Zemětřesení v Turecku a Sýrii změní Blízký východ

Turci a Syřané mají vůči sobě navzájem spoustu nevraživosti: syrské úřady obviňují turecké z agrese, financování a školení povstalců, a také z přání anektovat severní oblasti arabské republiky; Ankara zase Damašku vytýká samotné rozpoutávání občanské války, kvůli které se v Turecku ocitly miliony běženců a zostřil se “kurdský problém”, ohrožující bezpečnost republiky. Vzájemné požadavky již dávno zavedly situaci do slepé uličky, ale mohlo by zemětřesení napravit to, co napáchali lidé? Mohlo by společné neštěstí pomoct najít východisko z turecko-syrského konfliktu a sblížit tyto dva státy?

Ano, může, protože Erdogan a Asad již beztak byli na cestě k usmíření. Dříve, do roku 2011, se  navzájem nazývali bratry, ale potom turecký prezident proklel syrského jak vraha. Podpora Ruska a Íránu pomohla Asadovi vydržet, a od počátku  nespokojené s ruským vměšováním se Turecko postupně stále více smiřovalo s tím, že moc v Damašku se nevystřídá. Již vloni začal Erdogan hovořit o možném setkání s Asadem – a nyní už Sýrie nespěchá jít na urovnání (mám na mysli i ústupky) se silnějším sousedem. Tím spíše, že v polovině května v Turecku proběhnou volby, a v Damašku nechtějí upevňovat bez toho obstojné pozice Erdogana.

Rusko má velký zájem na normalizaci turecko-syrských vztahů  a vše pro to podniká. Pokud nebyly dříve kontakty Ankary a Damašku  veřejné a omezovaly se úrovní speciálních služeb, tak nedávno už v Moskvě proběhla třístranná setkání na úrovni ministrů. Takže cesta k setkání Asada a Erdogana je už započata  – a celková tragedie je může přiblížit, a nikoli  vzdálit. Je možné, že v Damašku už nebudou čekat na turecké volby – minimálně telefonický rozhovor obou prezidentů lze uskutečnit i nyní. Vždyť zemětřesení nepodlomí, ale, naopak, upevní pozice Erdogana: efekt semknutí se národa na pozadí  neštěstí ještě nikdo nezrušil. Turecký prezident by i tak vyhrál nad společným kandidátem opozice, kterým, nejspíše, bude 74letý lídr kemalistů, hlava Národní republikánské strany Kemal Kylyčdaroglu, ale nyní budou moci poražení vysvětlovat jeho vítězství zemětřesením.

Turecký vztah k Sýrii se někdy srovnává se vztahem Ruska k Ukrajině, vždyť nynější území Sýrie, spolu s jinými arabskými zeměmi, ještě na začátku 20. století bylo součástí Osmanské říše. Ale tato paralela je absolutně nekorektní, protože Turci a Arabové jsou různé národy. Ano, jsou spojeni několika stoletími společné minulosti a náboženstvím, ale vnímají tuto minulost různě, a také v oné Sýrii je u moci šíitská menšina, nikoli sunnité, jako v Turecku. Obě země jsou mnohonárodnostní (a Sýrie ještě i vícekonfesionální), ale Turecko se více podobná impériu, v němž turkický původ občana má i když důležitý, nikoli určující, význam. Rozděluje oba státy kurdská otázka, která je pro ně i formálně sjednocující: Kurdové, žijící na obou stranách hranice, byli vždy problémem i pro Ankaru, i pro Damašek Tudíž nyní Turecko, v podstatě, reflektuje (neoficiálně) pouze na některé severní oblasti Sýrie, obydlené převážně příbuznými Turků Turkmeny, a na to, aby se zarazili syrští Kurdové, kteří se stali příliš autonomními. Čím silnější se stanou úřady v Damašku  – včetně území, kontrolovaném proamerickou částí Kurdů , tím důležitější bude pro obě strany obnovení vztahů.

Smír Erdogana a Asada by byl nejen mimořádně důležitý pro jejich země, ale také by se to stalo důležitým potvrzením růstu vlivu Ruska na Blízkém východě. Sýrie se již dávno orientuje na Moskvu – tento proces začal už v 60tých, a za posledních deset let se dostal na maximálně možnou (i když vyvolanou mimořádnými, tedy v každém případě dočasným okolnostmi) úroveň. Turecko se historicky považuje za soupeře, a občas i nepřítele Ruska, ale v současné době, navzdory své příslušnosti k NATO, zaujímá samostatnou pozici jak na světovém dějišti, tak i v otázce vztahů s Ruskem. Upevnění rusko-tureckých vztahů v nejrůznějších směrech je výhodné pro obě země, ale právě Sýrie zůstávala v posledních deseti letech hlavním kamenem úrazu. Zdaleka ne všechno v této zemi záleží na porozumění a hledání kompromisu mezi Ruskem, Tureckem a Íránem: je zde i vážná americká hra, ale není pochyb, že obnova osobních kontaktů mezi Erdoganem a Asadem prokáže vliv nejen na dvoustranné vztahy, ale také na pozici Ruska na celém velkém Blízkém východě. Sýrie a Turecko budou vždy sousedy, a Rusko bude vždy vedle. Není v našich silách zabránit živelným přírodním tragédiím, ale je v našich silách pomoct smířit se znepřáteleným sousedům.

Petr Akopov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

 https://ria.ru/20230207/zemletryasenie-1850139514.html