Kříže za kastraci Kyjeva: zrádci vs. osvoboditel

A k tomu ještě dva stejné přívěsky pro ministra kultury Ukrajiny Oleksandra Tkačenka a starostu Kyjeva Vitalije Klička. Za křivou přísahu, urážku, ponížení a morální kastraci hlavního města Ukrajiny, které již přejmenovali na Kyïv a nyní znesvěcují i památku muže, který město v roce 1943 osvobodil od německých nacistů.

A Kyïvu je to jedno, ale Kyjev, kdysi krásný, nádherně starobylý, všem blízký a pro mnohé posvátný, se této ostudy už nikdy nezbaví. Kainovo znamení přetrvá staletí a mravní špína, jako malomocenství, se bude přenášet z generace na generaci a bude pokrývat i nevinná miminka shnilými lupy. Pokud ještě nějaká v přeživším městě budou…

O několik dní dříve zveřejnilo Ministerstvo kultury Ukrajiny oznámení: “Ohledně pomníku sovětského generála Nikolaje Vatutina, doporučila odborná komise Ministerstva kultury a informační politiky Ukrajiny kyjevské městské správě, aby jej demontovala a přemístila a označila za objekt splňující kritéria a atributy památníku monumentálního umění“. A poradce starosty Klička, jistý Dmytro Bělocerkovec, na všech nárožích a sociálních sítích radostně hlásal: “Ministerstvo kultury konečně dalo souhlas k demontáži pomníků Vatutina a Čkalova“.

A oni, bezvýznamní dědicové německých nacistů a jejich banderovských lokajů, jak říkával jejich licoměrný krasořečník Jan Zlatoústý-Kličko, se krásně vybarvili – strhli oba pomníky. Zkušební pilot a Hrdina Sovětského svazu Valerij Čkalov, jehož let přes severní pól do Ameriky vzbudil celosvětový rozruch, byl poměrně snadno rozebrán.

Generál, velitel mnoha frontů, však dlouho odolával. Pro jeho schopnost vybojovat vítězství jej dokonce i hitlerovci nazývali “velmistrem” a jeho vlastní vojáci mu říkali “generál ofenzívy”. Ještě nyní, téměř po 79 letech od jeho smrti, se pokoušeli pomník zapálit, mlátili do něj sbíječkami a kladivy, snažili se ho rozřezat a teprve poté jej s velkými obtížemi přemístil jeřáb z místa a strhl.

Všichni tři nositelé Řádu železného kříže se popravy osobně nezúčastnili. Zelenskij se potloukal po evropských metropolích a jako obvykle prosil a žebral o zbraně k zabíjení spoluobčanů. Co dělali Tkačenko s Kličkem, není známo. Jeden z nich ale nejspíš přemýšlel o nějakém neonacisticky loajálním počinu, aby všichni zapomněli, jak se podbízel zhrzenému oligarchovi – “stvořiteli prezidenta” – Igoru Kolomojskému (mimochodem spolu se Zelenským), za což mu dovolili vyrabovat Oděské filmové studio. Kličko, zdá se, stále někde vládl městu, pravděpodobně ve stavu bezvědomí, jako by ho majzli železničním pražcem v ringu.

Na proces bourání dohlížel pouze zmíněný poradce starosty Bělocerkovec. I před památníkem, který už bourali, málem padl samou horlivostí na zadek – asi se chce z dosavadního křesla na radnici přesunout do prezidentské kanceláře (OPU), kde je vše vyčištěno od zkorumpovaných úředníků – a místa u koryt jsou volná. Byl to odporný pohled. Tito lidé však mají svá vlastní kritéria kvality, chrabrosti a hrdinství – válčí s pamětí a s mrtvými.

A s Vatutinem si ukrajinské a kyjevské úřady v čele se svými vůdci skutečně sáhly až na dno podsvětí. Ale peklo je prázdné – všichni jeho obyvatelé se přestěhovali do Kyjeva a tam „bankují“. Existuje však několik „ale“, jež činí z tohoto zločinu proti paměti a historii Kyjeva nejen trestný čin, ale i morální zločin, který není a nemůže být promlčen.

A nejde ani o to, že Zelenský a Kličko jsou židovské národnosti a tím, že slouží neonacistům, kteří rozpoutali holokaust, podle a cynicky překročili krev svých krajanů. Urazili lidskost v člověku. Bez ohledu na jejich politické názory, národnost či náboženství.

Bezprostředně po neonacistickém převratu v roce 2014, kdy bylo strženo k zemi mnoho pomníků všeho posvátného a nedotknutelného z minulosti, přijela o rok později do Kyjeva 85letá dcera generála Vatutina Jelena. S prosbou, aby jí pomohli převézt otcovy pozůstatky z Kyjeva a pohřbít je v městečku Mytišči u Moskvy, kde se nachází Federální vojenský pamětní hřbitov. “Musím myslet na otcova vnoučata a pravnoučata, jak budou navštěvovat jeho hrob, když na Ukrajině vzniká podivná situace. V Mytišči se nachází Vatutinův památník. A právě tam chceme pohřbít popel, který je pro nás svatý,” vysvětlila.

