Národ sponzorů

To, že jsme národ neobyčejně štědrý, se mezi lidmi ví už delší dobu. Oficiálně je to potvrzeno přinejmenším od roku 2016, kdy analýza Úřadu vlády upozornila na neobvykle vysoký objem dividend, který z naší země vyvádějí do zahraničí cizí společnosti. Již léta se diskutuje nejen o tom, zda se jedná o tři sta či čtyři sta miliard korun ročně, ale též o tom, jakými kanály odtékají od nás další peníze například v podobě důmyslných her s vnitropodnikovými cenami.

Tento penězovod odčerpávající ve srovnání s jinými zeměmi neúměrné množství prostředků bývá hájen s poukazem na to, že cizí firmy, které na naší ekonomice hodují, se zasloužily o její pronikavou modernizaci. Teprve v souvislosti s aktuální krizí jsme se dozvěděli, že výsledkem pronikavé modernizace je ekonomika zastaralá a zoufale energeticky náročná.

To však nebyla zdaleka jediná informace, kterou nám probíhající krize poskytla. Dozvěděli jsme se také, že právě v oblasti energetiky je naše vstřícnost ke druhým zcela bezkonkurenční. To, co lacino vyrobíme, výhodně poskytneme druhým a pak si to od nich s pořádnou přirážkou zase koupíme zpátky k nám domů. Naštěstí to není žádná anomálie, za kterou by někdo zodpovídal, takhle funguje naše ekonomika i v mnoha dalších oblastech. Vyrábíme laciné krmivo, abychom si pak od sousedů koupili drahé maso. Vyvážíme lacinou masokostní moučku, kterou pak za vysoké ceny dovážíme přeměněnu na hnojivo. Tímto způsobem zahraniční firmy zmodernizovaly u nás spoustu věcí. Vždy podle zásady, že je třeba napřed co nejlaciněji pro druhé vyrobit, aby to pak bylo možno co nejdráž od nich koupit. Říká se tomu svobodný trh a funguje to jako jedna z nejbohatýrštějších forem mecenášství, jimiž se může naše jinak malá země před světem pochlubit.

Ani zde však česká velkorysost nekončí. Soustředili jsme se na státy, které procházejí ekonomicky složitým obdobím, a pomáháme jim, jak jen můžem. Kam jinam než mezi nejušlechtilejší formy rozvojové pomoci zařadit to, že vypomůžeme s odkupováním břidlicového plynu zemi, jejíž banky vložily příliš mnoho peněz do půjček na jeho průzkum a těžbu? Vložily tolik peněz, že se výslednou cenu této suroviny ostýchají prodejci nabízet svým vlastním firmám a domácnostem. Protože naše domácnosti by její nákup také obtížně zvládaly, pomůže jim nezištně daňový poplatník, za jehož anonymitou jsme spolehlivě skryti my všichni. Jelikož nákup tak drahé energie by nebyly schopny či ochotny hradit ani velké zahraniční firmy působící na našem územní, zaskočí opět český daňový poplatník a uhradí jim rozdíl mezi úředně stanoveným stropem cen a jejich skutečnou výší. Protože všem se musí měřit stejně, bude to daňový poplatník zajisté hradit i firmám, které si od nás rok co rok odnášejí tučnou výslužku za to, že tak příhodně zmodernizovaly českou ekonomiku. Přece tady nenecháme naše dobrodince mrznout. Bude vzrušující sledovat, v jaké míře tuto formu sponzorování pokryje daň z neočekávaných zisků.

Podle posledních zpráv více než čtvrtina českých domácností má jen na základní potraviny. Mezi kategoriemi, které trpí nouzí nejvíce, jsou zvlášť četně zastoupeny domácnosti seniorů. Neberme to jako výraz neochoty vlády postarat se o ty, kdo jsou nejzranitelnější a za nimiž – na rozdíl od některých ostatních – nestojí žádné lobbistické skupiny. Pohlédněme na to jako na další z projevů naší národní velkorysosti. Nemají senioři peníze na placení záloh za energie? Není možno s tím nic dělat třeba proto, že mezi hlavními minoritními akcionáři našeho hlavního výrobce energie figurují americké penzijní fondy? Pokud by náhodou uvízli někteří naši senioři v energetické chudobě, může nás všechny hřát pomyšlení, že v astronomických cenách za svícení a topení ve svém důsledku mimo jiné pomáháme aspoň trošku vylepšovat životní úroveň důchodců amerických. Není to v dnešním světě sebestřednosti a egoismu docela hezký příklad solidarity?

Díky tomu všemu se dnes už můžeme dívat s odstupem na minulou dobu, kdy heslem našich zaostalých předků bylo podezřelé „Národ sobě“. Jsme už mnohem dále a současná vláda je spolehlivou zárukou toho, že z nastoupené cesty neuhneme. Ať chlad našich domovů letos o Vánocích prohřeje mnohem progresivnější heslo – „Klidně každému, jenom ne sobě!“

Autor: profesor Jan Keller, zdroj: Časopis Argument