Hra na Hitlera

První zprávy

„Putin je prý Adolf Hitler. Ještě předloni byl Adolfem Hitlerem Donald Trump. A před pár lety byl v českém prostředí novým Hitlerem Martin Konvička. A samozřejmě Andrej Babiš a Tomio Okamura..”

Zkrátka, máme nějak přehitlerováno”, napsal jsem v knize Poznámky o elitách, válce a míru. Jenže nedlouho po vydání knihy je tu nová událost. Američtí progresivističtí komentáři zjistili, že novým Hitlerem je – Elon Musk!  píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Hampl.

Převtělil se tedy z Trumpa do Putina a poté do Muska? Nebo se Hitlerové množí? Zvládají to neuvěřitelnou rychlostí. A svět se jim rychle přizpůsobuje. Třeba symboly divizí SS, za které se ještě nedávno chodil do vězení (pamatujete ještě na skandální případ učnice Lucie, která kvůli blbému obrázku strávila několik měsíců ve vazbě?), mohou být podle nejnovějšího stanoviska Policie ČR veřejně vystavovány v centrum Prahy a nemá to nic společného s propagací nacismu.

Nicméně vážněji. Co vyjadřujeme tím, že někoho označíme za Adolfa Hitlera?

Za prvé. Neplatí zákony ani morální pravidla. Proti člověku označenému za Adolfa Hitlera lze podnikat cokoliv, bez jakéhokoli omezení. Cokoliv. Proto je hra na Hitlera hrou dekadentní. Slušní a poctiví lidé nikoho za Hitlera neoznačují, protože potřebují ospravedlnění pro hnusné a odporné činy.

Za druhé. Tady si vypomůžu opět citátem z již zmíněné knihy: „Co tedy přirovnání k Adolfu Hitlerovi říká? Vyjadřuje odhodlání s takovou osobou vůbec nemluvit, nevyjednávat, nestýkat se. Také tím vyjadřuji přesvědčení, že jsem natolik silný, že si to mohu dovolit.“

I tady mi dal vývoj za pravdu. Pár týdnů po vydání knihy se nechala estonská premiérka, že nechápe, proč někdo s Ruskem jedná. Se špatnými lidmi se prý nemluví.

Je opravdu Západ natolik silný, aby si mohl dovolit nemluvit s Ruskem? Aby mohl nadále trvat na současném stanovisku: Buď konečné řešení ruské otázky včetně americké okupace Ruska nebo nic?

• Diplomaticky to tak nevypadá. Všechny pokusy o izolaci Ruska zkrachovaly.

• Ani vojensky to tak nevypadá. Jak to nedávno formuloval Scott Ritter, Západ je po šesti měsících války demilitarizován. Sklady jsou natolik prázdné, že nikdo kromě USA by nebyl schopen válčit více než dva týdny. To neříká jen Scott Ritter, ale Financial Times a New York Times.

• A jak to vypadá s tím slibovaným ekonomickým zničením Ruska, to není zapotřebí rozebírat.Proč tedy pokračuje hitlerovský narativ? Proč mezi příslušníky elity pořád převládá stanovisko, že je v našich možnostech nepřipustit mírová jednání? No přece proto, že na realitě nezáleží! Jde o to, jak se odprezentuje. Jde o to, jaký je mediální obraz. Jde o to, jak vypadají posty na sociálních sítích. Jak působivá jsou videa. Podle toho se rozhoduje. K tomu ti lidé byli vychováni a na to jsou zvyklí. Manažerské bonusy se přece neudělují podle kvality výrobků, ale podle dojmu, jaký vyvolá prezentace pro investory. Úspěšný politik není ten, který něco vyřeší, ale o kterém se točí hezké reportáže.Nezáleží tedy na tom, co se děje na bojišti. K rozhodnutí vám stačí články o tom, že Rusové v panice prchají před statečnými Ukrajinci a už brzy padne Moskva. Nebo vyjádření ekonomických expertů, že na Rusi brzy zavládne hladomor. A samozřejmě, že příští týden budou Rusové bez munice. Byla by přece taková škoda si to zkazit teď, když je úplné vítězství tak blízko!
  
  
  A tak dál hrajeme hru na Hitlera.

  On sice jednou přijde bod, kdy nikdo nebude schopen realitu ignorovat, ale ten bod je mnohem dál, než bychom čekali. O to tvrdší bude probuzení.

  Tímto článkem nevytvářím prognózu, že rusko-čínská aliance rozdrtí státy NATO. Tvrdím ale, že představa o rychlém a bezbolestném vítězství NATO je iluzí.

  A zatím, co jedni pěstují iluze a dobře na tom vydělávají, statisíce ukrajinských kluků umírají doopravdy. Platí cenu za hru na Hitlera.