Ukrajinský útok, který mohl rozpoutat světovou válku! Kdo to naplánoval? Vážné varování experta

Parlamentní listy – rozhovor

Nastala zima, konec války na Ukrajině je zatím v nedohlednu. Co to pro nás znamená pro následující měsíce?

Očekávám, že začátek příštího roku přinese nové vlny migrantů z Ukrajiny jednak kvůli zničené infrastruktuře, jednak kvůli novým ruským útokům. V březnu letošního roku jsem varoval, že nemůžeme do naší země přijmout bez výběru kohokoliv. Důrazně jsem upozorňoval, že musíme každého pečlivě prověřovat, ale byl jsem ignorován. Doufám, že tentokrát bude někdo skutečně naslouchat a že se tento vzkaz dostane k lidem, kteří to mohou ovlivnit.

Ano, můžeme a musíme pomáhat. Ale máme také nárok si vybrat, koho do své země pustíme a koho ne. Nesmíme k nám v žádném případě pouštět lidi s kriminální minulostí a musíme být také schopni zjistit, zda hodlají pokračovat do jiné země. Ukrajinská minorita pro nás začíná být skutečnou existenční hrozbou, její počet už překročil půl miliónu lidí. To je nebezpečné z mnoha různých důvodů. Argument,  že jde jen o ženy a děti, kterých se nemusíme bát, je nejen zavádějící, ale i nebezpečný. Každá osamělá žena nebo žena s dětmi má manžela, nebo příbuzné, s nimiž se bude chtít spojit. Kromě toho k nám přichází také hodně mužů, o nichž téměř nic nevíme a kteří navíc mají vojenské zkušenosti. Politici a bezpečnostní složky státu, ze zákona odpovídající za naši bezpečnost, musí ukázat, že hodlají reagovat na narůstající hrozbu a neprodleně začít jednat. Věřím, že se k nim moje varování dostane a že ho tentokrát vezmou vážně.

Hodně se hovořilo o rozvratu a porážce ruské armády. Díky sankcím, moderním západním zbraním, nízké morálce ruských vojáků atd. Je podle vás ruská armáda skutečně na pokraji porážky?

Reálná situace se dost liší od toho, co píší a říkají proroci ruské porážky. Postup ruské armády má sice daleko k Hitlerově „bleskové válce“. Jak se ale na vlastní kůži přesvědčil nejen Hitler, ale před ním i Napoleon, Rusko bývá na počátku válek nepříliš úspěšné a zdánlivě neobratné, ale nakonec se díky houževnatosti, kvantitě (která, slovy Stalina, sama o sobě představuje jistý druh kvality), převaze v palebné síle a především nekompromisní agresivitě na bojišti postaví na nohy. To vše už umožnilo ruské armádě převzít kontrolu nad velkou částí východní a jižní Ukrajiny, obsadit tamější velká města, převzít kontrolu nad ukrajinským zemědělským exportem a zhruba ze čtvrtiny jejích občanů udělat uprchlíky a vysídlence.

Sankce, uvalené na Rusko, a takzvaný rozsáhlý závazek Západu k ekonomické a vojenské podpoře Ukrajiny, navíc učinily z relativně omezené vojenské kampaně globální záležitost. Proto je třeba vývoj této války posuzovat nejen z okamžitého taktického kontextu bojiště, ale také z hlediska geopolitického rozložení sil na globální úrovni. Ani v jedné z těchto rovin není Putinovo Rusko poraženou stranou a možnost ukrajinského vítězství je fantazií, kterou Západ podporuje, aniž by se sebeméně zabýval tím, co nastane „den poté“. Někdy to vypadá, že Spojené státy a jejich spojenci jsou skutečně připraveni bojovat do poslední kapky krve, ovšem té ukrajinské.

Co říkáte na ukrajinský útok na ruské letecké základny Engels a Ďagilevo, při němž bylo na zemi zničeno několik strategických bombardovacích letadel?

Víme, že ukrajinská armáda využila k útoku bezpilotní, původně průzkumné letouny Tu-141 Striž, pocházející ještě ze sovětské éry. Při přestavbě těchto pětitunových strojů o rychlosti přes 1000 kilometrů za hodinu byly použity moderní americké technologie, díky nimž mohou letět podle GPS v relativně malé výšce nad terénem a unikat pozornosti ruských radarů. Jeden stroj tohoto typu v březnu letošního roku po startu z území Ukrajiny proletěl vzdušným prostorem dvou členských zemí NATO a bez větších škod spadl na území chorvatského Zagrebu.

