V tomto domě bydlí Z. Ž. ruský dezolát a trol, čili o účinku zrcadla

V soudobém kontextu nelichotivě označený občan se rozhodně nejmenoval rusky. Přízvisko ruský tedy národnost označit nemělo. Lepič obří samolepky měl pravděpodobně na mysli výraz proruský. Dezoláta si představím poměrně těžko. Jde o novou politickou nadávku, která se příchutí neliší od předchozích: židozednář a židobolševik, renegát a revisionista, komouš a nedemokrat… Trol je, na druhou stranu, snadno popsatelný zjev: Je to nadpřirozená bytost z odlehlých končin evropského severu. Žije stranou lidí, vede rodinný život. Člověku mnoho nepomáhá, jako zlý duch může škodit. Představa trolího zla sílila s nástupem křesťanství, a tak v současnosti snese postava srovnání s rarachem.

Před lety jsem psal, jak se snažím neupírat místo na slunci i takovým plakátům a letákům, s jejichž obsahem bytostně nesouhlasím. Dnes jsem ale ukazováček vržený na muže Z. Ž. ze dveří strhl a v souladu s ekologickým myšlením ho odporoučel do koše na umělou hmotu. Tak trouchu se mi vybavila reklama na člověka s rýžákem a s kbelíkem vody, který v podchodu drhne ze zdi hákový kříž. Jestli je na Zemi směr, co nemá zapotřebí psát na výlohy obchodů bílou barvou, že majitel je Žid, nemá zapotřebí věšet trestancům na záda a kolem krku hanopisné cedulky a nemá zapotřebí šířit strach a odpor frází: My o tobě víme!, jestli je mezi lidmi takový směr, měla by to být právě demokracie. Ne proklamovaná, ale žitá a zakořeněná.

Už to tak bude, že žijeme v týlu válečného šturmu na východní frontě. Mírová normalita je narušena, v hlavách se zabydluje přepjatost. Myslím, že je užitečné připomenout si zákonitost zrcadlově převráceného obrazu: Francouzští vojáci se do německých strefovali v zákopech první světové války s chutí. Pan farář i pan učitel, tajný rada i milá nedospělá sestřenice, ti všichni povídali, že německé šelmy zabíjejí i pojídají děti a v kostelech se dopouštějí zvrhlostí. S tímtéž pocitem zadostiučinění pálili němečtí chlapci do Francouzů, o kterých „věděli“ úplně to samé. Vždyť jim to vykládali takoví důvěryhodní lidé!

Často se při vypjatém světovém dění stává, a možná je to jakási ironie vypjatosti, že na obou stranách barikády dostane hlavní slovo něco, co se velmi podobá tomu, proti čemu bojuje. Vlastně je to zrcadlově převrácený obraz téže nevole. Nacistická Třetí říše a Stalinův Sovětský svaz měly něco společného: Persekuce, rozsudky smrti bez soudu a rozsáhlé pracovní a likvidační tábory. Dokonce se koketuje s myšlenkou, v čem ve všem se Hitler přiučil od Stalina, anebo naopak.

Pro nás mají padesátá léta zvuk časů, kdy se komunistická vláda musela nějak pevně prosadit, zvuk časů, kdy lidi zastrašovala, kdy na požádání Sovětského svazu jsme i my pořádali procesy s desítkami rozsudků smrti nebo doživotí, a kdy se také u nás otevíraly pracovní tábory a vznikla zkratka MUKL – muž určený k likvidaci. A ve Spojených státech amerických v té době senátor Joseph Mc´Carthy vystupňuje protikomunistickou kampaň, která velice snadno sklouzne do protikomunistické hysterie. Jako by za každým rohem v Americe číhal nepřátelský komunistický terorista. Někdo, kdo do zítřka zradí. Co v takové situaci? Musíme lidi bedlivě sledovat. Člověka s příznaky komunismu je třeba včas odhalit, odstavit ho z veřejné správy, nebo ho vůbec nejlépe zavřít do lochu, nebo ho internovat do nějakého tábora. Jak takového člověka poznáme? V první řadě nijak, protože se dovede zakuklit, umí svoji pravou totožnost skrývat. Ale někdo ho může udat: „Tento se mi jeví jako komunista.“ A takové doporučení je už vlastně důkaz… V době Mc´Carthysmu, který trval mezi lety 1950 a 1956, jsou ve Spojených státech amerických tisíce lidí povyhazovány ze zaměstnání ve vládních úřadech, v resortu školství, v odborech. Stovky lidí musí odejít ze zábavního průmyslu. Popravám za protiamerickou činnost předchází silná medializace.

Světaznalý člověk řekl, že lid, který na své dějiny zapomene, si je bude muset prožít znovu. A nápis na jaroměřské secesní vile dává naději: „Staré-li seznáš, pro nové sílíš.“ Pojďme seznat a sílit pro nové.