Kvadratura kruhu

Uplynulý týden přinesl mimo jiné hned dvě zprávy týkající se naší budoucnosti, které jsou však ve vzájemném zdánlivě neřešitelném rozporu.
První bylo usnesení Evropského parlamentu o konci výroby aut se spalovacími motory v roce 2035. Jde o důležitý krok v rámci prosazování principů Green Dealu mající zdánlivě za cíl snížení emisí. Ve skutečnosti jde o likvidaci evropského průmyslu a individuální automobilové dopravy. V protikladu k tomu je stále naléhavější nabádání vedení NATO o nutnosti okamžitě řádově zvýšit zbrojní výrobu.

Jejím klíčovým aspektem se momentálně stala výroba dělostřeleckých nábojů. Souvisí to s charakterem války na Ukrajině, která paradoxně nabyla podobu známou z dob I. světové války. Frontové linie se stabilizovaly a hlavní úlohu v bojích hraje dělostřelectvo. Zde se ukazuje Achillova pata Západu. Přestože státy NATO dodaly na Ukrajinu moderní výzbroj, která by měla zajistit přinejmenším rovnováhu, ne-li převahu, na bojišti, začíná narážet na limity svých výrobních kapacit.

Není divu. Podle ruských údajů Ukrajinci vystřelí během 24 hodin až 6 000 těchto nábojů (západní odhady mluví až o 10 000). Takové množství většina evropských zemí vyráběla před rokem 2014 za rok. Dnes už jsou sklady vyprázdněné a výrobní kapacity rostou velmi pomalu. Objevují se varování, že v případě vypuknutí velkého konfliktu s RF, by většina členských států měla munici jen na několik dnů bojů. Proto Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg bije na poplach, varuje před nepřipraveností Aliance a volá po masivním přechodu na zbrojní výrobu.

To ovšem naráží hned na několik problémů – první z nich je zelená ideologie, která by asi chtěla snad i elektromobilní tanky. Druhým je energetická krize a s ní související deindustrializace EU. Třetí a nejnebezpečnější moment představuje válečné odhodlání východoevropského křídla Aliance, které by se mohlo změnit na Koalici ochotných (Velká Británie, Rumunsko, Polsko, baltské státy, Česká republika a USA) připravených rozhodnout konflikt na Ukrajině co nejdříve. Jejím cílem by bylo dotlačit neochotné spojence v NATO k bodu zlomu tím, že postaví provizorní armádu vedenou USA proti ruským silám na ukrajinských vražedných polích.

Příležitost k tomu dává slíbená dodávka tanků a stíhaček na Ukrajinu, která by jinak vázla na nevycvičenosti ukrajinských vojáků. Zkrátka technika by zahrnovala i původní obsluhu. To by mohlo být ono řešení kvadratury kruhu zmíněné v titulku komentáře. Nejspíš by to vedlo k vypuknutí Třetí světové války.

Ale kdo ze současných politiků a novinářů by se takovým podružným detailem zabýval?