Generál Pelz: Jsme ve válce, jen vám to neřekli. Totalita už je

Válkou na Ukrajině nejvíce kromě Ukrajiny samé v Evropě trpí Německo a „další spolková země“, Česká republika, protože naše ekonomiky jsou nejvíce postaveny na průmyslové výrobě a ta zase na relativně levných surovinách z Ruska. Fakt, že do chomoutu, který je spíše katovou smyčkou, jsme horlivě vlezli sami, nám nepomáhá. Existuje názor, že hospodářský a ekonomický boj, který započaly USA proti Rusku, je ve skutečnosti namířen proti Německu. Jedním z argumentů této teorie je to, že kdyby USA vedly válku proti Rusku, snažily by se přece evropské spojence co nejvíce posílit, a ne co nejvíce oslabit. Ať je to, jak chce, jisté je, že představa vzorně spolupracujícího eurasijského trojzubce Čína – Rusko – Německo představuje pro anglosaský svět tradiční noční můru.

Polské pocity vůči Rusku jsou hnány vlnou hysterických emocí, současně se jej bojí a nenávidí jej. Kromě toho Poláci vidí svoji roli ve střední Evropě prizmatem nacionalismu, krátce řečeno, svůj potenciál značně přeceňují. Před nedávnem dokonce přišli s nečekaným požadavkem na nové válečné reparace ze strany Německa. V této době, kdy Evropa usiluje o co největší jednotu! Polsko bojuje proti Rusku, verbálně útočí na Německo a pošilhává po ukrajinských územích. To je krajíc! Německý průmysl, jestli chce přežít, se potřebuje s Ruskem nakonec domluvit. Do tohoto kontextu si musíme zasadit naprosto bezvýznamné tahanice o několik relativně starých tanků.

Po sametové revoluci jste působil ve Vojenské zpravodajské službě, v letech 1997–2001 jste ji řídil. Jak vnímáte argumentaci generála Pavla, že v rámci kurzu Zpravodajského institutu GŠ ČSLA se připravoval na diplomatickou dráhu? Postgraduální studium začal gen. Pavel v roce 1989.

Zpravodajská správa GŠ ČSLA nebyla součástí Státní bezpečnosti, a tak se na ni a na její příslušníky nevztahovaly porevoluční sankce. Někdo to považuje za chybu, mým názorem však vždy bylo, že kdyby to „strana a vláda“ byly chtěly, stalo se tak. Zrovna tak, jak vojenská kontrarozvědka byla přeřazena do struktury StB, a byla III. správou StB. Kromě toho, proč přesně by soudruh vojenský zpravodajec byl větší soudruh než soudruh dělostřelec nebo dejme tomu soudruh, který ty granáty vyráběl? To bychom museli postavit mimo zákon celou předlistopadovou armádu i s částí pracujících.

Forma zpravodajského institutu, o kterém mluvíte, se zachovala až do mojí doby a já jsem byl na jeho existenci a na to, jak frekventanty připravoval, docela hrdý. Obecně řečeno, nemyslím, že by se někdo jen za absolvování tohoto institutu i v době před listopadem 1989 měl stydět.

Jiná věc je, jestli veřejnost chce třicátým čtvrtým rokem po převratu takového člověka za prezidenta státu. Petr Pavel má pravdu, že se v institutu připravoval na diplomatickou dráhu. Perryho Masona by ale určitě nepotěšil, neboť Pavlovo tvrzení není celá pravda a nic než pravda, nebo jak se to říká. Učil se tam i jiné věci.

I minulost Andreje Babiše se řeší. Opět, jednou provždy: Jak vnímat jeho soudní tahanice na Slovensku ohledně jeho evidence stran StB? A jak průkazné jsou dílčí zápisy v dokumentech StB, třebaže „vázací akt“ chybí?

Babišův případ jsem speciálně nesledoval. Vím však, že spolupráce mu prokázána nebyla. S posuzováním osobních svazků k prověrkám mám profesionální zkušenosti. Mohu udělat jeden závěr: na každý případ je třeba pohlížet individuálně a znát další souvislosti. Co nechápu, je, proč to někoho roku 2023 ještě vůbec zajímá. Za „novou“ dobu bylo jistě spácháno tolik zla, nepravostí, špíny, lží a podvodů, že mi nepřijde správné cíleně se zabývat pouze touto historickou kategorií špatnosti. Navíc, musíme si uvědomit, že KGB, když měla na někom zájem, nedovolila StB, aby ho vedla jako svého spolupracovníka. Když máte tedy dnes „čistý lustrák“, znamená to, že jste:

1. čistý nebo
2. váš svazek byl úspěšně skartován nebo
3. byl jste, jste i nadále spolupracovníkem KGB

Při pohledu na oba kandidáty je třeba pogratulovat normalizační KSČ. Takovou superjednotnou kandidátku národní fronty jsme tu ještě neměli. Jeden bývalý člen KSČ, důstojník Zpravodajské správy ČSLA, kandiduje proti jinému bývalému členu KSČ, podezřelému ze spolupráce s I. správou StB. Humorista ve mně se baví, špion se táže, zda je to náhoda.

V kampani zaznívá, že hrozí „nová totalita“. Jak podobné řeči vnímáte?

Jako s tou válkou, myslím, že totalita nehrozí, že už je téměř tady. Lidé se bojí říkat své názory, ztrácejí kvůli politice letité kamarády, hádají se v rodinách, přicházejí kvůli názorům, které se nenosí, o zaměstnání? Pokud vím, tak ještě nesedí ve vězení, ale i tím již novodobí prokurátoři straší. Intenzivně sleduji společensko-politickou situaci ve Spojených státech a vidím, že to přichází odtud. Čtu, jak se učitel na prestižní střední škole ptá každé pondělí zcela vážně studentů, jakým zájmenem je má oslovovat tento týden, aby neurazil jejich pohlaví. Ptá se tak v zoufalé snaze udržet si zaměstnání, protože vlivem vzedmuté financializace ekonomiky vystoupaly hypotéky tak, že každé škobrtnutí znamená chudobu. Dalším námětem strachu je umělý rasismus. U nás si zatím vystačíme s válkou na Ukrajině. Všichni musíme opakovat pitomosti denně předkládané vládou a médii, a lidé jsou do důležitějších funkcí vybíráni na základě horlivosti, s jakou tyto pitomosti recitují.

Už zase jsme u Havlova zelináře.

Vždy jsem brojil proti komunismu, ale teprve před několika měsíci mně došlo, že komunismus nebyl projevem specifického zla, ale jen obrazem něčeho obecnějšího a hrozivějšího. Ty samé lidské typy, jako byli svazáci, dnes odsuzují ostatní, ty samé typy cenzurují, ty samé volají po exemplárních trestech jako za normalizace, jako v padesátých letech, jako za okupace a patrně kdykoliv předtím.

Stalinský komunismus je mrtev. Ale ten virus zla a umolousané malosti, který na něm parazitoval, jen přeskakuje dál a dál na těla dalších hostitelů. Proti tomuhle věčnému a nezničitelnému ďáblovi ukrytému v našich duších musíme bojovat denně, jinak zahyneme všichni i s naší modrou planetou.