Březnové teze

převzato

Obávám se, že největší problém české politiky představuje nedostatečná historická paměť na straně představitelů vládní koalice.
Pozoruji-li jejich kroky od voleb v roce 2021, musím konstatovat, že systematicky likvidují  demokratickou budoucnost České republiky kvůli své pýše a aroganci. Pošlapávají zásady parlamentní demokracie, nikoliv proto, že by to bylo nezbytně nutné, ale jen kvůli tomu, že si to mohou dovolit. Sněmovní 108 posouvá budoucí vývoj událostí do bažiny totality.

V této bažině nejsou důležité žádné hodnoty, zásady a pravidla, natož pak zákony. Jediné, co podle nich má smysl, je síla. Kdo vyhrál volby, ten může diktovat. Opozice nanejvýš může šoupat nohama. Navíc si symbolicky po 75 letech od komunistického převratu pro svou exhibici vybrali téma, které může rozbít vše, čím se česká společnost již po dlouhou dobu vyznačuje – psanou i nepsanou společenskou smlouvu, sociální soudržnost, sociální smír. Dopouštějí se tady a teď toho, co bylo v rámci jakékoliv civilizace od nejstarších dob považováno za zavrženíhodné. Okrádat bezbranné, vdovy, sirotky, invalidy.

Vládní politika cílevědomě rozbíjí tradiční společnost a nyní se rozhodla dát poslední ránu mezigenerační solidaritě. Otevřeně tvrdí, že výplata penzí způsobuje ohrožení státu srovnatelné s následky přírodních katastrof. Pravdou však je, že Česká republika již druhý rok čelí jevu horšímu než řádění rozzuřených živlů. Tou pohromu představuje práce současné vlády. Stačí se podívat do statistik. Nejvyšší inflace, nejvyšší ceny potravin, to vše ve vztahu k seniorům (ale i dětem) doprovázené nedostatkem léků.

Proto i jinak logická (byť zvrácená snaha) o omezení výdajů státního rozpočtu vyvolává otázku, jakým způsobem budou takto ušetřené peníze využity. Po více než roční zkušenosti s vládou pana Fialy jsem si téměř jist, že to určitě nebude ve prospěch českých občanů ani české ekonomiky. Jak jsem zmínil již v úvodu,  začínám mít nepříjemný pocit, že vítězové posledních voleb mají významné mezery v historické paměti a nevyznačují se představivostí spojenou s pudem sebezáchovy. Nepřipouštějí si, že by se ze svých činů mohli jednou zodpovídat. Za normálních poměrů by to bylo v dalších volbách, a pouze by po několik volebních období jedli hořký opoziční chlebíček. Tím, že naši parlamentní demokracii přivedli na práh totalitní bažiny může být další vývoj nebezpečnější. Z historie vyplývá, že ti, kdo ožebračovali bezbranné, vdovy a sirotky, většinou dopadli velmi špatně. Nejen z hlediska své pověsti a karmy.

Vládní koalice si nedokáže představit, jak by se miliony bezbranných konzumentů mohly bránit jejich zvůli. Mají vše – 108 mandátů ve Sněmovně, skoro celý Senát, prezidenta, Ústavní soud a hlavně média. Klidně tedy mohou vést Českou republiku až ke státnímu bankrotu jako třeba někde v Jižní Americe. Nějaké protesty a demonstrace lze přece nastavit tak, aby nespokojenost postupně kanalizovaly do ještě hlubší beznaděje.

Se situací velmi podobnou té naší se v devadesátých letech potýkali občané Argentiny. Našli geniální řešení – zapínáním a vypínáním elektrických spotřebičů „vyráběli“ krátkodobé výpadky proudu – blackouty. Osvědčilo se to, takže ještě v roce 2018 tak zabránili zvýšení cen elektrické energie pro domácnosti.

Žijeme ve složitém a komplikovaném světě. Proto by se ta nejúčinnější protivládní demonstrace mohla nakonec odehrát večer v pohodlí obývacích pokojů. I ti nejslabší se totiž mohou bránit.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)