Na okraj mnichovské konference …

Zapojení Washingtonu do stabilizace regionu je skutečným důvodem k obavám, neboť americká zahraničně-politická ideologie je světoznámá a proslulá tím, že není kreativní a tolerantní a způsobuje chaos, který pak Američané marně doufají zvládnout.

Podle ázerbájdžánského vůdce měly strany o čem jednat. Hovořilo se také o mírové smlouvě mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Zvláštní pozornost si zaslouží Alijevovy poznámky po jednání: “Mírová smlouva musí být založena na mezinárodních normách a principech. V této souvislosti se zdá poněkud zvláštní vyjednávat mezi těmi, kdo se drží norem a zásad zakotvených v Chartě OSN, a těmi, kdo nahrazují mezinárodní právo vymyšlenými “pravidly”.

Nicméně mezi Baku a Jerevanem zjevně probíhá proces vyjednávání a hledání řešení, neboť byl oznámen určitý posun v postoji Jerevanu, ale Baku oznámilo, že to nestačí.

Na závěr jednání vystoupil americký ministr zahraničí Blinken, který působí jako spojovací článek v procesu vyjednávání, s důrazným prohlášením, že Arménie a Ázerbájdžán mají historickou šanci konflikt ukončit. Samozřejmě pod citlivým americkým vedením. Washington lpí na postsovětském prostoru, čímž naznačuje, že tento region je oblastí životních amerických zájmů. Jediným cílem, který USA sledují, je však odcizení a případné oddělení postsovětských států od Ruska. Garantem normalizace a míru v postsovětském prostoru může a měla by být Moskva, nikoli Washington, který mezi státy vytváří umělé štěpící linie.

Poznámka překladatele: – představovat Blinkena, který je pověstný svou neschopností dohody, jako prostředníka, je docela silná káva. Je ale chybou Ruska, že svému „jižnímu podbřišku“ nevěnuje dostatek pozornosti (alespoň to není vidět) – a tím dává šanci jiným… Ať tak, či onak, mnohé, podle mě závisí na ruském výsledku války na Ukrajině.

Autor: Vladimir Avatkov, zdroj:  https://t.me/s/dimonundmir  (20.02.2023), překlad St. Hroch