Můj život s Babišem

Na snímku s Věrou Jourovou, kterou Babiš vyslal Bruselu. Ona jako komisařka nyní  zavádí cenzuru do všech zemí Evropské unie

Když jsem byla malá, Babišové neexistovali. Tím nemyslím, že by neexistovali estébáci, naopak. Měli jsme je doma při domovních prohlídkách často. Občas taky odvedli tatínka nebo maminku na výslech. Pak také existovalo mnoho lidí, kteří podlehli nátlaku na spolupráci. Třeba moje učitelky ve školce a později škole. (Od té doby poznám tyto typy lidí na první pohled, když je vidím.)

Ale neexistovaly produkty typu Babiš. Propagandě se normálně říkalo propaganda a reklama znamenala pana vajíčko a záběr na konzervu vepřového. Po revoluci jsme získali něco mezi propagandou a reklamou a říká se tomu PR. Je to taková šedá zóna mezi přiznanou propagací a těžkou manipulací za větší či menší prachy. Trochu o tom něco vím.

Babiš je ale PR na druhou, protože to skombinoval s propagandou nejhrubšího zrna. Nemluvím teď o jeho oficiální prezentaci, ale o té, o které se nemluví. Armády brigádníků na sítích jedoucí podle přesně daného argumentáře. Podplacení „influenceři“ od známých osobností až po Vidláka, který je schopen celý jeden článek věnovat tématu „Babiš je skvělý táta.“ Člověku se při tom chce něco říct. A já to asi řeknu: „Hitler měl taky rád psy.“ Říká se tomu klamná analogie a je to argumentační faul. Asi jako když nazýváte Baštu putinovcem. Používají to obě strany, protože většina lidí nemá čas nebo nervy na skutečnou diskusi, pokud ji má absolvovat xkrát denně.

Když jsem okolo roku 2000 začala používat internet, existovaly jen diskuzní fóra. Tam se člověk opravdu dokázal něco nejen dozvědět, ale naučil se i diskutovat. Ne že by se už tehdy nepoužívaly argumentační fauly, ale když jste je používali příliš často, nikdo na vás nakonec už nereagoval a zůstali jste sami. Proti tomu jsou dnešní sociální sítě nekonečné pole působnosti a vždycky na nich najdete nové „přátele“.

Ale původně jsem chtěla psát o mém životě s Babišem. Babiš mě vždycky zajímal asi stejně jako Kalousek. To znamená vůbec. Když se na Letné chvilkovalo, otráveně jsem nad tím mávala rukou, co ti lidi blbnou. Máme volby, stačí toho Babiše přece nevolit, proč hned chodit demonstrovat? V demokracii nepotřebujeme demonstrace, ne?

Kdykoliv jsem vlezla na sítě, odněkud se na mě vyvalily nechutné bulvární a šikanující články, co zas ten pán řekl někde špatně nebo slovensky. Pražská kavárna se nad tím ale z nepochopitelných důvodů ukájela a venkov s Babišem soucítil. Dokonce i během nejtužších lockdownů a dokonce i, když musel Babiš přiznat, že covid pasy vlastně budeme mít (akorát se jim bude říkat Tečka), bylo mi ho tak nějak líto. Asi ho chudáčka vydírají, musí dělat, co mu řekli…

Jenže dnes už nejde jenom o pár týdnů/měsíců izolace a zavřené hospody. Plně jsem pochopila nebezpečnost strejdy Babiše, když jsem začala pozorně pročítat Kodex postupů proti dezinformacím, což je soubor nařízení Evropské komise pro omezování svobody slova na velmi velkých platformách typu Facebook, Twitter, YouTube a podobně. V kostce to dává nůž na krk těmto platformám (ale teď už se s tímto kodexem seznámila i veřejnoprávní média) a ty musí čtvrtletně hlásit, kolik zablokovaly obsahu a jakého.

Postupně se to vyprecizovalo tak, že už necenzurují jen roboti, ale cenzuře pomáhají pomocí fact-checkingu i zaměstnanci nasmlouvaných firem, kterými jsou u nás Demagog.cz a agentura AFP Hub. Kupodivu se v tomto kodexu nepřiznává spolupráce s Evropskými hodnotami, Neovlivní, Českými elfy, Semantic Visions či Manipulátory. Ověřovna českého rozhlasu asi spadá pod Václava Moravce a jeho Středoevropskou observatoř digitálních médií (CEDMO), na kterou dostal z Evropské komise rozpočet 1,5 milionu eur (zhruba 36,5 milionu Kč) na 30 měsíců. A to už bylo v únoru, takže od té doby pilně pracuje.

Cílem je samozřejmě dokonalá kontrola sociálních sítí i webů, jak nám sděluje

Zpráva o zahraničním vměšování do všech demokratických procesů v Evropské unii, včetně dezinformací. V kombinaci s digitální identitou občana, kterou zase propaguje Fiala, Piráti a miliardáři, bankéři a dva kandidáti na prezidenty (Nerudová, Zima) sdružení pod tzv. Druhou ekonomickou transformací, to povede k tomu, že abyste se mohli přihlásit na sítě, budete se muset prokázat digitálním ID, tedy občanským průkazem navázaným na digitální peněženku.

Jak moc bestiální je celý tento monstrózní projekt, se můžeme přesvědčit možná již brzy v praxi. Kdo by ale chtěl podrobné informace a kontext, nechť si na webu Reportéři on-line klikne na štítek Cenzura nebo Dezinformace, případně na štítek Digitální měna. Tu testuje aktuálně 90 % zemí světa.

Tam se také dočtete, že činnost Evropské komise řídí kromě Ursuly von der Leyenové také eurokomisařka Věra Jourová (ANO). Chápu, že představa, že by jí do ouška šeptal pokyny sám Babiš, je groteskní. Tak to samozřejmě není. Ve skutečnosti je to tak, že pokyny jdou shora přes komisařku do ouška Babišovi. Chudáček malý. Zase nám to bude muset sdělovat on. A zase na něj budou v novinách zlí. Prosím vás, volte ho někdo, udělá mu to radost.

Cecílie Jílková, rozená Vaculíková, zdroj: fb autorky