Co předpovídal přímo Rusku, a nepřímo i nám, před smrtí Svobodan Miloševič?

V březnu 2014 byl v televizi Rossija-1 odvysílán pořad „Zprávy týdne“, věnovaný 15. výročí začátku bombardování Jugoslávie letectvem NATO.

Známý ruský novinář Dmitrij Kiselev při vzpomínce na tyto události přečetl část vzpomínek bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče. Podotkl také, že existují i ​​skeptici, kteří nevěří v pravost slov nebohého exprezidenta.

Jelikož se však jedná o velmi jasné a přesné vyjádření, ruský moderátor ho přece jen zveřejnil. „Jsme jen akné na politické mapě Evropy.“ Abychom však správně pochopili patos těchto slov, je třeba si vzpomenout na okolnosti, za kterých byly předneseny.

Kdo byl Svobodan Miloševič?

Byl to poslední prezident Jugoslávie a první prezident Srbska. Jako politik během celé své kariéry vyvíjel zoufalé úsilí, aby se Jugoslávie, svého času jedna z nejúspěšnějších a bohatých států Evropy, nerozpadla na samostatné státy, aby si zachovala svou nezávislost a svébytnost.

Aktivně podporoval Srby v Bosně a Hercegovině i v Chorvatsku, bojoval proti vystoupení Kosova ze sestavy Srbska. Až bombardování letectvy NATO přinutilo Miloševiče vzdát se ho. Pouze mimochodem, během tohoto bombardování bylo zabito a zraněno 9 tisíc civilů, ale zničeno jen 7 srbských tanků. (Srovnejme si to s válkou na Ukrajině, v Iráku, ve Vietnamu…)

Prezident Miloševič vyvedl jugoslávskou armádu z kosovských lesů téměř nedotčenou. Stal se však první obětí „barevných revolucí“ ve východní Evropě, byl zatčen a dopraven do Haagu. Tam ho soudili 5 let, co skončilo jeho smrtí ve vězení v roce 2006.

Svobodan Miloševič zemřel během vrcholu soudního procesu, ve kterém se sám přesvědčivě hájil a odmítal služby advokátů. V roce 2017 mezinárodní soud v Haagu uznal Slobodana Miloševiče nevinným ze zločinů, které se mu připisovaly.

Všechno kolem bombardování Jugoslávie, kolem jeho zatčení a soudu nad ním a nakonec i kolem jeho zbavení viny, které tribunál začachroval do hlubin verdiktu ve věci lídra bosenských Srbů Karadžiče, se stalo očividnou demonstrací politiky západního světa vůči státům, které nesouhlasí se „západními hodnotami“ . Miloševič, mluvící o fragmentaci svého státu, řekl, že bývalé republiky Jugoslávie se staly „akné na politické mapě Evropy“. „Podívejte se na nás a zapamatujte si – s vámi udělají totéž!“

Jaká slova se tedy připisují Miloševiči, ať by jeho „politická závěť“ bratrskému ruskému národu? Internetem se šíří několik variant podobného textu. Ale „nejkánoničtějším“ je úryvek z rozhovoru, který Miloševič poskytl ve vězení těsně před smrtí: „Rusové! Nyní se obracím na všechny Rusy, obyvatele Ukrajiny a Běloruska… Podívejte se na nás a zapamatujte si – udělají s vámi totéž, pokud se pooddělujete a odhalíte slabiny. Západ, ten vzteklý pes na řetězu, se vám zakousne do hrdla. Bratři, vzpomeňte si na osud Jugoslávie! Nedovolte jim, aby se i vůči vám zachovali stejně.
Rusové, k čemu je vám Evropa? Těžko najít jiný, stejně vším zabezpečený národ, jako jste vy. To Evropa vás potřebuje, ne vy ji! Je vás tak mnoho, celé tři státy a nejste jednotní. Všechno máte své: hodně půdy, energie, paliv, vody, vzduchu, máte vědu, průmysl, kulturu…“

Kde byly kořeny jeho bratrství?

Miloševič byl Srb a srbský národ má tradičně vroucí a bratrský vztah k Rusku. Jeho otec byl učitelem srbského a ruského jazyka a přidržoval se panslavistických názorů, matka byla členkou komunistické strany a Sovětský svaz měla v obrovské úctě.

Člověk, který byl vychován v tomto duchu, mohl zcela přirozeně mluvit o příbuznosti ruského, ukrajinského a běloruského národa a vyzývat je k jednotě a na odpor vůči nátlaku západního světa. Dokonce i Miloševičova politika byla potvrzením této teze. I proto se výše uvedený citát, přestože nemá dokonale potvrzený zdroj, lze považovat za pravý.

Co ještě říkal Miloševič?

Tři dny před smrtí napsal dopis ministerstvu vnitra Ruské federace (RF), věnovaný jeho přání léčit se u ruských lékařů s popisem odporu, jaký vůči tomu projevují jeho žalárníci. V dopise jsou i tyto řádky: „Myslím si, že vytrvalost, s jakou mi neumožňují poskytnutí lékařské pomoci v Rusku, je motivována strachem, že nutně bude odhaleno, jak se během procesu vedla zlomyslná kampaň proti mému zdraví – její fakt se nedá skrýt před ruskými specialisty. Obracím se na Vás v očekávání, že se mi podaří dostat adekvátní zdravotní pomoc v některé z Vašich nemocnic, protože vůči Vašim lékařům i vůči Rusku požívám absolutní důvěru.“

Nacistická odveta?

Již v roce 1993 byl v ruských novinách Pravda zveřejněn článek srbského lídra pod titulkem „Jihoslavie – první oběť německého revanšismu“. Psalo se v něm: „Všechno to začalo sjednocením Německa. Jakmile se událo, Německo začalo trestat vítěze Druhé světové války. Tisk s německou pedantností rozdělil svět na dobré a špatné. „Dobří“ – jsou ti, kteří byli přes Druhou světovou válku s fašisty a prohráli válku. A „zlí“ – jsou ti, kteří nebyli s nimi a vyhráli válku… Jugoslávii bylo třeba zničit. Jugoslávie se stala první obětí politiky revanšismu.“

A ještě jedna výrazná předpověď Slobodana Miloševiče: „Všechny státy, které se ocitly v postavení omezené suverenity, s vládami, které jsou pod vlivem zahraničních sil, se s prudkou rychlostí staly žebráky… Velký rozdělení na většinu žebráků a menšinu bohatých – to je obraz východní Evropy posledních let, a my všichni to můžeme vidět… Spolu s národním ponížením, rozkouskováním státu a sociálním krachem budou patrné různé formy sociální patologie, mezi nimiž se první stane zločinnost…

Jeden z hlavních úkolů loutkové vlády, pokud se taková dostane k moci, spočívá ve zničení národního sebevědomí. Státy, které jsou řízeny z venku, se relativně rychle zbavují svých dějin,… svých tradic, svých národních symbolů, svých obyčejů a často i svého spisovného jazyka.“ Na závěr jen připomínám, že tato prorocká slova byla vyslovena již v 90. letech minulého století.

Autor: Vladimír Mikunda, zdroj: Armádny magazín Sk