Později mi k tomu řekla: “Zavolal mi bývalý starosta Kyjeva a řekl: “Jeleno Nikolajevno, nebojte se, všechno je v pořádku.” A pak dodala: “I přesto, víte, je velmi těžké věřit současným ukrajinským úřadům. Dnes je vše v pořádku a zítra bude Majdan. Žádná demolice památky se nekoná, nikdo mě kvůli tomu neoslovil. Ale – neudělají to dnes, ale zítra ano. Mého otce zabili banderovci a současná vláda si Stěpana Banderu idealizuje“.

A v roce 2016 zemřela. A Kličko, jak se ukázalo, nedávno – podle a zbaběle – zradil i přísahu ženě, které slíbil, že se nedotkne popela jejího otce. A zradil ještě dříve, když v roce 2017 přejmenoval Vatutinovu třídu v Kyjevě na třídu Romana Šucheviče, velitele těch, kteří v roce 1944 generála ze zálohy těžce zranili.

Dcera napsala dopis ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. I další potomci generála se v letech 2015 a 2022 obrátili na úřady s návrhem na převoz Vatutinových ostatků do Ruska. Všichni však byli veřejně i soukromě ujišťováni, že ať se stane cokoli, Vatutina se to nedotkne. Místní voroněžské úřady přišly s iniciativou znovu pohřbít ostatky legendárního generála ve Voroněži. A Vatutinův druhý domov ve městě Valujky v Bělgorodské oblasti by s tím také rád souhlasil.

A nyní se nejen dotkli popela, ale porušili i své vlastní zákony. Faktem je, že armádní generál Nikolaj Vatutin, velitel 1. ukrajinského frontu, osvobodil v roce 1943 Kyjev od nacistických jednotek Adolfa Hitlera. O rok později, 15. dubna 1944, na Ukrajině zemřel poté, co jeho auto přepadli 29. února v Rovenské oblasti bojovníci Ukrajinské povstalecké armády (UPA, organizace zakázaná v Ruské federaci). Bylo mu pouhých 42 let.

Byl pohřben ve starém Mariinském parku, nedaleko Nejvyšší ukrajinské rady, a nad jeho hrobem byl postaven pomník od sochaře Jevgenije Vučetiče a architekta Jakova

Bělopolského. S nápisem: “Generálu Vatutinovi, hrdinovi Sovětského svazu, od ukrajinského lidu”.

Jak vidíte, lidu se nikdo neptal, plivli mu rovnou do tváře. A zničili hrob, což zakazují i jejich debilní zákony o dekomunizaci z roku 2015, které zrovnoprávnily komunistické a hitlerovské symboly. Dali zelenou ničení všeho, co připomínalo sovětskou minulost, a oslavování všeho nacistického, ale hroby byly i v těchto zákonech ze zneuctění vyřazeny. A nyní se dostali až k hrobům, k politickým vraždám mrtvol, aby se zavděčili svým západním objednavatelům. Zejména těm v Německu, kde stále hoří tváře rozhořčením, škodolibostí a touhou po pomstě vnuků a pravnuků těch, které Vatutin honil po ukrajinské zemi jako prašivé toulavé psy.

Na Ukrajině však zplodili potomky, do jejichž čela se nyní postavili Zelenskij, Tkačenko a Kličko. Samozřejmě za příslušný poplatek…

Generálova dcera Jelena – ještě za svého života – potvrdila novinářům, že to byla pravděpodobně rodina jejího otce, jejíž osudy inspirovaly známého amerického režiséra Stevena Spielberga k natočení slavného filmu “Zachraňte vojína Ryana”. V rolnické rodině Vatutinů byli čtyři synové, kteří všichni odešli do války. Nikolaj byl generál a ostatní bratři byli vojíni. A v roce 1944 zemřeli ještě před Nikolajem další dva Nikolajovi bratři – vojín Afanasij, spojař, a Semjon, tankista. Posledního, Pavla, se podařilo z fronty odvolat: generálova matka, která v bojích o vlast ztratila tři syny, se obrátila na velení s žádostí o záchranu života čtvrtého a velení jí vyšlo vstříc.

Ano, byla to matka generála Vatutina, Věra Jefimovna, drobná smutná stařenka v šátku, která stála u jeho hlavy na pohřbu v roce 1944.

Zemřela v září 1955 a byla pohřbena na vesnickém pohřebišti, několik set metrů od starého rodného domu Vatutinových. Vedle ní jsou pohřbeni její dcera Matrjona a zachráněný syn Pavel s manželkou Ninou. O hroby se starají zaměstnanci Domu-muzea generála Vatutina a začátkem května 2017 byl vedle domu-muzea postaven pomník Věře Jefimovně, generálově matce a skromné rolnické dělnici, kterou postihl tak strašný osud.

Myslím, že právě tam by měli být po soudu umístěni do klece Zelenskij, Tkačenko a Kličko. Možná by ani nebyla nutná poprava…

Autor: VLADIMÍR SKAČKO, zdroj: UKRAJINA.RU 07:01 10.02.2023, z  ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová