Americká “upřímná pomoc” při budování kapitalizmu v Rusku

V tu dobu, v roce 1993 a později, jsem býval v Rusku často. Jednou, zrovna v roce 1993, jsem v Moskvě týden vedl technické školení, když jsem byl zaměstnancem americké firmy. Skutečnost byla taková, že západ vyslal do Ruska přes neziskovky a jinak hodně školitelů (to asi byla ta pomoc), které ale, jak se později ukázalo, primárně řešili otázku výběru kádrů. Vybírali si lidi, kdo jim za peníze ochoten věrně sloužit a kdo není zbytečně zatížen morálkou a svědomím. Lidi se na takové vzdělávací akce hlásili houfně, nikdo netušil, že je v tom nějaký hluboký plán.

Hluboký plán ale v tom byl. Našlo se mezi ruskými lidmi dost bílých koní, s jejichž pomocí se přátelům, hlavně z Británie a USA, povedlo privatizovat přírodní bohatství: ropu, plyn, uhlí, rudy  železa, titanu, barevných kovů. To všechno se těžilo a vyváželo se to ven. Mezi účastníky kursů o budování kapitalizmu se našlo i dost státních úředníků. Správně prokádrovaní úředníci pomohli (za peníze) udržet malé nebo nulové zdanění vyvážených surovin. Provoz těchto zahraničních firem registrovaných na bílé koně (Michail Chodorkovský a další) byl řízen přes účetní a auditory z Británie a USA, v Rusku daně neplatili, lidi najímali systémem švarc. Pokud potřebovali přidělit parcelu pro těžbu ropy, odpor vlastníků pozemků a ekologických aktivistů řešili vraždami. Třeba osobně Chodorkovskému se vraždy nepovedlo dokázat, ale šéfovi jeho ochranky ano, sedí s polu s dalšími kumpány. Nebyl to jen Chodorkovský, takových bylo tisíce. Banditizmus a vřaždy byly populárním řešením v procesu koncentrace kapitálu. Atmosféra strachu byla viditelná: u vchodu do soukromých podniků, bank a státních institucí všude stála ochranka s automatickou puškou AKM.

Mezi tím co noví kapitalisté vesele vyváželi ropu a inkasovali zisky na účtech britských bank, v Rusku panovala totální, neuvěřitelná bída. Kdo to neviděl na vlastní oči, nepochopí. Zatímco zboží se dováželo ze západu, místní továrny krachovaly. Zaměstnancům neplatili výplaty po dobu několika let, lidé i ve městech si vydělávali na holý život pěstováním a prodejem brambor, co se dalo vypěstovat. Penze důchodcům neplatili vůbec, nula. Profesoři, učitelé, lékaři a inženýři žebrali na ulicích. Zdravotnictví fungovalo tak, že personál žádal rodiče nemocných dětí ať donesou něco, z čeho se dá navařit. Z toho, co navaří, žili pacienti i personál, výplaty nikdo nedostával. Takto několik let žila moje máma, dětská lékařka, byla ráda že v nemocnici se občas nají. Léky nebyly vůbec, takže rodiče těžce nemocných děti od lékaře dostali recept, měli si objednat taxi a jet shánět léky po lékárnách, kde rovněž nic nebylo. Objevil se zvláštní, odporný fenomén hyenizmu: lidé z měst objížděli vesnice, vykupovali za směšné peníze staré ikony, stříbro, tam kde to šlo, vykrádali za pomocí místních kostely a zkoušeli to vyvážet do zahraničí.

Tento marasmus vyvrcholil v roce 1997-98, kde byla vyhlášena devalvace rublu. Všichni, i moje rodiče, hned ztratili všechny úspory.

Závěrem k tomu je třeba říci, že Rusko je dost dobře, na generace dopředu, poučené upřímnou snahou USA o pomoc. Proto s pohádkou o “upřímné” snaze Billa Clintona, kterou prezentuje Milan Syruček silně nesouhlasím.

Staženo z internetové diskuze