen pravděpodobně považován za neúspěch, ale dokonce stále více izoluje samotný Západ, jak ukazuje zmíněná studie ECFR.

Jaký je tedy charakter války mezi Ruskem a Ukrajinou? Byli bychom docela prostoduší, kdybychom vnímali rusko-ukrajinskou válku jako pouhou regionální válku mezi dvěma státy, nikoli jako globální zástupnou válku. Pozornému pozorovateli nemohou zůstat skryta prohlášení západních politických činitelů, navzdory všudypřítomné hodnotové rétorice a vždy zdůrazňovanému a samozřejmému právu Ukrajiny na sebeobranu. Z nich vyplývá, že existuje – stále pracně skrývaná – válka mezi kolektivním Západem a ne-Západem, jehož vrcholnými členy jsou Rusko a také stále častěji Čína.

Jde o rozhodnutí o budoucím světovém řádu. Buďto návrat k bezpodmínečnému Pax americana – tedy unipolaritě vedené Spojenými státy – nebo zavedení multipolárního světového řádu, v němž mohou Čína, Rusko a další země nezápadního světa prosadit své. Skutečnost, že nejen Rusko, ale i ostatní státy BRICS a další nezápadní státy požadují multipolární světový řád, je zřejmá v neposlední řadě jejich odmítnutím podřídit se západním požadavkům na sankce proti Rusku. Ano, ani země NATO Turecko se sankcí neúčastní. A sankční politice se v rámci svých možností brání i členská země NATO a EU Maďarsko. Je zřejmé, že tyto státy již neakceptují staletí starý západocentrický světonázor a světový řád v mezinárodních vztazích. Válka na Ukrajině není jejich válkou, jak požaduje Západ ve své vizi globální izolace Ruska.

Je to však bohužel i jejich válka, neboť jde o přetvoření mezinárodního řádu na globální strategické úrovni, na kterém se podílejí a chtějí podílet. A je to jejich válka i proto, že Západ, je nutí do války proti jejich vůli svou sankční politikou proti Rusku a s tím spojenými sekundárními sankcemi i hrozbou přímých sankcí proti státům, které by obešly západní sankce proti Rusku. Tato politika sankcí ze strany Západu omezuje suverénní politickou a ekonomickou svobodu jednání nezápadních států, což přímo vyvolává další odcizení těchto dvou skupin států.

Svět se nyní zjevně nachází ve fázi přechodu, globálního mezivládí: stará epocha se chýlí ke konci, novou epochu lze zatím rozeznat jen v obrysech. Realita a vnímání reality se stále více rozcházejí, jak ukazuje i studie Evropské rady pro zahraniční vztahy: zatímco na Západě je sebeobraz jako pupku světa neporušený, alespoň u místních elit, zbytek svět se k nám obrací zády.

Namísto přijetí této epochální změny a konstruktivního a kooperativního konání za účelem záchrany toho, co se ještě zachránit dá, než svět přejde do vyloženě protizápadního světového řádu, se zaměřujeme na konfrontaci s nejistým výsledkem – včetně nebezpečí nukleární války. Pravděpodobně se již nelze vyhnout změně v multipolární řád, bez ohledu na výsledek ukrajinské války. Moudrá strategická politika, alespoň v evropských hlavních městech, by viděla nutnost konstruktivní politiky omezující škody – moudrá politika. Ale ta, zdá se, nemá šanci.

Rozhodující bitva o budoucí řád mezitím zastiňuje všechny ostatní regionální i globální problémy. Samotná válka, masivní zbrojení na obou stranách fronty dokonce výrazně urychlí i globální změny klimatu, protože cenné zdroje, ať už lidské, finanční nebo přírodní, jsou využívány a obětovány v šílené válce o světovou hegemonii bez ohledu na následky. Na obou stranách konfliktu.“

Ivan David

Publikováno na Facebooku