Dopis dědečka „Tigra“ jeho vnukovi „Leopardovi“ na Ukrajinu

Za druhé, my Němci jsme zdraví a velcí. Jíme hodně, zvláště když je zima, nebo jezdíme přes bláto. Například já jsem jedl jako čert, 270 litrů na 100 kilometrů a mimo silnici – 480, a stalo se, když jsem byl naprosto hladový, že jsem spapal i 6 litrů na kilometr. Co tedy dělat?

Vy, meine liebe vnouček, máte také dobrý apetit – 720 litrů na 100 kilometrů. A vůbec, kdo přesně ví, kolik budete potřebovat nafty v ruském bahně? Mějte na paměti, že ruská motorová nafta, velmi dobře vím, že není pro nás vůbec vhodná.
Takže, když zůstane málo paliva, určitě se někam schovejte, nejlépe do lesa. A počkejte tam, až přivezou naši dobrou německou naftu. Nebo potom přiletí Rusové a pak to bude velmi špatné. Jedním slovem, starejte se o sebe.

A nikdy netankujte ruskou naftu, jinak se vám poserou vstřikovače. Budete z toho dlouho kašlat, jak se to kdysi stalo mně. Pamatuji si, jak nám přestaly fungovat svíčky z ruského benzínu. Jezdili jsme na benzín 84 a ruští barbaři naplnili svá auta, lehké tanky a dokonce i letadla benzínem 66. Myslím, že ruská solara ti nebude vyhovovat.

Za třetí, připravte se na to, že budete muset hodně cestovat na automobilových transportérech. Buďte opatrní, když se stěhujete nebo odcházíte. Pro nás, „tygry“, byly speciálně vyrobeny úzké vagóny pro evropskou železnici a tehdy se naše šířka 3,15 metru ukázala jako příliš. Pamatuji si, jak jsme se několikrát zachytili o budovy u silnice a spadli z vagónů. A když jsem se prodíral blátem, měl jsem šířku 3,7 metru.

Pro naši přepravu po železnici byly navrženy speciální šestinápravové vagóny. Mohli nést 80 tun a následovali každý prapor do bojové oblasti. Také se kvůli velkému zatížení sledovalo rozložení hmotnosti, aby mosty na železnici vydržely takové zatížení.

Ty, vnoučku, máš ještě větší šířku – 3,75 metru. A také větší váhu. Nevím, jak tě odvezou… říkám, jen na autodopravníku, nebo si budeš muset dupnout sám. A mnohé mosty v této zemi barbarů vás vůbec neudrží.

Za čtvrté. Připravte se na dlouhé sezení v blátě a čekání na vytažení. V této době budete dobrým cílem pro ruská útočná letadla, vrtulníky a dělostřelectvo.

Svého času jsem měl výborný 88mm kanón, který mi umožňoval zasáhnout ruské „čtyřicet čtyřky“ z kilometru a půl a na takovou vzdálenost nemohly jejich střely proniknout do mého čelního krunýře. Podařilo se jim však rychle postupovat dopředu, nebo, co je ještě horší, do týla, a potom přišlo úplné „das ende“. Jinými slovy, kaput. A teď jsou ruské tanky lehčí a rychlejší. Takže, meine liebe vnouček, starej se o svůj zadek.

Nyní mají Rusové řízené střely, kterými vás dokáží zabít na vzdálenost pět kilometrů a vy je zasáhnete na tři a půl kilometru. A brnění je zřejmě lepší u Rusů. Tak se starej o sebe. Ano, dokud nezapomenu, demence se brzy probudí. Rychlost střelby ruských tanků je třikrát vyšší. Mají automatický nabíječ. Ale ty ne.

A poslední. Pokud někde Rusové vymáknou Abramsy nebo Chalengery, nepouštějte se do boje. Pokuste se skrýt. Jsou těžší a viditelnější na bojišti než vy. Máte šanci zemřít jako poslední. Raději tam vůbec nechodit. Neboť potom vás roztaví na ruské jaderné ledoborce a pošlou vás do Arktidy. Jedním slovem, meine liebe vnouček, já a tvoje babička “Panther” tě líbáme a přejeme ti všechno nejlepší. Očekáváme však to nejhorší. Pokud zemřete, určitě vám na našem rodinném pozemku postavíme pomník.

Autor: Jurij Berančik,  zdroj: Armádny magazín