Vojáctví P. Pavla

Petr Pavel, bývalý voják z povolání, se dopustil chyby, když vojácky vyzval A. Babiše na interpersonální „besedu“ v TV; byl to projev hloupého až primitivního vojáctví, údajného „chlapáctví“ (tak pojď, rozdáme si to mezi sebou) – ale takové souboje u nás nemají tradici, navíc, domnívám se, že stále je u většiny našich občanů politika chápana jako dialog s občany (nebo že by taková měla být), a nikoliv hádání se v přímém TV přenosu. Logická reakce A. Babiše byla, že bude mluvit s občany, nikoliv s Pavlem.

1. Pavel k tomu mlčí; dovolil si pouze několik osobních útoků, hlavně na A. Babiše; Pavel nemá kvalifikovaná vyjádření k aktuální vnitro- a zahraniční politice (kromě rusofobně zaměřených výkřiků), o hospodářských problémech mlčí, nic o nich neví (a jeho poradci též ne); je to před problémy naší společnosti skrývající se uchazeč o úřad prezidenta, chce se k prezidenství – pokud jde o politická a hospodářská témata významná pro občany − promlčet. Mlčící kandidát. A dopouští se mnoha trapasů; třeba tvrzení, že prý ano, že jezelený mozek,ovšem prý v tom smyslu, že je ekologista, jinak hodnotit nelze.

Kněz Tomáš Halík (12. 12. 2002) vyzývá Pavla nekádrovat, už prý byl prokádrovaný. Severoatlantickým paktem. Ale to je pochopitelné – nejcennější je vždy prokádrovaný a obrácený Šavel; ten vždy slouží, jak páni potřebují. A někteří občané milují napraveného lotra − přitahuje pozornost.

Argumentační schémata politických recyklací

Zajímavá jsou argumentační schémata některých bývalých členů bývalé KSČ (kteří v pravý čas odhodili červené legitimace); nejde o to, jak se věci měly, jde o to, jak se nyní zdůvodní.

1. Schéma pracovní knížky. Červená legitimace byla pracovní knížkou – P. Pavel:jinak bych nemohl být výsadkářem.(Většinou taková tvrzení nejsou pravdivá, i u výsadkářů byly osoby bez stranické příslušnosti, jak se tenkrát psalo, přijmutí stranictví bylo v případech „pracovní knížky“ motivováno touhou po výrazné kariéře.) Ono nemohl jsem jinak je zakrytí skutečnosti, je to lež.
2. Schéma volby menšího zla. Je zdůvodňováno tvrzením když tam nepůjdu já, slušný člověk, tam se tam vloudí nějaký lump.
3. Schéma politické reformace. Dotyčný tvrdí, že doufal, že bude KSČ reformovat zevnitř a tím reformovat i společnost. Avšak dobrá vůle a heroické úsilí snaživého jedince naplněno nebylo, ale za to tento jinak čistý politický element nemůže.

Napsal jsem, že u některých kandidátů na prezidenta může bývalé členství v bývalé KSČ vadit (ZDE, 22. 2. 2021) – u některých se to však příliš nepřipomíná, sdělovací prostředky ad. se k nim chovají téměř jako k panenských nestraníkům (příkladem je Tomáš Zima); mj. jeho heslo na billboardu „UZDRAVÍM ČESKO“ je bezobsažné (jiné billboardy ZDE, 9. 12. 2022).

Hulvátství mašíruje republikou

Osoby, jejichž sociální inteligence leží v levé dolní části Gaussovy křivky, a které proto nejsou schopny relevantní konkurující argumentace, se uchylují k vulgaritám. Tak třeba Miroslavu Kalouskovi se nelíbí slovo „dezolát“ užívané na adresu lidí s proruským smýšlením a je prý proto správné užívat kurzívou uvedené nadávky, neboť jde o srozumitelnější pojmy – debilové, idioti, směšní kašpaři, zrůdy (Týdeník Forum 8. 12. 2022). Režisér Jan Hřebejk zase označil prezidenta Miloše Zemana za kolaborantskou špínu (ZDE, 18. 12. 2022). Před časem jsem upozornil na obdobné primitivní chování tiskového mluvčího Vodičkova spolku; ten o názorovém oponentu tvrdí, že byl udeřen do hlavy, anebo že smolí pamflety ve formátu polopravd a demagogií Josepha Goebbelse a fantaskního permanentního boje proti větrným mlýnům v duchu Miguela de Cervantese, názorový oponent je hyena či Yetti (ZDE, 28. 3. 2022; ZDE, 12. 11. 2022).

Umístění na Gaussově křivce je tak zřejmé.

Diletantismus současné politiky: billboardy

Prezidentské volby se blíží. Občané jsou zahrnováni billboardy kandidátů. Většinou jde o vyhozené peníze.

