Sousedství a Vé čtyřka, čili o partii domina

Nejdřív si ale povězme něco o sousedech: Naučil jsem se vnímat sousedy trojího řádu. Máme jednak ty, s nimiž jsme do země zatloukli hraniční kolík. Směrem od západu Němce, Poláky, Slováky a Rakušany. Sousedé druhého řádu s našimi přímými sousedy hraničí nebo dotvářejí nějak blízce vymezený prostor. Francouzi, země Beneluxu, Dánové, Švédové, pobaltské země, Bělorusové, Ukrajinci, Maďaři, Slovinci i Italové se Švýcary. Sousedy třetího řádu spatřuji v evropských velmocech, v Rusech a v Němcích. Všechny tři řády jsou nesmírně důležité. Ne ale zvlášť. Důležité začínají být až ve vzájemných vztazích. Vztahy přece inscenují nějaké to světové dění…

Jak poslouchat a nenaletět? Jak uvažovat a nesplést se? Představy i fantazie samozřejmě k lidské bytosti patří. Bez nich bychom například nemohli pracovat s Duchem. Praha onehdy obdržela od Kyjeva titul Město zachránce. Je to silný dar a vzbuzuje představy. Nám, které postupně vzdělávaly dva znesvářené režimy, se při té příležitosti vybaví titul Město hrdina. Ten křísil budoucnost nedomučeného Leningradu. Pomáhat ukrajinské frontě, pomáhat sousedovi druhého řádu s válkou, to by mohl být dar, který na oplátku poskytne Město zachránce.

Nevidím smysl své existence v přímém pohledu na válku. Ona se podobá rozlitému kanystru s hořlavinou a už hoří. Hasit nebo přiživovat? Hasit? Možná vám chytnou nohavice. Přiživovat? Chytnou vám určitě… Stojím o titul Město mírotvorce, Vesnice mírotvorce. To ale nejdřív musíme z někoho udělat Člověka mírotvorce.

Léta jsme se Slováky, s Poláky a s Maďary mívali skupinovou spolupráci – Visegrádskou čtyřku. Svým způsobem zastupovala projevy středoevropského nitra. Čtyři země, z nichž tři si v průběhu historie narušily hranice, se ve Visegrádské čtyřce buď jádrům Evropské unie bránily, nebo ta jádra o čemsi přesvědčovaly, nebo se v EU chovala každá z visegrádských zemí jinak, a potom význam Vé čtyřky slábl.

Dvěma evropským velmocem – dvěma našim sousedům třetího řádu jaksi překáží soutěživost zaoceánského orla, co dosud nepochopil, že zvířetník bude ve vícepolárním světě sdílet s ostatními. Německo a Rusko chtějí obchodovat. Obchodují sice, jenže v dějišti sankcí jaksi roztřeseně. Oslabovat německý motor Evropy, to jistě oslabí Rusko. Oslabí to samozřejmě samu Evropskou unii, a myslím, že dvojím způsobem. Jednak v bohatství německé výroby na trhu. A snad i co do rozpoložení Němců: Budou si víc držet Evropskou unii, nebo obchody s Ruskou federací, nebo se to pokusí obojí nějak pytlíkovat v režimu sankcí? Na berlínské středisko EU si my z bývalé protihitlerovské koalice umíme zanadávat. Ale co, kdyby takové středisko vypadlo ze hry? Domino je salónní hra, jenže dřívka mají opravdové zlaté tečky, každý hráč je touží složit ve svůj prospěch a ruce ho pálí!

Připusťme na okamžik, že hráči změní polohu dominových dřívek. Pro Slováky bude v takovém případě Vé čtyřka nesmírně důležitá. Nechť bratři odpustí, ale Polsko je veliké i počtem obyvatel a jeho poslední zábor na Slovensku souvisel s mnichovskou krizí čili s oloupením Československa. Nemyslím, že by nikoho z Maďarů nenapadlo, že Slovensko bývaly Horní Uhry. Známá je i skutečnost, že k Dolním Uhrám se počítal díl Rumunska. Po Rumunsku pobíhají Američané, třeba se chtějí podívat na Rusy v Podněstří, ovšem ani Rusové nejsou v počtu velkých formací daleko od své podněsterské posádky. Jak tohle dopadne? Myslím s Moldávií a s Rumunskem. I tam se hraje domino.

My osobně velmi potřebujeme Vé čtyřku. Jsme na západě střední Evropy. Němci se s Rakušany možná v ledačems neshodnou přímo. Na každý pád, jsme to my, kdo jim oběma rozumí hůře. A já nemyslím, že by naše živobytí zaručovala jakákoli budoucí nápodoba Svaté říše římské národa německého. Maďaři i Poláci Vé čtyřku potřebují jako stabilizační prvek, aby to s dominem ve střední Evropě bohdá nepřepískli. Nebudu hodnotit řeči o možných polských nebo maďarských ukrajinských snech. Tímto směrem obě země už expandovaly a musely se vrátit. Záleží, koho si kdo do salónu k dominu pustí.

Teď ta má představivost, ony fantazie: Město mírotvorce bude dříve či později hostit jednání o míru na Ukrajině. Čím dřív, o to méně padlých. Vzhledem, k tomu, jak pracují naši představitelé, by byl zázrak (ale ne špatný), kdyby se mírové rozhovory mezi dalekým západem, Evropskou unií, východem za humny a Ruskou federací vedly v Praze. Mě osobně dojme, jestli se odehrají v jednom z hlavních měst Visegrádské čtyřky. Odtroubit ukrajinské příměří až mír a k tomu pozvednout étos Visegrádské čtyřky, to může být dobrý začátek budoucnosti. Takové partie domina bych se nebál.