Beseda se vydařila – ty mrtvý lež a nevstávej

obrázek je ilustrativní

Paní učitelka, už dáma v letech, na základě bohatých zkušeností papírky s dotazy chlapců a děvčat předem vybrala, pročetla je a usoudila, že lístek s dotazy Tondy Krupičky se jí akorát vejde do zamykatelné zásuvky. Tam také lístek tiše přečkal celou kandidátskou besedu. My jeho obsah známe, jelikož se známe s panem školníkem.

Tonda se nejdřív asi jen rozepisoval. Své první vývody ani neučesal do podoby otázek:

„Ve chvíli, kdy Evropská unie zakazuje dovážet laciný ruský plyn a Američany prosí o jejich drahý, zavře se u nás další uhelný důl, abychom se s vytápěním opravdu nemohli chytat alternativ.“

Nebo tohle:

„Zboží očividně zdraží ve chvíli, kdy je po něm konečně poptávka. Je možné dělat kapitalismus nějak jinak? Třeba zajistit dostatek poptávaného zboží, lidem umožnit na něm pracovat a peněz se domoci bez rozčarování zákazníků.“

„Dětina!“ uculuje se školník. „Je to přece dítě…“ upozornila ho na něco paní učitelka. Nechme ty dva chvíli stranou. Toníkovy dotazy právě začínají:

„Jestli vůbec smí dotéct ruský plyn, má se jeho cena podhodnotit stropováním. Drahý americký plyn žádnému cenovému stropu podléhat nebude. Výhoda pro Američany je nasnadě: Zbaví se skutečné konkurence a nakapsují se příliš. A co evropští unijci? Nebylo by pro ně výhodnější omezovat spíš cenu něčeho drahého?“

„Občas se něco proslechne o nástrojích, které má vláda k zamýšlené regulaci trhu. Také se připouští, že šílená drahota se často jen veze na vlně sankční drahoty, aby si někdo na úkor někoho přilepšil. Šílená drahota ovšem vyrábí chudobu, a ta stát zle zatíží. Co myslíte, je možné i v této fázi kapitalismu předvést nástroje, kterými by mohla vláda trh s cenami omezovat?“

„Skoro bych nevěřil, že jsme jedni lidé. Volnost projevu názorů vláda rušila už 25. února, den po zahájení vojenských operací Ruské federace na Ukrajině. Zakrátko předseda té samé vlády provolal, že jsme ve válce s Ruskem. Řekl to za tebe, za mě, tamhle za paní Vopršálkovou… Cílovou zemí naší války má být navíc stát, který na nás vojsko neposílá. Je vůbec možné, aby v res-publice (ve věci veřejné) jeden její občan něco podobného podnikal?“

A ještě poslední, snad trochu narychlo položený dotaz:

„Našel jsem si na stránkách ministerstva vnitra, že desinformace je záměrné šíření nepravdivých informací. Ještě se tam píše, že bezpečnostní hrozba je výzva k násilí nebo ke změně systému. A co, když systém vyrábí násilí a já ho budu chtít změnit nenásilně? Jsem potom bezpečnostní hrozba? Anebo, když se televize zamiluje do jedné strany sporu a od ní přebírá postřehy s tím, že informace není ověřená. Mohou v terénu misinformací řádit už i desinformace?“

Pozdě toho dne se školník přidružil k paní učitelce, která po besedě osmáků s prezidentským kandidátem opravdu toužila po chvilce pro sebe.

„Tak sem zas čet to vaše šuple. Povím vám, že Krupičkovic frajer by se měl ňák zamezit.“ „My říkáme omezit, pane školníku.“ „Dyť si z vás dělá šprťouchlata. Z toho vojáka si taky tropí blázny, ale z vás? To bych mu zamezil.“ „Je v pubertě. Oni teď mají v hlavě hlavně ty principy. Jsou tak bezbranní! Někteří bez zájmu, jiní, takříkajíc, radikální. Trochu to vypadá, jako by se chtěli hádat. V podstatě si chtějí vyzkoušet, co je to argumentovat. Taky společnost si trochu oťukávají, poznávají meze, trénují se na život.“ „Čili provokujou, napínaj nám kšandy…“ snažil se školník o píď neslevit, a přitom to celé nějak pochopit. „I když tohle nemusí být obyčejná provokace. Ten hoch se seznamuje s významy slov. Snaží se nějak neotřele myslet. Neříkám, že šťastně. Pořád ještě hledá tu sobeckou košili, aby měla přednost před společným kabátem. Ale ta zásoba slov…“ „To má naposlouchaný,“ usadí pan MN učitelčin pedocentrismus. „Eště, že ste to nepustila z šuplete. Na druhou stránku, ať se koupá, když je vostrej. Ale tý vostudy, co? Takhle ste to vyšpekulovala nejlíp. Víte, já bych vám do truhlíku snad ani nelez. Ale, řeklo se, bdělost. Mě dou tyhle dezolátský prasečinky jedním uchem tam a druhým ven. Vono se dělá moc hezky…“ zasnil se člověk, co jako jediný směl při výkonu profese nosit rákosku.