Mlha ukrajinksé války se zvedá a Dva důležité signály z Berlína, jeden špatný z Mnichova

Na snímku nedělní mírová demonstrace v Berlíně jako předehrou k ještě větším a širším aktivitám (předpovídá autor)

Mlha ukrajinské války se rozpouští

K dnešnímu prvnímu výročí ukrajinské války hlavní ideolog všech Němců, kteří nenávidí Rusko a transatlantické vazaly, redaktor FAZ (Frankfureter Algemeine Zeitung) Berthold Kohler, v dlouhém úvodníku přísahá: “Putin musí selhat “. Jak rád by Kohler napsal: „Hurá, Putin selhal“. Ale není tomu tak.

Spíše selhal pokus hodnot Západu ovládaných Američany „zničit“ Putina a Rusko ekonomicky a vojensky (Baerbock) a politicky je izolovat. Aby si NATO nemuselo přiznat toto selhání, s podporou EU eskaluje válku na Ukrajině do stále hrozivějšího rozsahu, dokonce riskuje jadernou válku.

Na začátku války 24. února 2022 mohla v jazyce ještě dominovat věta „ruská útočná válka“ proti sousednímu státu, o rok později se některá, i když ne všechna, mlha nad tím, co se dělo, zvedla. Režim v Kyjevě existuje pouze díky masivní finanční a vojenské pomoci ze Západu.

Takže Rusko už nebojuje proti americkému satelitu Ukrajina, ale proti USA a NATO. Vazalské Německo hraje jen ubohou a poníženou roli, naše země je zatím největším poraženým války. Zvonění frází o „přelomu éry“ a „boji za demokracii“ na tom nic nemění. Protože negativní důsledky vazalství pociťuje finančně mnoho milionů Němců.

Z původní ukrajinské euforie, kterou podporovala propaganda, zůstalo jen málo. Protože v průběhu minulého roku se až příliš jasně ukázalo, jaký globální politický mocenský boj se na Ukrajině vlastně odehrává. Právě krvavý boj o to, zda Spojené státy zůstanou unipolárním způsobem nejmocnější velmocí na světě nebo zda zvítězí multipolární rovnováha sil, která bude znamenat konec amerického impéria. Pravicové, vlastenecké a konzervativní síly v Německu, které nechápou tento skutečný charakter boje mezi Ruskem (Čínou) a USA, se fakticky smiřují s vazalským postavením naší země.

Kdo to nechce, neměl by si přát Putinovi a Rusku neúspěch, ale řešení neutrality a obnovy Ukrajiny bez politického vydírání a ekonomického vykořisťování západními hodnotami. Rozumná německá politika proto musí obhajovat mírová jednání, nikoli však dodávky zbraní. To nemá nic společného s naivním pacifismem nebo dokonce „putinismem“, ale s ochranou německých zájmů. Ale čekat toto od semaforové vlády či pseudoopoziční CDU/CSU se nedá.

(vyšlo 24. 2. 2023 ZDE)

– – –

Dva důležité signály z Berlína, jeden špatný z Mnichova

Není důležité, zda se sobotního mírového shromáždění v Berlíně zúčastnilo 40 000 nebo 50 000 lidí z celého Německa. V každém případě jich bylo mnohem víc, než jak to líčí lži šířené v konformních médiích. Není také důležité, zda obě bubenice Alice Schwarzerová a Sahra Wagenknechtová řekly to či ono, a že se to dalo říci jinak.

Protože ukrajinská válka se stejně nerozhodne v Berlíně, ale dál na východ. Důležité však bylo, že došlo k dosud největší manifestaci proti válečnému štvaní stranického a mediálního kartelu. Byla to bezesporu předehra k ještě větším a širším aktivitám v přátelštějších obdobích roku. A to všechno se počítá.

V Berlíně však byla a je ještě jedna událost neméně, možná ještě výbušnějšího významu: ruský tank provokativně postavený před ruskou ambasádou, který byl zničen v ukrajinské válce a stal se rakví pro jeho posádku, se díky mnoha lidí proměnil v symbol přátelství s Ruskem v moři růží.

V neposlední řadě je to zásluha potomků kancléře Bismarcka, jemuž záleželo především na dobrých vztazích a míru s Ruskem, neboť měl stále na paměti, jak je obojí pro Německo důležité a to platí dnes více než kdy jindy. Obzvláště hanebná a nechutná akce válečných štváčů a přátel amerického satelitního režimu v Kyjevě byla zneškodněna úžasně kreativním způsobem.

Mnichovská mládežnická organizace Zelených velmi působivě ukázala, jak nepostradatelné je použít všech dostupných prostředky k obraně proti agitátorům a ruským haterům: V ošklivém textu, který mladí Zelení rozšířili, se ve skutečnosti tvrdí, že „Operace Barbarossa“ , tedy útok nacionálně socialistické Hitlerovy říše na Sovětský svaz z roku 1941, způsobila sama tehdejší oběť – Rusko.

Ani ti nejextrémnější pravicoví extremisté se nepokoušejí o takové šílené překrucování dějin. Alespoň se ukazuje, kdo je zdaleka nejnebezpečnější a nejzlomyslnější stranou v Německu. Proto má signál z Mnichova svůj význam a není radno ho podceňovat.

(Vyšlo 26.2. 2023 ZDE)

Autor: Wolfgang Huebner