Začal soud o právo na názor

převzato

V tomto případě o právo na názor na historickou událost. Ve středu 1. února po 2,5 hodinách přelíčení v kauze PhDr. Josefa Skály, Ing. Juraje Václavíka a Vladimíra Kapala nepadl výsledný verdikt. Soudce JUDr. Tomáš Hübner jednání odročil na 3. března, neboť budou ještě vyslechnuti další svědci a přehrán pořad odvysílaný na Svobodném rádiu, na jehož základě byli jmenovaní obžalováni. V relaci tohoto internetového média se měli dopustit údajného zpochybňování genocidia, dokonce ve spolupachatelství, podle paragrafu 405 trestního zákoníku, a to tím, že diskutovali o tzv. Katyňském masakru.

Obžalované přišly na Obvodní soud pro Prahu 7 na Ovocném trhu podpořit desítky jejich přátel, známých a sympatizantů, kteří zaplnili chodbu před jednací místností, přičemž část z nich mohla zasednout v lavicích soudní síně, určených pro veřejnost. Jednání si nenechali ujít také televizní štáby a někteří novináři. Naše pravda měla na místě svou zpravodajku.

V úvodu státní zástupkyně přečetla rozsáhlou obžalobu. Jmenovaní podle ní 2. 7. 2020 v rámci diskuse v pořadu Svobodného rádia »opakovaně veřejně odmítali, relativizovali a zlehčovali sovětskou odpovědnost a samotný průběh tzv. Katyňského masakru, který je souhrnným označením pro sérii masových vražd převážně polských válečných zajatců spáchaných v roce 1940 příslušníky lidového komisariátu vnitřních záležitostí Sovětského svazu, tzv. NKVD«.

Žalobkyně citovala některé výňatky z přepisu tohoto rozhlasového pořadu, na což poukázal později ve své výpovědi Skála a označil je za vytržené z kontextu. Proto požádal, aby soud vyslechl celý dvouhodinový pořad. Státní zástupkyně, jež obžalobu četla ve značném tempu a ne zcela zřetelně, zakončila své expozé slovy, že Skála, Václavík a Kapal v pořadu na Svobodném rádiu veřejně popírali »sovětský zločin, tzv. Katyňský masakr«, ačkoli fakta o něm jsou »obecně považována za nezpochybnitelná, tedy veřejně zpochybňovali a popírali válečný zločin«.

Poté, co se jmenovaní muži vyslovili, že se necítí ve smyslu obžaloby vinni, soudce přešel k dílčím výpovědím. Kapalův obhájce namítl, že shledává rozpor ve formulacích: »V usnesení o zahájení trestního stíhání… bylo uvedeno, že pan Kapal spolu s dalšími obviněnými ‚veřejně popírali a zpochybňovali sovětskou odpovědnost za válečný zločin‘, zatímco v obžalobě je napsáno, že ‚veřejně popírali a zpochybňovali válečný zločin‘«. Námitka byla ponechána bez odpovědi.

Kapal: Nepopírali jsme zvěrstva ani zločiny

Moderátor a majitel soukromého rádia Vladimír Kapal, který z obviněných hovořil jako první, na svou obhajobu uvedl, že »nepadlo jediné slovo od nás, že bychom popřeli jakékoli genocidium, jakákoli zvěrstva«, a odmítl se nechat soudit »za to, co patří historikům«. Soudce vysvětlil, že paragraf 405 TZ hovoří mj. o zpochybňování, popírání a schvalování válečných zločinů a že právě z toho jsou muži viněni. »Pane soudce, slyšel jste v obžalobě jediné slovo, že bychom popírali válečný zločin? Ani v jednom jediném slově jsme nepopřeli, že v Katyni se stal válečný zločin,« hájil se Kapal.

Překladatel a spisovatel Juraj Václavík, který je původní profesí hutní inženýr, se věnuje historii celý život jako koníčku a, jak řekl naší zpravodajce, speciálně událostmi v Katyni se zabývá 13 let. Jeho výpověď byla nejdelší. Desítky minut hovořil o svých názorech badatele, jak se dle něho události seběhly, přičemž předal soudu kopie některých historických listin, dobových novin apod., z nichž dovozuje, že pachateli masakru polských válečných zajatců v Katyni poblíž Smolenska byli němečtí okupanti. »Neznám žádný důvod, proč bych se nemohl věnovat Katyni. Neznám důvod, proč bych ze zjištěných skutečností nemohl dělat nějaké vývody,« hájil své právo na názor.

Soudce nechtěl dělat »seminář o Katyni«

»My tady nebudeme dokazovat historii, historie je daná,« vstoupil do Václavíkovy obsáhlé výpovědi soudce Hübner, »my nebudeme dokazovat, kdo ten masakr udělal, protože to je naprosto jasné, mj. opakovaně potvrzené – udělal to Sovětský svaz a jeho složky,« řekl rázně. Soudce odmítl na přelíčení »několik hodin« řešit, že »Katyň spáchali Němci«, a nechtěl ze soudního jednání dělat »seminář o Katyni«.