Je samozřejmě ostudou ruské armády, která se chlubí svými protiletadlovými systémy, že nedokázala ochránit životně důležitou leteckou základnu. Jak mohla připustit, aby tyto drony pronikly 600 km hluboko do ruského území? A co hůř, jak mohly být v době války bombardéry, schopné nést střely a pumy s jadernými náložemi, umístěny na volných plochách bez reálné ochrany? Ukazuje to na závažné selhání ruské protivzdušné obrany, podobné selhání americké obrany základny Pearl Harbor při nečekaném útoku Japonců během WWII.

Je ale také fakt, že Ukrajina tímto útokem, který mohl vyvolat třetí světovou válku, sobecky ohrozila celý svět. Ukrajinské velení opět ukázalo, že mu na nikom a na ničem nezáleží. Teoreticky mohly být na některém ze zničených bombardérů jaderné zbraně a zásah by způsobil totální katastrofu. Pravděpodobnost byla sice malá, ale existovala. Jaderná exploze by znamenala mnoho mrtvých Rusů a téměř jistě by vzápětí ze strany Ruska následovala adekvátní odveta. A nemyslím tím taktické zbraně, ale strategické jaderné útoky na různá města.

Vzhledem k tomu, že Ukrajina v této válce nemůže udělat téměř nic bez souhlasu USA, to znamená, že Američané s provedením útoku, který mohl způsobit tolik smrti a devastace, museli vědět a souhlasit. Ukrajina měla k jeho provedení jediný důvod – přání zničit Rusko bez ohledu na bezpečnost jiných států, zatímco hlavním důvodem Američanů byly peníze. Už známe rozpočet amerického ministerstva obrany na rok 2023 a víme, jaké obří kontrakty dostaly americké zbrojařské firmy Lockheed Martin, Boeing, Northrop Grumman nebo Raytheon. Víme také, že mnozí senátoři nakoupili jejich akcie a vydělali na tom pěkné peníze. Proč by měli chtít konec války? Dostatečným důvodem, proč to zastavit, pro ně nejsou ani prolitá krev ukrajinských a ruských vojáků, ani smrt a utrpení civilistů nebo devastace infrastruktury a obytných domů, ani krize v Evropě. Ti, kteří tento útok plánovali a schválili, měli ale vzít do úvahy hrozbu globální katastrofy a vybrat si jiný cíl.

Máte aktuální informace z bojišť rusko-ukrajinského konfliktu? Stále čteme a slyšíme, že ukrajinská armáda vítězí a postupuje.

Velkého postupu už dva měsíce nedosáhla ani jedna strana. Z map vidíme, že ruská armáda dosáhla několika menších vítězství v oblasti Bachmutu a výrazněji postoupila u osady Avdějevka. Podstatné je, že ruská armáda zcela změnila taktiku a formy útoku. Místo těžkopádných praporních uskupení o velikosti kolem 800 vojáků využívá nyní k útokům malé rotní skupiny, zahrnující nejvýše 200 bojovníků. Změna se projevila prakticky okamžitě, tyto skupiny jsou rychlejší, pohybují se nepozorovaně, útočí nečekaně a úspěšně ničí stanoviště ukrajinské armády.

Do bojů zasáhlo také zimní počasí, které omezuje například dolet taktických dronů, což škodí ruské armádě, která je intenzivně využívá. Má také vliv na příjem satelitního signálu, kde měla Ukrajina výhodu. Získávala totiž informace z amerických a západních satelitů, které jsou dokonalejší než ruské. Připravenost obou armád na zimu ale zatím nelze hodnotit. Teprve čas ukáže, kdo bude v zimním tažení úspěšnější, kdo se bude lépe adaptovat na zimní bojiště, kdo lépe zvládne zimní mobilitu a logistiku.

Nedostavilo se také Ukrajinou a západními analytiky neustále avizované vyčerpání zásob raket, křižujících střel a bojových dronů, které ruská armáda používá při útocích na ukrajinskou infrastrukturu. Novinkou jsou jejich rostoucí dodávky z Číny, která ruské střely kompletně kopíruje na vlastní technologické základně, a jsou očekávány také dodávky raket a dalších dronů z Íránu. Pro Rusko se tím zároveň řeší problém embargovaných elektronických součástek.

