Co to proboha Spojené státy dělají svým evropským spojencům?

Kim Dotcom, finsko-německý metaforický Robin Hood onlinového pirátství se sídlem na Novém Zélandu, zveřejnil na Twitteru naprosto přesnou diagnózu současného smutného stavu geopolitických záležitostí: Za prvé, vláda USA zatáhla EU do zástupné války s Ruskem. A dále: Sankce proti Rusku ničí ekonomiku EU a poté přijmou USA nový zákon, aby mohly ovlivňovat průmysl EU prostřednictvím otevřeného úplatkářství a tak či onak ho nalákat k přesunu do USA. Kim při té příležitosti položil řečnickou otázku:

Jak hloupí mohou evropští politici být? 

Po celou dobu byli využíváni se špatnými úmysly a přímo před očima doslova okrádáni. Diagnóza odhaluje, že kolektivní Západ upadl do konečného stadia pohlcení sebe sama a spěje ke své možná nevyhnutelné smrti. Je jistě poněkud nepříjemná ve svém nepřekonatelném freudovském potenciálu, ale je pravdivá a na místě. Přináší podrobnosti krvavých detailů okrádání EU ze strany USA.

Některé z těchto poznatků mohou někomu připadat jako příliš senzacechtivé a jako pouhé skandály, ale chmurné důsledky této divoké hostiny, na níž je Evropa předkládána jako chutný hlavní chod, nebudou pouze senzacechtivé povahy. Evropský průmysl se přesouvá do USA, uvádí Financial Times. Politici nás upozorňují na exodus investorů na druhou stranu Atlantiku kvůli dostupnějším cenám plynu a k tomu zcela novým americkým pobídkovým opatřením.

Nad fanfárami 369 miliard amerických dolarů v dotacích, přesněji řečeno dotací ve výši 369 miliard dolarů a příliš vysokými cenami energií v Evropě, kde i po jejich nedávném poklesu zůstává plyn pětkrát dražší než v USA, zní v EU ohlušující varovné politické zvony. Financial Times se odvolávají na slova Emmanuela Macrona, že Evropa zoufale potřebujeme budíček. Citováno je i panické varováním Roberta Habecka, německého vicekancléře a ministra hospodářství, že USA vysávají všechny finance EU.

Politico, který před rokem a půl nově koupila německá vydavatelská společnost Axel Springer za jednu miliardu dolarů, říká velmi znepokojeným tónem, že hodiny odbíjejí konec příměří s Bidenovou vládou. Politico vždy podporoval úzké vztahy mezi EU a USA v politice, ekonomice a financích, ale do budoucna se taková pravděpodobnost zdá mizivá. K odvrácení transatlantické pověstné přestřelky zbývá již jen šest týdnů. Němci působí poněkud frustrovaně, protože Bidenova administrativa nepřišla s žádnou mírovou nabídkou. Vzhledem k rychle se blížícímu 1. lednu 2023, od kdy se má začít prosazovat Zelená agenda pro podnikání, je strašákem Evropanů (a jistě i jejich peněženek), že cílem všech těchto amerických investic a dotací je přimět je k útěku daleko z Evropy (a z jejích bankovních trezorů). Protekcionistická opatření nemohou být horší, než jsou. Zdá se, že v Německu již vypukla panika, neboť špičkové společnosti „navyšují podíly“, aby se mohly přemístit na úrodnější pastviny a investovat jinde. Tedy v USA.

To poslední, co nyní politický Berlín potřebuje, jsou další finanční stimuly a dotace pro obchodníky a investory, aby se vzdali Evropy a „utíkali na americké kopečky“.

Pokud tyto vyhrocené argumenty přerostou v horký spor mezi USA a EU, dojde mezi nimi zákonitě k obchodní válce, které se Evropané „v obležení“ obávají nejvíce. Obchodní portál Bloomberg uvádí, že napětí v Evropě stoupá kvůli rostoucí sociální nerovnosti vůči USA. Obchodní přebytek eurozóny se změnil v obchodní deficit, protože příliš vysoké ceny plynu ochuzují evropské spotřebitele a zároveň obohacují americké exportéry.

Zdá se, že nová americká protekcionistická opatření v podobě investic a dotací pro domácí výrobce jen sypou sůl do ran evropských výrobců. I Henry Kissinger kdysi, když USA zaútočily na své spojence, kterým údajně zaručovaly bezpečnost, řekl, že

být nepřítelem Ameriky může být nebezpečné, ale být jejím přítelem je fatální.

Bloomberg dodává, že takzvaná uhlazená diplomacie nemůže zakrýt fakt, že se názory USA a EU velmi liší v tom, že Čína je hlavním rivalem USA, zatímco hlavním zájmem Berlína je udržet své nejdůležitější obchodní vztahy, a ty má ve skutečnosti s Čínou.

Je to jedna z otevřených tektonických linií ve vztazích mezi USA a EU, která zvyšuje pravděpodobnost nadcházejícího konfliktu. Bloomberg dále říká, že USA mají sklon si arogantně myslet, že EU nedělá dost v tom, že neposílá dostatečnou vojenskou a finanční podporu kyjevskému režimu, a že není dostatečně silná, aby se zpříma postavila Číně. Berlínský postoj, že Peking je „obchodním partnerem, konkurentem a rivalem“, je pro Washington příliš vágním a těžko uchopitelným konceptem. Bloomberg se svým typickým anglosaským cynismem doporučuje EU její dobře ověřenou a až příliš často osvědčenou taktiku „rozděluj a panuj“. A protože je Francie nyní dobře propojena s USA, může se k postoji Washingtonu přiklonit dokonce ještě spíše než k postoji Berlína. Čína je pro Francii pátým největším obchodním partnerem, zatímco pro Německo druhým. Když se Macron setkal se Si Ťin-pchingem na summitu G20 na Bali, zdálo se, že souzněl mnohem více s Bidenovou administrativou než s Olafem Scholzem. Mezitím v Německu vůdce vládní Liberální strany Severního Porýní-Vestfálska neustále volá o pomoc:

„Byli jsme připraveni o veškeré zdroje energie a teď nám ještě berou i ruský plyn.“

Situace v této německé zemi, která je energeticky nejnáročnější, je obzvláště dramatická.

Slavný německý obchodní model jako takový je pod ničivým tlakem, který mu může zlomit vaz. Musíme si položit otázku, zda tu za deset let ještě vůbec bude někdo něco vyrábět a bude konkurenceschopný na globálním trhu? Jak ospravedlnitelná je tato děsivá, ponurá a zkázonosná vyhlídka?

Co to proboha dělají USA svým spojencům v EU? A co je nejdůležitější, je EU vůbec dost statečná, aby se odvážila postavit se USA?

Zdroj: Natasha Wright, Strategic Culture Foundation 29.11.2022, přeložil Přemysl Janýr pro Outsidermedia