Důchody a diletantství

Jiný systém je rizikový, protože nikdo není schopen zajistit 20 letému člověku to, co bude, až půjde do důchodu. Jako lidé v roce 1910 nevěděli, že je čekají dvě světové války a pak totalitní režim, tak i my dnes nevím, co bude za 10, natož za 50 let. Pokud někdo dvacetiletému člověku slibuje, že když bude 50 let spořit, poskytne mu důchod, je v roli obchodníka s deštěm. Jistě hodně lidí rádo přijme cizí peníze s líbivým tvrzením, že je za 50 let zhodnocené vrátí. Zaplatí si na to reklamu v médiích s řadou odborníků i populárních herců, ale přitom ví, že vyplácení peněz za 50 let už on řešit nebude, takže může slíbit vše.

Aby se udržel průběžný systém, jsou možné úpravy, včetně věku odchodu do důchodu. Ovšem  to vyžaduje důvěru občanů, že taková změna je správná. Politické rozhodování v demokratickém státě bez důvěry lidí, je dlouhodobě neudržitelné. A má-li člověk dát někomu důvěru, ptá se, zda je rozhodnutí ekonomicky nutné a zda bude dobře technicky zpracováno.

Ekonomická nutnost je politickým rozhodnutím. Důchody se jako vše, co vláda platí, financují ze státního rozpočtu, který je tvořen všemi příjmy. Příjem z důchodového pojištění i daní se dá na jednu hromadu. Z jedné peněženky se platí důchody i nákup amerických stihaček. Je na rozhodnutí vlády, zda dá více peněz na důchody, zruší nákup stihaček či koupí levnější a nebude muset zvyšovat důchodový věk, nebo naopak koupí nejdražší stihačky na světě, a protože se nebude dostávat na důchody, zvýší se důchodový věk. O těchto preferencích nakonec rozhodují voliči ve volbách. Protože si zvolili vládu, která chce drahé stihačky, bude se zvedat důchodový věk. I když se vláda rozhodne zvyšovat důchodový věk, neospravedlňuje to politické diletantství v tom, jak vypadá konkrétní důchodová politika. Vidí-li občané politické hlupáctví, nebudou věřit žádné důchodové úpravě.

V roce 2022 žadatelé o předčasné důchody zavalili správy sociálního zabezpečení. Kdo si v roce 2022 požádal o předčasný důchod, bude mít měsíčně o několik tisícovek více, než kdyby získal řádný důchod v roce 2023. Ale jak je to možné? Je nesmyslné, že kdo pracuje déle a podá si žádost o důchod, až na něj bude mít nárok, bude na tom hůře.

Právo a spravedlnost nejsou totéž a tento příklad to dokládá. Je to sice podle práva, ale hluboce nemravné. Je to chyba, která zatíží státní rozpočet v době, kdy vláda žije na dluh a roztáčí inflaci velkým schodkem státního rozpočtu. Předčasné důchody jsou možností, jak čerpat důchod dříve, ale očekává se, že takový důchod bude menší. Opak se stal pravdou.

Odpovědnost nese ministr práce a sociálních věcí lidovec Marian Jurečka. Místo, aby tuto chybu řešil a slíbil, že se nebude opakovat, věnuje se tomu, jak snížit důchod předsedům zemských národních výborů zrušených 1948, Národního a Federálního shromáždění do 17. listopadu 1989 v novele zákona o důchodovém pojištění z 12. 12. 2022. Ti jsou totiž všichni mrtví a nemají žádný důchod, tedy není co snížit, což lze zjistit na internetu či dotazem na historiky zabývající se moderními dějinami. Přesto Jurečka snížení důchodů těmto mrtvým funkcionářům výslovné řešil v zákoně. Taková úprava nemá žádný smysl. Leda by šlo o novodobou zákonnou obdobu staré známé nenávisti až za hrob, kterou ztělesňuje synoda mrtvých v roce 897, kdy papež Štěpán VI. nechal z hrobu vytáhnout svého předchůdce papeže Formosa a mrtvého jej soudil.

Je to pozdní boj s totalitou po 33 letech, jako kdyby v roce 1951 někdo viděl hlavní problém doby v důchodech úředníků a politiků habsburské monarchie. Kde byli lidovci v době, kdy byl boj proti totalitě nebezpečný? A pak věřme slibům, že se budou odstraňovat zbytečné právní regulace.

Pakliže má důchodové změny na starosti stejný ministr, který připustil hrubě nemravné upřednostnění předčasných důchodů na úkor lidí, kteří pracovali déle a šli do důchodu v řádném termínu, nezaslouží si jakákoliv změna podporu veřejnosti. Státní kasa trpí neschopností některých politiků, nelze vše svádět na stárnutí obyvatelstva.