Na snímku expertní tým prezidentského kandidáta Jaroslava Bašty: od leva doprava (i politicky): PhDr. Josef Skála – politik, CSc., Ing. Bc. Ivan Noveský – energetik, prof. Ing. Petr Drulák – politolog, Ph.D. – politolog, prezidentský kandidát sjednocené opozice Jaroslav Bašta, zcela vpravo Michal Semín – novinář, komentátor. Druhý zprava frontman skupiny Kamelot Roman Horký – autor textu, doprovázel autogramiádu Baštovy knihy písněmi (video viz níže)
Vážně nevím, proč tomu tak je, že všechna svá rozhodnutí dělám především srdcem. Snažím se to víceméně vyvažovat rozumem, aby vše bylo v rovnováze.
Když mně před Vánoci v roce 2008 zavolali z Generálního štábu AČR, zda bych nejel zahrát a zazpívat vojákům na základny do Afghánistánu a Kosova, ani na chvíli jsem nezaváhal. Ne proto, že bych bezvýhradně souhlasil s naším vojenským angažmá v této zbídačené zemi, ale proto, abych svými písněmi přinesl do uší a duší našich vojáků kousek radosti ze vzdáleného domova. Bylo to po sériích útoků Tálibánu a skutečně tam nebylo bezpečno. Možná to byl jeden z důvodů, proč tam žádný „český umělec“ (mimo Daniela Landy) nechtěl letět a vystupovat na základnách v poušti. Navíc to byla představení nehonorovaná…
V roce 2015 začala anabáze s výstavbou přehrady na naší milované „Oslavce“. Taky jsem byl okamžitě rozhodnut a věděl jistě, kde je mé místo. Přineslo to mně a mé rodině spoustu příkoří, nenávisti, falše i ohrožení našich dětí. Nakonec jsme si všichni mohli vydechnout a takřka nemožné proměnit v zázrak. Poté mne oslovily špičky ODS (to „ódéeska“ byla ještě v opozici), zda bych jako nezávislý kandidát nechtěl jít s jejich podporou do senátních voleb, ale nakonec jsem dobré bydlo v Senátu poslal k šípku a s vizionářem Vladem Mosným realizoval smysluplnější projekt mého vlastního kytarového cyklu (Kytarová dílna RH), která se stala jistě větším přínosem pro vzdělání a rozvoj ducha než vysedávání v senátních lavicích.
Roku 2020 přišla drsná doba restrikcí s nástupem covidismu. Přidal jsem se na stranu zásadně odmítající povinnou vakcinaci. Považuji svobodu člověka a jeho rozhodování o sobě samém za nejvyšší hodnotu a právo na tomto světě. Odmítnul jsem jednoznačně očkovací tyranii a šikanu a znovu jako mnohokrát předtím šel proti proudu v mašinérii mainstreamového zostuzování a urážek. Proto jsem se rozhodl, že pomohu svým postojem jedinému a navíc menšinovému hnutí, které jako jediné v ČR odmítalo povinnou vakcinaci. Mé jméno v něm nemělo žádné politické ambice. Bylo pouze vyjádřením názoru a naléhavým zvoláním. Musím zdůraznit, že jsem nikdy nebyl členem žádné politické partaje a tudíž se nemusím nikomu zpovídat ani omlouvat. Nikdy jsem taky nebyl nikým finančně motivovaný ani honorovaný. Svůj názor se nebojím vyjádřit a projevit sám za sebe.
Bytostně nenávidím válku. Už od vojny. Proto jsem se rozhodl, že podpořím v letošních prezidentských volbách pana Jaroslava Baštu, který má blízko mému vidění současného světa. Jako jediný z letošní nabídky prezidentských kandidátů se jasně vymezil k ukrajinské tragédii. Je antiválečným člověkem s nepošpiněnou minulostí. Je bývalým diplomatem na Ukrajině i v Rusku a skvělý historik a geopolitik. Navíc vlastenec! Během našeho setkání minulý čtvrtek ve Vojanově dvoře na Malé straně v Praze mi velice skromně a tiše poděkoval za podporu. Když jsem jej poprvé zblízka a napřímo spatřil, ucítil jsem ono zvláštní lidské propojení, které mi dává jakási vnitřní signalizační jednotka a zeptal se ho:
„Pane Bašto, Vy jste určitě musel jezdívat na čundry!“
Podíval se na mne přes skla svých brýlí a řekl:
„Ano, jak jste to poznal?“
„Trempové se poznají, i když mají na sobě oblečené sako.“ Odvětil jsem mu. Poté mi vyzradil, že od roku 1965 je členem T. O. Unkas ze Žatce a jejich osadní místo je v údolí řeky Střely. S kamarády z osady se dodnes každoročně schází.
Mír a svoboda jsou pro mne nejvyšší hodnoty, a proto budu volit za prezidenta naší země pana Jaroslava Baštu.
Roman Horký
Záznam z autogramiády Jaroslava Bašty u příležitosti vydání knihy “Stát jsme my”:
Kniha “Stát jsme my” ke stažení zdarma ZDE.
Tak když pan Horký vzpomíná, tak snad také mohu… Tahle agitka mi připomenula Parkánovou a známého “čundrase” Vyčítala, když nazpívali Bushovi na uvítanou tu “krásnou píseň” Vítej radare… Miss Parkánová pak dávala hovory jak jezdí s přáteli na čundr a spí pod širákem. Samozřejmě s usárnou a také cítila takové zvláštní “lidské propojení”. Bylo to… Číst vice »
P.Horký projevil cit ve svém vyznání volit p.J.Baštu a za to mu velký dík. Čundr je také můj životní cíl i když jinak pojatý a moje začátky v 17letech v roce 1968 jako člen T.O.Londyra v Brně.
Mainstreám v opačném gardu v mini měřítku na stránkách NR tak jedem na čundr.