Slyšíme o stovkách tisíc mrtvých Rusů a nejvýše o desítkách tisíc zabitých ukrajinských vojáků, nebo o tisícovkách mrtvých civilistů. Jaké jsou vlastně válečné ztráty, kdo má v této válce více mrtvých a zraněných?

Na tuto otázku překvapivě odpověděla komisařka EU, Ursula von der Leyenová, která se ve svém projevu zřejmě omylem zmínila o stovce tisíců mrtvých ukrajinských vojáků a o dvaceti tisících zabitých civilistů. Její projev byl vzápětí v reakci na protest ukrajinského vedení na internetu pozměněn a tato informace z něho byla odstraněna, ale už pronikla ven.

Ačkoliv se von der Leyenovou uvedené ukrajinské ztráty zdají být obrovské, přesto jsou ještě pod spodní hranicí mého odhadu jejich reálné výše. Na ruské straně podle mého názoru dosud padlo kolem 50 000 vojáků, dalších cca 50 000 utrpělo různě těžká zranění nebo byli zajati. Ale i to je velmi obtížně zjistitelné. Jak stále opakuji, ve válce lžou všichni.

Při jednom z minulých rozhovorů jste zmínil, že při ukrajinské ofenzívě se Američané přímo zúčastnili bojů. Viděl jsem, že vám mnoho lidí nevěří. Jak to tedy je?

Američtí poradci a zahraniční bojovníci jsou na Ukrajině od samého začátku války. Zahraniční „dobrovolníci“ ostatně dnes tvoří kolem 20 % z cca půlmilionové ukrajinské armády. USA a Velká Británie to podporují a umožňují svým občanům vstoupit do služeb ukrajinských ozbrojených sil. Ukrajincům v několika případech pomohla také americká výzvědná letadla. Navíc obsluha inteligentních zbraňových systémů vyžaduje velmi vysoké znalosti a zkušenosti, které Ukrajinci neměli, takže minimálně na počátku konfliktu to byli právě američtí „poradci“, kteří pomáhali Ukrajincům s jejich obsluhou. A pokud USA pošlou na Ukrajinu systémy Patriot, počet „poradců“, kteří budou pomáhat s jejich obsluhou, určitě výrazně naroste. Efektivní zvládnutí a účinné používání systému Patriot vyžaduje roky výcviku, a Ukrajina tyto roky na přípravu určitě nemá.

Poslední otázka se netýká Ukrajiny, ale myslím, že je také velice důležitá. Viděli jsme vážné nepokoje v Paříži, Bruselu a dalších městech po výhře i po porážce Maroka ve Světovém poháru. Co se děje? Kde byla francouzská policie?

Policie byla přítomna, ale nedokázala (a ani nemohla) zvládnout vysoké počty mladých muslimů, kteří vyšli do ulic oslavovat fotbalové vítězství muslimské země. Dnes je už běžné, že součástí podobných muslimských oslav v křesťanských zemích bývá zločin a násilí. K tomuto jednání, k útokům na policisty, žhářství, ničení majetku nebo rabování, přitom tito mladíci nemají žádný reálný důvod. Jde jim jen o dvě věci – ukázat sílu a projevit frustraci. Muslimové cítí svou sílu, jsou si vědomi rostoucího počtu a říkají, že země, v nichž žijí, jsou už jejich. Nejsou ale spokojeni s mnoha věcmi.

Situace je vážná a rok od roku se zhoršuje. Jen do Francie přichází každý rok 400 000 nelegálních uprchlíků a migrantů, zatímco ji kolem 200 000 původních obyvatel opouští a stěhuje se jinam. Tato reálná výměna obyvatelstva může vést jen k jedinému řešení – k neodvratné konfrontaci a k občanské válce.

Západní Evropa je na tom v tomto směru hodně spatně a nemyslím si, že její politické reprezentace dělají dost pro to, aby se situace změnila. Nejsem si navíc vůbec jist, že stále se zrychlující demografické a kulturní změny, k nimž v jejich zemích dochází, ještě mohou (a chtějí) změnit.

Nesmíme zapomenout, že ČR není od západní Evropy izolována. Nemůžeme doufat, že se nám očekávané důsledky demografických změn a občanská válka vyhnou. V každém případě bychom se na to měli připravit.