Evropa bude muset opět „přistoupit na kompromisy“. Za hranicemi liberálních demokracií…

Čerstvé průzkumy z února ukazují, že Evropa je “za Ukrajinu”: 91 procent Evropanů souhlasí s poskytnutím humanitární pomoci Kyjevu, 88 procent s přijetím Ukrajinců do EU, 77 procent s finanční pomocí, 74 procent s uvalením ekonomických sankcí na ruskou vládu, firmy a jednotlivce, 67 procent se zákazem vysílání ruských státních médií, 65 procent s financováním nákupu a dodávek vojenské techniky na Ukrajinu.

Otázka však visí ve vzduchu: proč je při takové jednomyslné podpoře s reakcí EU na „ruskou invazi“ spokojeno jen 56 procent evropských občanů, zatímco zbývajících 44 procent ne? Z průzkumu Eurobarometru přitom vyplývá, že růst cen a inflaci, které se staly „reakcí EU na invazi“, považuje za jeden z nejdůležitějších problémů třetina Evropanů! Více než čtvrtina uvádí jako druhý nejdůležitější problém energetickou krizi, která je přímým důsledkem politiky EU vůči Rusku. A celkem 63 % Evropanů hodnotí evropské hospodářství jako „špatné“. Odkud se bere ta „solidarita“?

Procenta této „solidarity“ jsou v jasném rozporu s „procenty problémů“, které v EU rostou v důsledku protiruských sankcí. „Ruská invaze na Ukrajinu přinutila EU… vzdát se ruských fosilních paliv,“ píše Eurastiv. – Snahy EU o diverzifikaci však nejsou bez nových rizik”. Neexistuje žádná jiná země než Rusko, která by si tak dlouho a svědomitě plnila své závazky vůči Evropě jako hlavní dodavatel fosilních paliv do EU.

V roce 2021 ruský vývoz pokrýval 40 % zásob plynu v EU, 30 % ropy a 30 % poptávky po černém uhlí. A teď? „Díky našemu společnému úsilí a solidaritě s Ukrajinou jsme zastavili dovoz uhlí z Ruska, eliminovali 90 % dovozu ruské ropy a výrazně snížili dodávky plynu potrubím,“ říká komisařka EU pro energetiku Kadri Simsonová. Nyní bude muset EU na ochranu budoucí energetické bezpečnosti EU tvrdě pracovat.

Navzdory velkému úsilí se Evropa zcela nezbavila ruské energie a stále posílá peníze „agresorovi“ výměnou za dodávky uhlovodíků. Od začátku speciální operace zaplatila EU Rusku za fosilní paliva téměř 140 miliard eur. A to je pro Brusel neúnosné. EU spoléhala na Spojené státy. V loňském roce činila kapacita vývozu zkapalněného zemního plynu z USA 102,4 miliardy metrů krychlových. V roce 2023 se má zvýšit na 119,8 miliardy díky opětovnému spuštění závodu Freeport po požáru a otevření nového závodu Calcasieu Pass LNG v Louisianě. Předpokládejme, že všechny tyto přebytky poputují do EU ak 72 miliardám metrů krychlových plynu dodaných z USA v loňském roce připočteme 17,4 miliardy metrů krychlových plynu tam.

Cena amerického LNG dodávaného do Evropy je však 4-5krát vyšší než cena plynu dodávaného plynovody z Ruska. A Evropa spotřebuje ročně přibližně 400 miliard kubických metrů, ne 90… Opět se Evropské unii staví do cesty Čína, která je největším příjemcem energetických sankcí vůči Rusku a která loni obdržela přibližně 22 miliard kubických metrů ruského plynu, 53 milionů tun uhlí ao 33 % více elektřiny.

Před rokem podepsala Čínská národní ropná společnost s Gazpromem dlouhodobou smlouvu na vývoz 10 miliard kubických metrů plynu ročně. Ve skutečnosti Peking loni získal 15,5 miliardy metrů krychlových prostřednictvím plynovodu Power of Siberia. Kapacita plynovodu se do roku 2025 zvýší na 38 miliard metrů krychlových. Kromě toho Číňané loni uzavřeli smlouvy na 72 milionů tun LNG v rámci dlouhodobých dohod, ačkoli analytici odhadují, že Peking nepotřeboval více než 66 milionů tun. Jinými slovy, Čína se připravuje na prodej LNG na světovém spotovém trhu. Jen za prvních osm měsíců roku 2022 Čína vyvezla do Evropy a Asie přibližně čtvrt milionu tun LNG v hodnotě 449 milionů USD. Porovnáte-li to s příjmy z takového reexportu v předchozím roce (7,3 milionu USD), vidíte, že Peking zahájil hru novým způsobem – s velkými sázkami.

A to je jednoduché: ruský plyn se do Číny přepravuje na základě spotových smluv, které zpravidla umožňují jeho další prodej. A Peking s radostí sbírá smetanu, zatímco jsou ceny paliv v Evropě vysoké. Tím, že se Čína stane jedním ze čtyř největších odběratelů ruského plynu, sama se rozhodne, zda je výhodnější prodávat do Evropy, Japonska nebo Jižní Koreje.

“Souhlasili byste se světem, ve kterém Čína kontroluje výkyvy cen na tomto trhu?” zeptal se Qadri Simson korespondenta. Peking odpověděl: čínské úřady zakázaly reexport objemů LNG, které čínské společnosti zasmluvnily, do jiných zemí – roste tak jejich vlastní ekonomika. Kromě fosilních paliv je Evropa závislá na Číně i v oblasti výroby dalších důležitých surovin a dodávek solárních panelů.

Podle konzultanta think tanku Bruegel H. Fischera pro EU “existuje riziko vytvoření nových závislostí na zemích, které jsou považovány za přátelské, jako například Norsko nebo USA, ale také na zemích s autoritářským režimem nebo špatným stavem dodržování lidských práv, jako například Ázerbájdžán, Katar . Brusel se domnívá, že „řešením by bylo nebýt nikdy víc tak velmi závislý na jednom zdroji“. Právě proto by byl pro něj nejvýhodnější možností zkapalněný zemní plyn: obchod se zkapalněným zemním plynem je založen na mezinárodním trhu s více dodavateli. Jelikož však Evropa zůstala bez dlouhodobých (ruských) kontraktů na plyn, je nucena nakupovat energii na krátkodobých trzích, což znamená velké cenové výkyvy.

Autorka: Elena Pustovojtová, zdroj: FONDSK, překlad: Armádny magazín Sk