Václavíkův obhájce namítl, že klient má právo na svou výpověď v té podobě, kterou činí. Po kratší výměně názorů mezi soudcem a obhájcem mohl Václavík pokračovat. Smyslem jeho vystoupení před soudem bylo, že jako badatel nahlédl události v Katyni jinýma očima a vidí v oficiálním podání mezery a rozpory. A právě na ně v rozhlasové relaci upozornil – nic více. Například poukázal na chyby či nesrovnalosti na historických listinách (»o kterých se nemluví, nejsou žádané«), souvisejících s katyňskými událostmi.

Václavík: Nejasnosti a nesrovnalosti mě vedou k pochybnostem

»Nenašel jsem žádné důkazy o tom, že se tento masakr nestal, a tak jsem ho nikdy nezpochybňoval, proto se ohrazuji proti nařčení o popírání genocidia nebo válečných zločinů« – těmito slovy Václavík požádal soud, aby žalobu zamítl. Václavík se nepovažuje za neomylného, ale předložil, jak uvedl, dostatek nejasností a nesrovnalostí, které ho vedou k pochybnostem. »Snad na tom nejsme tak zle, abychom tyto pochybnosti nemohli vyjádřit. Tímto nikomu neškodím, nikomu neubližuji ani nikoho nenavádím k nepravostem. V průběhu osmi desetiletí se výklad tohoto masakru změnil již dvakrát,« zakončil výpověď Václavík, jenž pod pseudonymem Jiří Šifrin vydal knihu Bůh synergie.

Na dotaz obhajoby Václavík vysvětlil úlohu českého forenzního patologa profesora MUDr. Františka Hájka, jenž byl pod nátlakem protektorátní moci donucen zúčastnit se v roce 1943 ohledání mrtvých těl polských válečných zajatců v Katyni jako člen tzv. mezinárodní komise pod vedením nacistického Německa a podepsal protokol podle německých not. Po válce publikoval brožuru Důkazy Katynské, ve které vysvětlil, že při ohledání naznal jiné skutečnosti než ty, které by svědčily pro sovětskou vinu. Usoudil, že vražda se odehrála až v době, kdy tato oblast Sovětského svazu byla okupována nacistickým Německem.

Skála: Pohled na historickou událost nemůže být uzavřen

Vrcholem přelíčení 1. února na Obvodním soudu pro Prahu 7 byla výpověď Josefa Skály, původní profesí historika. »V úvodu relace jsem řekl, že jsme nepřišli hlásat dogmatické názory, ale nabídnout publiku nová zjištění seriózní historiografie,« poznamenal. Aktéři pořadu tímto chtěli podnítit další diskusi. Skála vyjádřil výhrady ke znaleckým posudkům, proto požádal o předvolání autorů těchto posudků, aby bylo možné jim před soudem klást otázky. Požádal i o možnost vyslechnutí svědka obhajoby, renomovaného historika, jenž pracoval s primárními prameny.

Sám Skála je autorem dvou historických monografií z doby druhé světové války, jedna z nich vyšla v šesti jazycích. »Každá věta, která tam (v pořadu) ode mě zazněla, má oporu ve veřejně dostupných zdrojích seriózní historiografie anebo expertízách špičkových znalců. Nic z toho, co jsem tam řekl, nebylo ‚vycucáno z palce‘ či moje spekulace.« Rozhlasová relace, která se odehrála 2. 7. 2020, nebylo vědecké kolokvium, nýbrž živý pořad a na internetu jsou mnohem razantnější názory k danému tématu, namítl.

Skálu překvapilo, ba urazilo, že pořad na internetovém rádiu o události vzdálené 80 let projednávala Národní centrála boje proti organizovanému zločinu. »Je to poprvé v mém životě, kdy jsem trestně stíhán. Můj pohled na historii je alternativní, ano. Ale naučil jsem se tento pohled uplatňovat vždy striktně v souladu s právním řádem, a to nejen v ČR.« Skála připomněl, že byl šéfem velké mezinárodní organizace a dokázal i v zahraničí vystupovat tak, aby se nedostal do konfliktu se zákony, a »tuto normu ve svém jednání uplatňuji doma, v ČR«.

Skálu šokuje, že znalci, které si povolal policejní orgán, nezmínili ve svých posudcích jediný ze zahraničních zdrojů, jež také vykazují alternativní názor na Katyňský masakr. Dle něho jsou takovém názory i v mezinárodní komunitě, například v USA, Francii či Polsku. »Tato otázka není dodnes uzavřena, byť někteří tvrdí, že tomu tak je. Uzavřena ani být nemůže, protože je třeba ji dále zkoumat, poznání se posouvá. A to je poslání vědy. Ve vědě platí, že je právo poznávat dále.«

V souladu s Ústavou a Listinou

»Mé vystupování i kolegů v pořadu bylo konformní s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Máme svobodu projevu… Je velký rozdíl, když si někdo z nás ‚cucá něco z palce‘ a fantazíruje, nebo když reprodukuje z veřejných zdrojů, a já dodávám, velmi seriózních – to je další pádný důvod, proč se rozhodně necítím vinen,« zakončil Skála svou výpověď a tím shrnul i postoj celé trojice obviněných, kteří trvají na své nevině.

Obviněné muže podpořili v jednací síni zástupci různých spolků, iniciativ, KSČM, společenství PRAK a další. PRAK (společenství Proti represi a kriminalizaci občanů za názor) vidí v trestním stíhání Kapala, Skály a Václavíka alarmující precedens nemající obdoby po desítky let – kriminalizován totiž není živý politický střet, ale názor na vzdálenou historii.