Billboard by měl jediným či několika slovy vyjádřit obsah politického směřování kandidáta a tak působit na diváka/občana/voliče. Stručné vyjádření heslem by mělo obsahovat jeho zhutněný politický záměr, vyjádření podstatné části jeho politického programu, mělo by se týkat základních, významných problémů společnosti, které je nutné řešit, a být tak konkrétním příslibem. Hesla, která jsem dosud na cestách potkal, taková většinou nejsou. Prozatím jsem zahlédl billboardy pěti prezidentských kandidátů (řadím abecedně). Nesnažím se posuzovat šance kandidátů na úspěch/neúspěch v prezidentských volbách, jde jen o popis obsahu billboardů, jimiž se prezentují.

Andrej Babiš „AKČNÍ proto Babiš“ s variantou „KRIZOVÝ MANAŽER proto Babiš“. V tom se zračí obsah politické nabídky kandidáta, je reakcí na hospodářskou situaci státu. Sdělení je příliš personifikováno, což je dáno celkovou prezentací politické strany ANO 2011 (strana jednoho muže); některé voliče může odrazovat. Personifikace je ale pochopitelná, protože politická scéna se rozvrhuje personálně na sféru „Babiš“ a „antiBabiš“. Varianta „akční“ je spíše bezobsažná, druhá, „krizový manažer“, současnou situaci odráží.

Jaroslav Bašta „MÍR A NORMÁLNÍ ŽIVOT / NE VÁLKU A BÍDU“. To je jediné politické sdělení prezidentského kandidáta, které správně, přesně a jasně reflektuje aktuální politickou skutečnost a současné hlavní potřeby občanů.

Karel Janeček „SVOBODA A ODPOVĚDNOST“. Tento výplod se řadí mezi degenerativní politická hesla; nic neříká, nevypovídá, může se s ním identifikovat každý a zároveň nikdo. S prázdnotou se snoubí cokoli. Je to fráze, politická floskule, nevěcné tvrzení.

Danuše Nerudová „PREZIDENTKA DANUŠE / ZMĚNA, KTERÁ NASTARTUJE ČESKO“. Sdělení nic neříkající, bezobsažné, poměrně hloupé; od akademické funkcionářky by občan očekával něco myšlenkově hutnějšího. Je to fakticky určité zastrašování občanů tvrzením, že dosud je ve státě všechno na huntě, a proto musí přijít Danuše, aby to změnila k lepšímu. Personifikace je nefunkční.

Petr Pavel „VRAŤME ČESKU ŘÁD A KLID / generál Pavel / společný prezident“. Velice kontroverzní sdělení. Především „řád“ a „klid“ obsahují nepříjemné konotace, zejm. historické, „řád“ a „klid“ může být dosahován různými prostředky, dokonce i ultratotalitními, „řád“ a „klid“ nemusejí pro občany být sociálním přínosem. Je to vyjádření plytké, prázdné. Naznačuje, že v našem státě je výrazný neřád a neklid, a teď musí přijít demiurg, který to tady dá konečně do pořádku. Připomenutí vojenské hodnosti bývalého vojáka z povolání je identifikací se současnou, pro naše občany velmi nebezpečnou militarizací politiky a celé společnosti – různým válečným aktivistům (dříve se ne bez důvodu psalo „štváčům“) to může imponovat (jiný důvod uvedení bývalé vojenské hodnosti být nemůže; píše si snad u jména některý z absolventů minulé vojenské služby svou dosaženou hodnost, kupř. že byl frajtr, kaprál, lajtnant, hejtman apod.? – nepíše, protože byl by považován za vola). Politické směřování P. Pavla zavání, spíše zapáchá totalitarismem. Mantra „společný prezident“ je propagandisticky kontraproduktivní – osoba pana P. Pavla je výraznou částí společnosti odmítána, nemůže být prezidentem společným.

Politická sdělení na uvedených billboardech většinou nereflektují hlavní problémy našeho státu, jsou nevěcná – viz „svoboda a odpovědnost“, „změna, která nastartuje Česko“, „vraťme Česku řád a klid“, „společný prezident“.

Možná, že bezradnost, plytkost politických sdělení (na billboardech i jinde) souvisí s nástupem diletantů do politiky – lidí, které dělání politiky sice těší, jinak žádnému oboru lidské činnosti však nerozumějí; slovo diletant není nadávka, je to označení člověka, který si v určité občanské profesi neosvojil kvalifikované znalosti a dovednosti způsobilé k výkonu takové specifické činnosti a proto neschopného speciálních výkonů (typickou vrcholnou politickou reprezentantkou diletantismu v současnosti je slovenská prezidentka Z. Čaputová). U nás jich máme zástupy.

Vladimír Pelc

Autor: Vladimír Pelc, zdroj: Vaše věc a Vaše věc